Helena Angelina Dukaina
Helena Angelina Dukaina, nebo Elena Ducas, nebo také Elena Angelo Comneno di Epiro (1242 – 14. března 1271 Nocera Inferiore) byla sicilská královna. Konec svého života strávila ve vězení Karla z Anjou a její tři synové, kromě její dcery, byli vězněni po celý svůj život, aby neohrozili nárok Anjouovců na sicilský trůn.
| Helena Angelina Dukaina | |
|---|---|
| sicilská královna | |
 Hrad Nocera Inferiore | |
| Doba vlády | 1258-1266 |
| Úplné jméno | Elena Angelo Comneno di Epiro |
| Narození | 1242 Nuceria Christianorum |
| Úmrtí | 14. března 1271 Nocera Inferiore |
| Předchůdce | Alžběta Bavorská |
| Nástupce | Beatrix Provensálská |
| Manžel | Manfréd Sicilský |
| Otec | Michael II. Komnenos Dukas |
| Matka | Theodora Petraliphaina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Helena byla jedním z potomků epirského despoty Michaela Komnena Dukase a jeho manželky Theodory. Sňatkem se sicilským králem Manfrédem, který se konal roku 1259 po Helenině příjezdu do Trani, mělo být zpečetěno příměří mezi Michaelem II. a Heleniným nastávajícím. Věnem dostala Manfrédem již dobyté území Korfu, Drač, Valona a Berat[1] a manželství bylo údajně šťastné.[2]
Král Manfréd padl při pokusu o obranu svého štaufského dědictví 22. února 1266 u Beneventa. Několik dní po boji se v táboře vítěze Karla z Anjou objevil muž s oslem vezoucím mrtvolu a nabízel ji k prodeji jako tělo krále Manfréda. Sicilští zajatci svého panovníka v mrtvém těle skutečně poznali.[3] Karel nechal exkomunikovaného Manfréda pohřbít na úpatí mostu u Beneventa pod vojáky navršenou hromadou kamení.[4] Po zprávě o manželově smrti na bitevním poli se Helena pokusila i s dětmi utéct k otci do Epiru. Odjela z muslimské Lucery a vydala se do Trani, kde chtěla najít loď. Po nátlaku papežských agentů ji zradila posádka místního hradu a počátkem března 1266 byla vydána do rukou Karla z Anjou.[5]
Byla separována od svých dětí[pozn. 1] a uvězněna v Noceře, kde po pěti letech věznění zemřela. Děti krále Manfréda byly s papežským požehnáním odsouzeny k tomu, aby sice žily, ale tak, jako by se nikdy nenarodily.[7]
Děti editovat
- Belatrix Sicilská (1260 - 1307)
- Federico Sicilský (1261 - 1312)
- Enrizo Sicilský (1262 - 1318)
- Enzo Sicilský (1265 - 1301)
- Flordelis Sicilský (1266 - 1297)
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Všichni tři Manfrédovi synové se stali nedobrovolnými obyvateli dědova hradu Castel del Monte a byli zde drženi několik desítek let v okovech. Roku 1299 byli přesunuti na hrad Castel dell'Ovo,[6] jeden z nich byl naživu ještě roku 1309. Dcera Beatrix byla propuštěna na svobodu roku 1284.[5]
Reference editovat
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. S. 43. (anglicky)
- ↑ KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč – Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 222. Dále jen Úsvit renesance.
- ↑ www.classicitaliani.it. www.classicitaliani.it [online]. [cit. 2010-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-02.
- ↑ a b The Sicilian vespers, str. 96
- ↑ Úsvit renesance, str. 222-223
- ↑ www.manfred-hiebl.de
Literatura editovat
- MÜHLBERGER, Josef. Lebensweg und Schicksale der staufischen Frauen. Esslingen: Bechtle, 1977. 210 s. ISBN 3762803730. (německy)
- RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge: Cambridge University press, 1958. 356 s. Dostupné online. ISBN 0521286522. (anglicky)
Externí odkazy editovat
- (německy) Genealogie
- italská wikipedie; Elena Ducas - Wikipedia
| Sicilská královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Alžběta Bavorská |
1258–1266 Helena Angelina Dukaina |
Nástupce: Beatrix Provensálská |