Otevřít hlavní menu

Hisperolatinský jazyk nebo též Hibernolatinský, což by šlo překládat i jako "irská latina".Je to zvláštní varianta psané latiny, užívaná v období 6. až 10. století AD v Irsku, irskými mnichy a jimi ovlivněnými kontinentálními školami.

Hispero-latinský jazyk
Rozšíření Irsko
Počet mluvčích vymřelý v 10. století
Klasifikace Indoevropské jazyky italické jazyky, latinský kreolský dialekt
Písmo latinka
Postavení
Regulátor není
Úřední jazyk není
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Etymologie názvuEditovat

Hisperolatipský jazyk se nazývá podle sbírky básní Hisperica famina. Přičemž Hisperia je slovo vzniklé kontaminací latinských slov Hibernia = Irsko a Hesperides = polo legendární ostrovy blaženosti, umisťované kamsi daleko na západ s jabloní o zlatých plodech, sídlo Hesperidek. Někdy se používalo pojmenování Hesperia jako básnické pojmenování pro Itálii.

Charakteristické rysyEditovat

V hisperolatinské literatuře se vyskytují v latině jinak vzácná slova (přejímaná z glosářů) a neologismy, mnoho slov přejatých z řečtiny (grécismy), výrazy semitské a keltské.

Tak např. V básni tradičně připisované sv. Kolumbovi Altus prosator je netradiční užití neologismu prosator = "předsévač" z pro-/prod- odpovídající české předponě "před-" a sator "rozsévač" přeneseně pak: "původce, stvořitel", je zde použito pro označení "Boha" a o něco dále čteme: iduma znamenající "ruce" a pravděpodobně převzaté z hebrejského yadaim (ידיים).

Dochovaná literaturaEditovat

DílaEditovat

Mezi významná díla napsaná v hispero-latinském jazyce patří:

Altus prosator: tradičně připisovaný sv. Kolumbovi, ale jeho autorství bylo zpochybněno.

Hisperica famina: anonymní báseň místy vycházející z Isidorových Etymologií a díky tomu datovaná do 6. století AD.

Lorica připisovaná sv. Gildovi.

AutořiEditovat

Mezi autory patří:

Sv. Kolumba, Sv. Kolumbán, Sv. Adamnanus/Adomnán, Virgilius Maro Grammaticus, Sv. Gilda a jeho De Excidio et Conquestu Britanniae a další.

Jan Scotus Eriugena byl pravděpodobně jedním z posledních tvůrců hisperolatinského díla, možná však ještě Hildegarda z Bingenu mohla být pod vlivem pozůstatků hisperolatinské slovesnosti, neboť některá neobvyklá slova, která se nám zachovala v jejích básních, a jež byla v užívání v klášterním prostředí, mohou pocházet z hisperolatinského pramene.

VýznamEditovat

Byly to právě Britské ostrovy, které Evropě po pádu říše římské předaly latinskou vzdělanost a slovesnost, irští mniši zakládali množství klášterů po celém kontinentě (viz Iroskotská misie) a s sebou přinášeli bohatství hisperolatinské literatury, některá stará slova nabyla nových křesťanských a soudobých významů, vznikaly nové pojmy odrážející žitou realitu atp. Vytvořila se tak živná půda pro karolinskou renesanci.

LiteraturaEditovat

  • Nechutová, Jana a Stehlíková, Dana; historické úvody ke kapitolám Kalivoda, Jan.Stručné dějiny latinské literatury středověku, Arista/Baset Praha:2013.
  • Stehlíková, Eva. Hisperica famina. Souvislosti, 1993, roč. 18, 3-4, s. 114-115.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat