Hepatozoon

rod patřící do skupiny chromalveoláta a kmenu apikomplexa

Hepatozoon je rod patřící do skupiny chromalveolata a kmenu apikomplexa, která zahrnuje přes 300 druhů obligátních parazitů napadajících krvinky červené (erytrocyty) i bílé (leukocyty). Tento druh parazita byl popsán u všech skupin tetrapodních obratlovců, stejně jako u celé řady hematofágního hmyzu, kterého může využít jako vektor přenosu i jako definitivního hostitele. Tento rod se vyznačuje zdaleka největší biodiverzitou a prevalencí ze všech hemogregarin. Mají zajímavý životní cyklus, ve kterém chybí přenos pomocí slin mezi hostitelem a vektorem, který se u jiných apikomplex běžně vyskytuje. Přestože je prevalence velmi vysoká u obojživelníků a plazů, rod je mnohem známější ve veterinárních kruzích, jelikož způsobuje tick-borne disease nazývající se hepatozoonóza u některých savců.

Plazí červená krvinka s hepatozoony.

Definitivními hostiteli mohou být obojživelníci, plazi, ptáci, ryby, savci. Mezihostiteli mohou být pijavky, roztoči, klíšťata a hmyz.

Životní cyklusEditovat

Zástupci rodu Hepatozoon mají zejména komplexní životní cyklus, který se značně liší u množství druhů. Sexuální rozmnožování a sporogonie probíhá výlučně v hemocoelu bezobratlých (mezi)hostitelů, kteří jsou následně zkonzumováni hostitelem (obratlovcem). Sporozoiti následně migrují do jater, kde se asexuálně množí do velkého množství merogonie/schizogonie, produktem asexuálního rozmnožování jsou merozoiti. Merozoiti jsou uvolňovány do krevního řečiště, kde se tvoří gamonti jako poslední stádium vývoje v hostiteli (obratlovci). Gamonti jsou velcí a nápadní a zabírají mnoho prostoru uvnitř červených krvinek, díky tomu jsou dobře rozpoznatelní již v krevním roztěru pod mikroskopem. Když vektor saje na nakaženém hostiteli, gamonti jsou nasáti společně s krví do střeva, kde se začnou množit sexuálně a životní cyklus začíná od znova.

Tento zjednodušený životní cyklus je samozřejmě nedostatečný u druhů, které infikují obratlé i bezobratlé hostitele, které se navzájem neživí jeden na druhém, pro ty je potřeba mnohem složitější životní cyklus, zahrnující mezihostitele nebo paratenické hostitele. Například Hepatozoon sipedon infikuje komára a hady, ale od doby, kdy se hadi výlučně neživí komáry/hmyzem, muselo v evoluci dojít k zařazení mezihostitele, kterým je v tomto případě žába. Žába sežere komára a parazit se tak dostane do těla hostitele po požití infikované žáby, kruh je uzavřen, když komár začne sát na hadovi a nasaje tak gamonty z krve, kteří se v něm začnou pohlavně množit.

HepatozoonózaEditovat

Hepatozoonóza je onemocnění zvířat, kdy je zvíře nakaženo pozřením infikovaného klíštěte. Po pozření infikovaného klíštěte, ve kterém probíhá sexuální rozmnožování a sporogeneze, migrují sporozoiti do jater hostitele. Mezi zástupce způsobující toto onemocnění patří Hepatozoon muris a Hepatozoon canis, které typicky infikují myši a psy a Hepatozoon atticorae, který se nachází u ptáků.

Hepatozoon canisEditovat

Hepatozoon canis se vyskytuje v teplých oblastech Starého světa, kde žije jeho přenašeč/vektor onemocnění klíště Rhipicephalus sanguineus. Gamonti se vyskytují v leukocytech. Oocysta se tvoří v tělní dutině klíštěte, pes se nakazí sežráním infikovaného klíštěte. Hepatoozon canis je veterinárně významný druh, nakažená zvířata trpí horečkami, hubnou a chátrají, jsou anemická a mají zvětšenou slezinu a játra. V ČR se vzácně mohou objevit nákazy psů získané při pobytu psa zahraničí. [1] V současnosti byl výskyt parazita v ČR zaznamenán ve 4 vzorcích od 8 psů. [2] Na Slovensku byla zaznamenána pozitivita u 1 % psů.[3]

Kromě psů je k infekci parazitem Hepatozoon canis citlivá i řada dalších psovitých - liška obecná (Vulpes vulpes), šakal (Canis aureus) aj. Ve státech ležících severně od nejsevernějšího rozšíření vektora Rhipicephalus sanguineus je pozitivita lišek na parazita H. canis vysoká. V Polsku je to 43 %[4], v Rakousku 58,3 %[5], v Německu 45,2 %[6], na Slovensku kolísá pozitivita lišek od 7,1 do 20,4 %[3].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hepatozoon na anglické Wikipedii.

  1. VOLF, PETR, 1963-. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. vyd. Praha: Triton 318 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7387-008-9, ISBN 80-7387-008-8. OCLC 190778657 
  2. MITKOVÁ, Barbora; HRAZDILOVÁ, Kristýna; STEINBAUER, Vladimír. Autochthonous Hepatozoon infection in hunting dogs and foxes from the Czech Republic. Parasitology Research. 2016-11-01, roč. 115, čís. 11, s. 4167–4171. Dostupné online [cit. 2022-09-14]. ISSN 1432-1955. DOI 10.1007/s00436-016-5191-2. (anglicky) 
  3. a b MITERPÁKOVÁ, Martina; KOMJÁTI-NAGYOVÁ, Martina; HURNÍKOVÁ, Zuzana. Retrospective molecular study on canine hepatozoonosis in Slovakia – Does infection risk for dogs really exist?. Ticks and Tick-borne Diseases. 2017-06-01, roč. 8, čís. 4, s. 567–573. Dostupné online [cit. 2022-09-14]. ISSN 1877-959X. DOI 10.1016/j.ttbdis.2017.03.005. (anglicky) 
  4. KARBOWIAK, Grzegorz; BIERNAT, Beata; STAŃCZAK, Joanna. The role of particular ticks developmental stages in the circulation of tick-borne pathogens in Central Europe. 4. Anaplasmataceae. Annals of Parasitology. 2016, čís. 62(4), s. 267–284. Dostupné online [cit. 2022-09-14]. ISSN 2300-6706. DOI 10.17420/ap6204.62. 
  5. DUSCHER, Georg; FUEHRER, Hans-Peter; KÜBBER-HEISS, Anna. Fox on the run ¿ molecular surveillance of fox blood and tissue for the occurrence of tick-borne pathogens in Austria. Parasites & Vectors. 2014, roč. 7, čís. 1, s. 521. Dostupné online [cit. 2022-09-14]. ISSN 1756-3305. DOI 10.1186/PREACCEPT-1542240345144663. (anglicky) 
  6. NAJM, Nour-Addeen; MEYER-KAYSER, Elisabeth; HOFFMANN, Lothar. Hepatozoon canis in German red foxes (Vulpes vulpes) and their ticks: molecular characterization and the phylogenetic relationship to other Hepatozoon spp.. Parasitology Research. 2014-07, roč. 113, čís. 7, s. 2679–2685. Dostupné online [cit. 2022-09-14]. ISSN 0932-0113. DOI 10.1007/s00436-014-3923-8. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat