Otevřít hlavní menu

Hliník-26

izotop hliníku

Hliník-26 (26Al) je radioizotop hliníku, který se s poločasem 717 000 let mění částečně beta plus přeměnou, částečně záchytem elektronu na hořčík-26. V malých množstvích se tvoří při srážkách jader argonuprotonykosmickém záření.

Kromě beta plus záření vyzařuje také záření gama a rentgenové záření.[1] Rentgenové záření je vydáváno excitovanými atomovými slupkami 26Mg po záchytu elektronu, který zpravidla zanechá volné místo v některé z nižších podslupek.

Jelikož je tento izotop radioaktivní, měl by být uchováván pod alespoň 5centimetrovou vrstvou olova a při jeho přepravě, užití a skladování by měly být používány speciální nástroje. Kontakt s 26Al může vyústit v radiaktivní zamoření.[2]

Datování meteoritůEditovat

Hliník-26 může být využit ke zjišťování pozemského stáří meteoritů. Po oddělení z původního tělesa je úlomek bombardován kosmickým zářením, přičemž se v něm vytvoří 26Al. Po dopadu na Zemi tvorba tohoto izotopu skončí, což znamená, že podle množství 26Al lze spočítat dobu, která uplynula od dopadu meteoritu.

Výskyt v mezihvězdné hmotěEditovat

 
Rozdělení 26Al v Mléčné dráze

Roku 1984 bylo pomocí družice HEAO-3 pozorováno gama záření o energii 1809 keV vycházející ze středu Galaxie.[3][4]

Největší množství 26Al vzniká v supernovách, které vypouští velké množství hmoty do mezihvězdného prostředí.

HistorieEditovat

Před rokem 1954 bylo jako poločas přeměny 26Al udáváno 6,3 sekundy.[5] Poté, co bylo zjištěno, že by to měl být poločas jaderného izomeru, byl základní stav připraven bombardováním 26Mg a 25Mg jádry deuteriacyklotronu na Pittsburghské univerzitě.[6] Poločas přeměny byl nejdříve odhadnut na 106 let.

Meteorit Allende, který spadl v roce 1969, obsahoval inkluze s vysokým obsahem vápníku a hliníku, což jsou velmi žáruvzdorné materiály a předpokládá se, že vznikly kondenzací z horké pramlhoviny,[7][8] následně bylo zjištěno, že v nich obsažený kyslík má asi o 5 % vyšší zastoupení než je obvyklé, zatímco poměr 17O/18O byl stejný jako na Zemi. Také byl v těchto tělesech zjištěn velmi nízký poměr 87Sr/86Sr, což ukazuje na to, že jsou o několik milionů let starší než dříve analyzovaná meteoritická hmota a v tomto druhu materiálu by měl být hledán 26Al.[9] 26Al se v současnosti nachází ve sluneční soustavě pouze ve velmi malých množstvích jako výsledek působení kosmického záření na nestíněné materiály.

Skutečnost, že 26Al přítomný v mezihvězdném prostoru je hlavním zdrojem záření gama, nebyla známa, dokud nebyl vyvinut astronomický pozorovací program vysokých energií. Družice HEAO-3 s chlazenými germaniovými detektory umožnila přímou detekci gama záření o energii 1,808 MeV z centrálních částí Galaxie.[10]

Tvorba 26Al v nestíněných materiálech se využívá k určení doby vystavení kosmickému záření. Jeho množství jsou mnohem nižší než na počátku sluneční soustavy.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium-26 na anglické Wikipedii.

  1. Nuclide Safety Data Sheet Aluminum-26 [online]. www.nchps.org. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Nuclide Safety Data Sheet Aluminum-26 [online]. National Health& Physics Society [cit. 2009-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MAHONEY, W. A.; LING, J. C.; WHEATON, W. A.; JACOBSON, A. S. HEAO 3 discovery of Al-26 in the interstellar medium. The Astrophysical Journal. 1984, s. 578. DOI:10.1086/162632. Bibcode:1984ApJ...286..578M. (anglicky) 
  4. KOHMAN, T. P. Aluminum-26: A nuclide for all seasons. Journal of Radioanalytical and Nuclear Chemistry. 1997, s. 165–176. DOI:10.1007/BF02038496. (anglicky) 
  5. HOLLANDER, J. M.; PERLMAN, I.; SEABORG, G. T. Table of Isotopes. Reviews of Modern Physics. 1953, s. 469–651. DOI:10.1103/RevModPhys.25.469. Bibcode:1953RvMP...25..469H. (anglicky) 
  6. SIMANTON, James R.; RIGHTMIRE, Robert A.; LONG, Alton L.; KOHMAN, Truman P. Long-Lived Radioactive Aluminum 26. Physical Review. 1954, s. 1711–1712. DOI:10.1103/PhysRev.96.1711. Bibcode:1954PhRv...96.1711S. (anglicky) 
  7. (L. Grossman 1972, GCA v86,p 597)
  8. Clayton,Grossman & Mayeda (1973, Science 182 p485)
  9. (Gray et al 1973,Icarus v 20 p213)
  10. (1984, W A Mahoney, J C Ling , W A Wheaton & A S Jacobsen ApJ 268, p578)