Mlžné hory

pohoří ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena
(přesměrováno z Hithaeglir)

Mlžné hory je název pohoří v Tolkienově legendárním kontinentu Středozemi. Původní název v angličtině je Misty Mountains, v sindarštině to je Hithaeglir.

Vrchol Caradhras

Geografie

editovat

Pohoří je dlouhé 1280 km ze severu na jih (od hory Gundabad ke štítu Methedrasu) a odděluje Eriador a údolí Anduiny. Nejvyššími horami jsou Gundabad, Methedras a Caradhras.

Význačné hory

editovat

Ostatní pohoří

editovat

Mlžné hory samozřejmě nejsou jediné hory ve Středozemi, další jsou:

Vodstvo

editovat

V Mlžných horách pramení řeky:

Města a místa

editovat

Historie

editovat

V prvním věku je vyzdvihl Melkor, aby bránil Oromëmu v jízdě, když se s elfy vracel do Valinoru.

V prvním věku byla také vyhloubena Trpasluj, trpasličí řečí Khazad-dûm, v elfštině nazývána Hadhodrond, které se v době zatemnění říkalo Moria.

V druhém věku přecházeli Mlžné hory Elrond s Gil-galadem a Elendilem, když se svou skvělou armádou vycházeli do Bitvy na Dagorladu.

Přepadení Isildura

editovat

Když se Isildur vracel zpět do Arnoru přes Mlžné hory, přepadli ho skřeti z Mlžných hor na Kosatcových polích na východní straně Anduiny. Pobili většinu jeho lidu, on unikl, ale když chtěl s Prstenem přeplavat Anduinu, sklouzl mu z prstu a byl zabit. Prsten našel později Déagol. Z té bitvy uniklo pouze pár lidí, jeden z nich, Isildurův panoš Ohtar, vzal rozlámaný Narsil a donesl ho do Imladris.

Příběh Gluma

editovat

Jakmile Déagol našel Jeden prsten, Sméagol mu ho ukradl a Déagola chladnokrevně zabil. Gluma vyhnali z jeho rodu a on dále putoval na vlastní pěst. Nakonec se prohrabal pod Mlžné hory a usadil se na ostrůvku uprostřed jezera v jeskyni pod Mlžnými horami.

Ve 4.–5. kapitole knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky se vypráví o dobrodružství Bilba Pytlíka a jeho společníků pod Mlžnými horami.

Vypráví se tam o tom, jak se Bilbo Pytlík s Gandalfem a trpaslíky potřebují dostat přes hory, aby mohli pokračovat ve své pouti k Ereboru a Osamělé hoře. Když jdou po jedné cestě k průsmyku, dostihne je velká bouře, bitva dvou obrů. Proto se schovávají do jedné jeskyně a netuší, že jsou na západním zápraží skřetí jeskyně. V noci je skřeti pochytají a všechny (až na Gandalfa) zajmou. Odvedou je před Velkého skřeta. Gandalf je ale zachrání a Velkého skřeta zabije mečem Glamdring – Vrahomlat. Posléze trpaslíky osvobodí a utíkají před skřety. Jenže Bilbo se bouchne do hlavy a upadne do bezvědomí. Probudí se a najde Prsten. Dlouho jde dál a konečně dojde ke Glumovu jezírku. Tam hrají hru na hádanky. Pokud Glum nebude znát odpověď na Bilbovu hádanku, vyvede ho ven. A pokud nebude znát Bilbo odpověď na Glumovu hádanku, Glum ho bude moct sníst. Nakonec se Bilbo zeptá, co to má v kapse a Glum samozřejmě nebude vědět. Glum se bude snažit najít Prsten, aby s jeho pomocí mohl Bilba zabít, Glum samozřejmě neví, že Prsten ztratil, ale když ho nenajde, dojde mu to a tak začne Bilba honit. Bilbo si ovšem nasadí Prsten a Glumovi zmizí. Aniž by ten o tom věděl, dovede ho k východu a tak se Bilbo dostane z podzemí. Nakonec najde Thorina a ostatní a vydávají se na cestu dál.

Když Frodo Pytlík dochází do Roklinky, zjišťuje, že tím jeho poslání ještě nekončí. Dozvídá se, že se bude muset Jeden prsten zničit. Ten se dá zničit pouze v Hoře osudu a on sám se k tomu dobrovolně hlásí. Hora osudu je na opačném konci Středozemi. Aby se k ní dostal, musí přejít přes Mlžné hory, ačkoliv by šlo se do Mordoru dostat Rohanskou branou a dál přes Rohan, nebo přes Jižní Gondor. Tyto cesty jsou však nebezpečné kvůli Sarumanovi či příliš dlouhé. A tak se 25. 12. r. 3018 vydává Společenstvo Prstenu na svou pouť. Trvalo jim celkem 16 dní, než se dostali ke Caradhrasu. Tam ale následovalo velké zklamání. Kapitola I. Dílu Pána prstenů s názvem „Prsten putuje k jihu“ popisuje velký sníh na Caradhrasu. Gandalf vyzradí všem nepřátelům, že tam je tím, že rozdělá (pro Istari typický) modrý oheň. Nakonec společenstvo zvolí temnou cestu Morií, kde narazí na Durinovu zhoubu neboli balroga – dávného služebníka Melkora. Gandalf ho shodil z můstku v Khazad-dûm, ale balrog ho vzal s sebou do propasti. Později Gandalf popisuje Aragornovi, Legolasovi a Gimlimu, jak s balrogem padal, až nakonec dopadl do míst, kde nekutali trpaslíci, ale stvůry, které byly na světě dřív než Sauron, a jak vyšel s balrogem po nekonečných schodech a bojovali spolu na vrcholku hor. Poté ho shodil zpět na nekonečné schody, které se zřítily, a jeho samotného odnesl orel.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat