Hesperocyoninae

podčeleď psovitých šelem

Hesperocyoninae jsou podčeledí psovitých šelem (Canidae), přičemž představují jejich nejstarší radiaci.[1]

Jak číst taxoboxHesperocyoninae
Stratigrafický výskyt: střední až svrchní eocén – střední miocén
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce rodu Hesperocyon
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
(nezařazeno)Carnivoramorpha
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
Čeleďpsovití (Canidae)
PodčeleďHesperocyoninae
Martin, 1989
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SystematikaEditovat

Je známo nejméně 10 rodů z této skupiny, které se vyskytovaly od eocénu až po střední miocén (před asi 40 – 15 miliony lety) v Severní Americe, a to především v oblasti dnešních západních Spojených států amerických, některé fosilní pozůstatky byly nalezeny i v Kanadě a Mexiku.[1][2]

Rody podle [3]:

EvoluceEditovat

Hesperocyoniné vycházejí z některých archaických předků pravých šelem, kteří bývají řazeni do parafyletické čeledi Miacidae. Nejranějším a zřejmě nejznámějším rodem z podčeledi je Hesperocyon, jehož pozůstatky pocházejí z doby svrchního eocénu před asi 37 miliony lety. Ve srovnání s miacidními předky měl Hesperocyon již plně zkostnatělou bubínkovou výduť. Obecně dosahoval velikosti menší lišky a podobal se spíše současným cibetkám a promykám. Představoval mezičlánek mezi plantigrádními stromovými předky a pokročilejšími digitigrádními psovitými. Rod Hesperocyon je považován za předka většiny pozdějších linií psovitých, jako jsou podčeledi Borophaginae, Caninae (do níž se řadí všechny recentní rody) i pokročilejší zástupci samotné podčeledi Hesperocyoninae.[2][4]

Rané formy hesperocyoninů byly spíše menší až středně velké šelmy, evoluční trend u nejúspěšnější linie rodů MesocyonSunkahetankaEnhydrocyon však vedl ke stále větší velikosti těla a rozvoji hypermasožravosti. Hesperocyoniné dosáhli největší rozmanitosti ve svrchním oligocénu, přičemž svrchně oligocenní rod Enhydrocyon představoval vůbec první hypermasožravou psovitou šelmu, jejíž zuby byly navíc adaptovány k drcení kostí. Podčeleď Hesperocyoninae je ve fosilních záznamech datována až do středního miocénu (tj. do doby před asi 15 miliony lety), posledním žijícím členem skupiny byl rod Osbornodon.[1][2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c GOSWAMI, Anjali. Introduction to Carnivora. In: GOSWAMI, Anjali; FRISCIA, Anthony. Carnivoran evolution : new views on phylogeny, form, and function. Cambridge ; New York: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9780521515290, ISBN 9780521735865. S. 16.
  2. a b c WANG, Xiaoming; TEDFORD, Richard. Dogs : their fossil relatives and evolutionary history. Paperback edition, 2010. vyd. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN 978-0-231-50943-5, ISBN 0-231-50943-X. OCLC 822229250 S. 23–26. 
  3. WANG, Xiaoming. Phylogenetic systematics of the Hesperocyoninae (Carnivora, Canidae). Bulletin of the AMNH ; no. 221. digitallibrary.amnh.org. 1994. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. (anglicky) 
  4. ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2007. Dostupné online. S. 134–135. 

Externí odkazyEditovat