Heřman I. Míšeňský

míšeňský markrabě

Heřman I. Míšeňský (německy Hermann I. von Meißen, 980?1. listopadu 1038) byl míšeňský markrabě. Ač byl zetěm Boleslava Chrabrého, tak byl po celý život věrný císaři.

Heřman I. Míšeňský
Heřmanova socha v Naumburském dómu
Heřmanova socha v Naumburském dómu
Narození980
Úmrtí1. ledna 1038 (ve věku 57–58 let)
OtecEkkerhard I. Míšeňský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Byl nejstarším synem markraběte Ekkerharda I. a Schwanhildy, dcery Heřmana Billunga. 30. dubna 1002 byl markrabě zavražděn[1] a jeho nástupcem se stal Heřmanův strýc Gunzelin, mladší bratr zemřelého. Téhož roku byl Heřman oženěn s Regelindou, dcerou polského knížete Boleslava Chrabrého. Boleslav se opakovaně snažil o získání míšeňského území a mezi míšeňskými vládly rodinné spory.

Mezitím se dostali do sporu markrabata Hermann a Guncelin a válčili způsobem, který je v těchto krajích neobvyklý…
— Dětmar z Merseburku[2]

Gunzelin po marném dobývání Heřmanova hradu Strehla nechal vypálit hrad Rochlitz a Heřman s mladším bratrem Ekkerhardem na oplátku dobyli a do základů zničili Gunzelinův hrad na Sále.[pozn. 1] Kořist si mezi sebou rozdělili. Následovala králova intervence a Gunzelin s podezřením, že prodává poddané Židům, skončil v biskupském vězení.[3][pozn. 2]

O následujících žních na přímluvu královny a svého milého Tagina pak postoupil marku markraběti Hermannovi, s čímž vyslovila souhlas ostatní knížata…
— Dětmar z Merseburku[4]

Po převzetí Míšně[pozn. 3] se Heřman zúčastnil králova výboje do Slezska, kde měl být mečem ztrestán Boleslav Chrabrý.[5] Po několika letech bojů s Boleslavem císař 30. ledna 1018 uzavřel mír a Heřman byl jedním z přísahajících svědků.[6] Zemřel v listopadu 1038 bez legitimního následníka a jeho nástupcem se stal mladší bratr Ekkerhard.

Oba bratři jsou společně se svými manželkami zpodobněni mezi fundátory naumburského dómu od anonymního sochaře tzv. Mistra Naumburského.

Poznámky editovat

  1. Šlo zřejmě o hrad Altenburg u Naumburgu.
  2. Ve vězení pobýval až do roku 1017 a zřejmě krátce po propuštění zemřel.
  3. Na podzim 1009.

Reference editovat

  1. Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 136. 
  2. Kronika, str.189
  3. Kronika, str.189–190
  4. Kronika, str.190
  5. Kronika, str.191
  6. Kronika, str.261

Externí odkazy editovat