Heinrich Aldegrever

Heinrich Aldegrever, v dolnoněmeckém jazyce původně Hinrik Trippenmäker, neboli výrobce dřeváků, (1502, Paderborn1555-1561, Soest) byl německý malíř, rytec, kreslíř a zlatník.

Heinrich Aldegrever
Autoportrait - Aldegrever - Musée Condé.jpg
Narození1502
Paderborn
Úmrtí1555 (ve věku 52–53 let) nebo 1561 (ve věku 58–59 let)
Soest
Povolánímalíř, zlatník, rytec, kreslíř, designér, ilustrátor a tiskař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Byl synem výrobce dřeváků Hermanna Trippenmäkera a jeho manželky Kathariny. Aldegrever byl původně zlatníkem, až později se začal zabývat rytectvím. Po svém vyučení na zakázku zhotovoval mnohé drobné rytecké ozdoby, jež byly používány na pouzdra mečů, dýk a nožů.[1] V Paderbornu nebyl malířský cech, proto se patrně vyučil malbě v Soestu. Jako devatenáctiletý (1521) se stal starším tovaryšem v münsterském ateliéru malíře Ludgera tom Ring staršího, který se vyškolil v Nizozemí. Také Aldegrever odešel do sousedního Nizozemska, kde objevil díla Joose van Cleveho, Bernaerta van Orleyho, Lucase van Leydena a Jacoba Cornelisze.

V roce 1525 se přestěhoval do Soestu a roku 1526 nebo 1527 zde získal občanská práva a stal se členem malířského cechu. Na autoportrétu z roku 1530, který se nachází ve sbírce Národní galerie v Praze, sám sebe označuje jako malíře.[2] Jeho jediným potvrzeným malířským dílem, které vzniklo ještě před reformací, je Mariánský oltář v kostele Sv. Petra v Soestu (1525–1526), podepsaný iniciálami HT s obrázkem dřeváku.[3] Jinak nelze doložit žádné další církevní malířské dílo, ani zlatnické práce nebo vitráže, neboť v době reformace ustaly zakázky.[4] Od roku 1527 pracoval jako rytec a portrétista. Jediný portrét se signaturou Aldegrevera, který se dochoval, je starosta Engelbert Therlaen von Lennep (1551).[5]

Během pobytu v Norimberku se seznámil s Albrechtem Dürerem, jehož monogram parafrázoval na svých rytinách, umělecky jej však ovlivnila rovněž tvorba nizozemských a italských grafiků. Heinrich Aldegrever vytvořil obsáhlé a technicky virtuózní grafické dílo, které je tematicky velmi široké a zahrnuje kromě několika málo dřevořezeb asi 300 mědirytin. Kromě mytologických a náboženských námětů v něm tvoří podstatnou složku také žánrové výjevy, vynikající podobizny a v neposlední řadě ornamenty. Umělecky a kulturněhistoricky velmi ceněný je např. jeho soubor Velkých svatebních tanečníků.[2] 200 figurálních rytin zachycuje několik příběhů ze Starého a Nového zákona, alegorických postav a cyklus Tanec smrti z roku 1541. Zjevně se dobře orientoval v humanistických textech své doby, které se zabývají bohy a mýty a legendárními postavami rané římské historie. V jeho díle nejsou žádná zobrazení svatých. Volně se inspiroval některými dřevoryty Holbeina a v kompozici a také několikrát při výběru motivu a techniky i díly Albrechta Dürera. Jeho portréty patří mezi vrcholná díla 16. století.

Po roce 1530 asi jednu třetinu ryteckého díla tvoří návrhy pro zdobení kovových předmětů a Aldegrever se díky nim stal nejvýznamnějším autorem raně renesančních německých ornamentů. Tři dochované dýky z let 1536, 1537 a 1539 jsou vrcholnými díly v celé historii rytiny ornamentů a vyznačují se bohatě rozvinutou fantazií a harmonicky vyváženými proporcemi.[4]

Aldegreverova rytecká díla jsou podepsána a datována a lze je rozdělit do tří period: časné 1527–1530, střední, 1531–1541 a pozdní 1541–1555 s přerušením v letech 1942-1949.[6] Zachovalo se celkem 58 jeho kresebných předloh, z nichž největší kolekci vlastní Rijksmuseum v Amsterdamu.[7]

Podporoval reformační hnutí a v roce 1531 se stal luteránem. Na objednávku münsterského biskupa zhotovil v letech 1535-1536 portréty anabaptistů Bernta Knipperdollinga a Jana van Leiden. Je autorem grafických portrétů Martina Luthera a Philippa Melanchthona. Volně při tom využil dřevoryt Hanse Brosamera a obraz Lucase Cranacha staršího. Měl politický a náboženský vliv na zavedení reformace v Soestu. Jménem Rady pozval a doprovázel reformátora Gerda Omekena z Lippstadtu do města Soest.

Pro své miniaturní rytiny, jež byly v jeho době považovány za skvosty a byly vyvažovány zlatem, je řazen k tzv. Malým mistrům, kteří byli činní v Norimberku (Barthel Beham, Sebald Beham a Georg Pencz).[1]

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Wilhelm Schmidt: Aldegrever, Heinrich. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 1, Duncker & Humblot, Leipzig 1875, S. 325 f.
  • Gustav Pauli: Aldegrever, Heinrich. In: Ulrich Thieme, Felix Becker (Hrsg.): Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker. Band 1: Aa–Antonio de Miraguel. Wilhelm Engelmann, Leipzig 1907, S. 240–243 (Textarchiv – Internet Archive).
  • Herbert Zschelletzschky: Die figürliche Graphik Heinrich Aldegrevers. Ein Beitrag zu seinem Stil im Rahmen der deutschen Stilentwicklung. Strassburg 1933 (Neuauflage: Baden-Baden 1974).
  • Rolf Fritz: Heinrich Aldegrever als Maler. Dortmund 1959.
  • Karl B. Heppe: Heinrich Aldegrever – die Kleinmeister und das Kunsthandwerk der Renaissance. Kulturamt, Unna 1986, ISBN 3-924210-18-7
  • John Rowlands, The Age of Dürer and Holbein: German Drawings 1400-1550. London: British Museum Publications 1988, ISBN 0-7141--1639-4
  • Piotr Kopszak, Waldemar Deluga: Heinrich Aldegrever: Prints from collection of Muzeum Narodowe w Warszawie, KLE Warsztat Graficzny, 1999. CD-ROM ISBN 83-7100-132-0
  • Klaus Kösters (Hrsg.): Bilderstreit und Sinnenlust: Heinrich Aldegrever (1502–2002). Ausstellungskatalog. MediaPrint-Verlag, Unna 2002, ISBN 3-935019-65-3.
  • Angelika Lorenz (Hrsg.): Heinrich Aldegrever. Auswahlkatalog und Ausstellungskatalog mit Kupferstichen aus der Sammlung des Museums zu seinem 500. Geburtstag. Westfälisches Landesmuseum für Kunst und Kulturgeschichte, Münster 2002, ISBN 3-88789-140-6.
  • Karl Möseneder (Hrsg.): Zwischen Dürer und Raffael. Graphikserien Nürnberger Kleinmeister. Imhof, Petersberg 2010, ISBN 978-3-86568-571-1
  • Stijn Alsteens, Freyda Spira, Dürer and Beyond: Central European Drawings, 1400–1700, The Metropolitan Museum of Art, New York 2012, ISBN 978-1-58839-451-4

Externí odkazyEditovat