Helmingham Hall

zámek v Anglii

Helmingham Hall je zámek obklopen vodním příkopem (vodní zámek) v Helminghamu, hrabství Suffolk, Anglie.

Helmingham Hall
Základní informace
SlohTudorský
Výstavba1510
Přestavba1745–1760, 1800, 1840
Materiálcihla
Poloha
AdresaHelmingham, AnglieAnglie Anglie
Souřadnice
Map
Další informace
Kód památky1033070 a 1000270
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Založil jej John Tollemache v roce 1480 a od té doby je majetkem rodiny Tollemache. Dům je postaven kolem nádvoří v typickém pozdně středověkém Tudorském stylu. Dům je zařazen na seznamu národního dědictví pro Anglii a jeho park a oficiální zahrady jsou zařazeny do seznamu historických parků a zahrad Anglie.[1]

Současný Helmingham Hall byl postaven v roce 1510 na místě bývalého panského sídla nazývaného Creke Hall. Byl přestavěn v letech 1745–1760, znovu v roce 1800 Johnem Nashem a v roce 1840. Původně částečně dřevěné obložené stěny byly pokryty zdivem a dlaždicemi. Dům je obklopen příkopem širokým 60 stop, nad nímž jsou pouze dva padací mosty, které byly od roku 1510 každou noc vytahovány. Původně byly provozovány pomocí ručního rumpálu, avšak v posledních letech byl ruční pohon nahrazen elektromotorem.

Dům není veřejnosti přístupný a Helmingham je nejvíce známý svými krásnými zahradami, které jsou zpřístupněny veřejnosti. Jedná se o poloformální smíšenou zahradu, růžovou zahradu, uzlovou zahradu, parterem a sadem. Za zahradou se nachází park o rozloze 1,6 km2 se stády jelení a daňčí zvěře. Kostel Panny Marie na okraji parku je od středověku spojen s rodinou Tollemache.

Vedle domu a zahrad jsou další hospodářské budovy a stavby.

Zahrady editovat

Zahrady byly navrženy architektkou Lady Tollemache. V roce 1987 byl vytvořen parter a v roce 1982 růžová zahrada.[2]

Na západní straně oddělen vodním příkopem se nachází parter, který je tvořen pravidelnými geometrickými obrazci z nízko stříhaných stále zelených rostlin. Uprostřed v kruhových ploch jsou na krychlových podstavcích umístěny kamenné vázy, které jsou osázeny včetně kruhového prostoru sezonními květinami.

Za parterem se nachází smíšená zahrada, která je obklopena vodním příkopem a vysokou cihlovou zdí. Podél zdi jsou vysázeny pnoucí růže. Zahrada je rozdělena na užitkovou (kuchyňskou) část a květinovou. Vně cihlové zdi (jižní strana) je osázena pivoňkami.

Na východní straně zámku je za parterem umístěná uzlová zahrada z roku 1982. Ve čtvercových záhonech jsou vytvořeny dva uzlové vzory doplněné vysazenými bylinami.

Za uzlovou zahradou je na dvou obdélníkových plochách umístěna růžová zahrada s Rosa Mundi a Rosa Fairy. Záhony jsou doplněny dalšími odrůdami růží, trvalkami a sezonní výsadbou květin.[3]

Poklady Helminghamu editovat

Tollemache z Helminghamu vlastní jeden z dvou anglických orofarionských viol.[4] Nástroj pochází z roku 1580 a nese řemeslnou značku John Rose, anglického violisty z 16. století. Ze čtyř viol John Rose, které se dochovaly, je jedinou v soukromých rukou. Předpokládá se, že byla zhotovena pro královnu Alžbětu I., která jí předala Tollemache během jedné z jejích návštěv v Suffolku.

Tollemache loutnový manuscript byl získán z kolekcí Helmingham Hall a prodán Sotheby's v roce 1965 Robertu Spencerovi. Manuscript napsal Henry Sampson.[5]

V médiích editovat

V květnu 2018 byla hala místem konání BBC One's Antiques Roadshow.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helmingham Hall na anglické Wikipedii.

  1. ENGLAND, Historic. HELMINGHAM HALL, Helmingham - 1000270| Historic England. historicengland.org.uk [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  2. About Our Gardens | Helmingham Hall Gardens. Helmingham Hall Gardens. Dostupné online [cit. 2018-08-10]. (anglicky) 
  3. The Rose Garden | Helmingham Hall Gardens. Helmingham Hall Gardens. Dostupné online [cit. 2018-08-10]. (anglicky) 
  4. Donald Gill: The orpharion and bandora in The Galpin Society Journal. Vol 13. Galpin Society, Juli 1960
  5. SPENCER, Robert. Three English Lute Manuscripts. Early Music. 1975, roč. 3, čís. 2, s. 119–124. Dostupné online [cit. 2018-08-08]. 

Externí odkazy editovat