Anduina

řeka ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena

Ve fiktivním světě J.R.R. Tolkiena je Anduina (v sindarštině znamenající Dlouhá řeka), označovaná také jako Velká řeka nebo Táhlá, nejdelší řekou severozápadu Středozemě třetího věku. Řeka má dva prameny, a to v Šedých a Mlžných horách. Ústí v Ethir Anduin (Ústa Anduiny) do Belegaerského oceánu. Karen Wynn Fonstad ve své knize The Atlas of Middle-earth odhaduje délku Anduiny na 1,388 mil, to je 2,234 km.

Výřez z mapy Středozemě zachycující tok Anduiny

Průběh toku editovat

Anduina vzniká soutokem řek Sivé a Táhličky, které pramení v Mlžných a Šedých horách. Velká řeka teče napříč Rhovanionem směrem na jih, přičemž kopíruje východní úbočí Mlžných hor. V místě Kosatcových polí, kde se do Anduiny vlévá Kosatcová řeka, je území bažin. Dříve tu bývalo jezero. Řeka se poté stáčí mírně k západu a protéká mezi Lothlórienem a Dol Guldurem. Z Lothlórienu se do Anduiny vlévá řeka Stříberka. Poté, co do Velké řeky přitéká Lipava, se Anduina stáčí ve dvou mělkých záhybech zvaných Nehlubiny. Táhlá tvoří východní hranici Rohanu a na západ od ní se rozprostírají Hnědé země. Dál na jih řeka protékala pahorkatinou Emyn Muil a soutěskou Argonath, kde se od roku 1340 T. v. tyčí dvě monumentální sochy prvních králů Gondoru Isildura a Anáriona, které označovaly tehdejší hranici království. Za Argonathem se řeka rozšiřuje v jezero Nen Hithoel po němž Anduina padá Rauroským vodopádem do nížiny Nindalf, kde se do ní v široké bažinaté deltě vlévá Entva. Anduina se poté stáčí na jihovýchod a obtéká ostrov Cair Andros. Protéká mezi Ered Nimrais na západě a Ephel Dúath na východě skrz starobylé gondorské město Osgiliath. Z východu do Velké řeky přitéká Morgulduina. Anduina poté směřuje na jihozápad směrem k moři. Z Bílých hor se do ní vlévají řeky Erui a Sirith. Anduina poté protéká přístavním městem Pelargir. Posledním větším přítokem je Poros, hraniční řeka mezi Gondorem a Harondorem. Velká řeka se vlévá do oceánu v obrovské deltě zvané Ethir Anduin.

Největší přítoky editovat

  • levé - Morgulduina, Poros
  • pravé - Kosatcová řeka, Stříberka, Lipava, Entva, Erui, Sirith

Osídlení editovat

Při Velké cestě elfů za světlem Valinoru, se část Teleri vedená Lenwëm odtrhla od putujících zástupů právě pro strach z překročení Velké řeky. Byli nazváni Nandor a o jejich putování se Eldar mnoho nedozvěděli. Část z nich prý bydlela v lesích okolo Anduiny a někteří došli až k jejímu ústí, kde se na nějaký čas usadili. Někteří lidé se po procitnutí v Hildoriénu vydali za pověstí o světle na západ. Prvními Atani, kterým se podařilo překročit Velkou řeku, prý byli divocí Drúadané. Lidé se v prvním věku usadili také v Rhovanionu podél severního toku Anduiny. Později byli známi jako Seveřané a mimo jiné jsou to předkové Rohirů a Meddědova lidu. Elfové obývali les Lothlórien, kde se někdy kolem roku 1400 D. v. stává královnou paní Galadriel. V roce 2350 D. v. je Númenorejci na pravém břehu Anduiny nedaleko jejího ústí do moře založen přístav Pelargir. Po pádu Númenoru v roce 3320 je Elendilovými syny Isildurem a Ánoriem založena říše ve vyhnanství Gondor. Hlavní město Osgiliath je bratry zbudováno na obou březích řeky, mezi pevnostmi Minas Anor a Minas Ithil. Ve třetím věku žili v okolí Velké řeky také hobiti. Statové, jedna ze tří hobitích odrůd, zůstali u Anduiny nejdéle. Byl to národ rybářů a nejproslulejším z nich se stal Sméagol, později zvaný Glum.

Přechody přes řeku editovat

Jako přechod přes řeku při cestě z Eriadoru do Divočiny se ve třetím věku nejvíce využívaly Skalnatý a Starý brod, kde dříve stával most. Brody hlídali Meddědovi lidé, kteří však za přechod vybírali nemalé poplatky. V Osgiliathu v dobách jeho slávy stávalo mnoho kamenných mostů, avšak všechny byli strženy během válek mezi Gondorem a mordorskými skřety.

Literatura editovat

Související články editovat