Havrania cesta

československý film z roku 1962

Havraní cesta je slovenský celovečerní hraný debut režiséra Martina Hollého mladšího z roku 1962. Film je literární adaptací rozhlasové hry Ľudovíta Filana A bylo světlo (1958). Autor se spolu s Monikou Gajdošovou podílel i na scénáři. Film zobrazené události neidealizuje, ale snaží se upozornit na problémy skutečných lidí. Hollého film výrazně ovlivnilo setkání s Jiřím Krejčíkem, který si zakládal právě na příběhu individuálním prostřednictvím herců.

Havrania cesta
Původní název Havrania cesta
Země ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk slovenština
Scénář Ľudovít Filan
Monika Gajdošová
Režie Martin Hollý
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Július Pántik
Věra Galatíková
Ľudovít Greššo
Martin Hollý
Anna Grissová
… více na Wikidatech
Střih Maximilián Remeň
Výroba a distribuce
Premiéra 1962
Havrania cesta na ČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj filmuEditovat

Sujet filmu je založen na paralelním rozvíjení linií, které zrcadlí chlapskou rivalitu. Příběhu dominuje zápas o prestiž ve skupině dělníků. Vinco Petráš v podání Júlia Pántika je mistrem party montérů vysokého napětí. Do party ale přichází Matúš Slameň (Štefan Kvietik) a Petráš má najednou konkurenci. Jakoby to ale nestačilo, Petráš musí se Slaměnem zápasit i o přízeň ženy. A právě boj o Jolanu se stává katalyzátorem rozlišování morálních hodnot od pokrytectví.

O filmuEditovat

Film Havrania cesta je založen zejména na obrazové stránce. Silnému vizuálu napomáhá přesná a výstižná kamera Vincenta Rosince. Dominuje mu temnota, z níž se jen tu a tam vynořují postavy a přednášejí své repliky. Rosinec funkčně pracuje s hrou světla a stínu a naplňuje tak dramatickou výstavbu filmu. Obrazovou stránku doplňuje hudební motiv přesně spadající do celkové atmosféry filmu. Zdrojem filmové hudby je gramofonová deska, hudba v lunaparku a tóny foukací harmoniky.

Dramaturgyně vzorec příběhu iniciativního pracovníka, který se z různých důvodů dostane na rozcestí a kterému pomůže prostředí, které dosud ignoroval, je ve slovenském filmu asi nejčastěji opakovaným v rámci dělnického prostředí. Většinou ve filmech zbývá jen při vzorci. Nevytvoří se v nich pravdivá drama, v níž postavy nasáknou životem. Hollého film je v tomto směru výjimkou. Vyniká zejména svou plastičností.

Po filmu Havraní cesta dále pracuje s tématem práce a hrdinství. V šedesátých letech nevznikl ve slovenské kinematografii tématem podobný film. Až v roce 1971 přichází režisér Jozef Režucha s filmem Dost dobří chlapi. Hollého Havrania cesta je spolu s Barabášovým filmem Pieseň o sivom holubovi a Solanovým Muž, ktorý sa nevrátil inovací filmového výrazu 60. let. Pro nastupující generaci filmových tvůrců je přínosná zejména eliminace patosu a příklon k ponoru do hloubky psychiky jednotlivých postav. Posun přichází i v práci s filmovou řečí.

Redaktor Ivan Bonko píše:

„Dobré slovenské filmy sa zjavujú naozaj iba zriedkavo. Havrania cesta znesie podľa môjho smelého názoru porovnanie s Barabášovým filmom „Pieseň o sivom holubovi. ...je predsa len dosť výnimočné dielo v slovenskej kinematografii, najmä pokiaľ ide o spracovanie súčasnej tematiky."[1]

Celovečerní debut Martina Hollého vznikl ve stejnou dobu jako filmy Boxer a smrť (1962, r. Peter Solan) a Slnko v sieti (1962, režie Štefan Uher). V roce 1963 byly všechny tři snímky oceněny na Festivalu československých filmů v Ústí nad Labem.

Miroslav Janek k tomu uvádí:

Havrania cesta je film o osamelosti človeka, ktorého kolektív nedokáže plne pochopiť, a ktorý si k nemu nevie nájsť cestu. Ale je to súčasne film aj o karierizme a o ľuďoch, ktorí ho pestujú. Obidva tieto myšlienkové póly nachádzajú ľudské spodobnenie v dvoch hrdinoch - Petrášovi a Matúšovi."[2]

Andrea Horečná dodává:

"Havrania cesta je príbehom o svedomí stvárnenom v dvojroli. Dôležitým sa tu však nestáva víťazstvo jedného alebo druhého princípu, postavy sa tu nerozlišujú na biele a čierne. Martinovi Hollému sa už samotnou dvojpólovosťou svedomia podarilo vyhnúť klišé a otvorene polemizovať s akoukoľvek primitivizujúcou jednoznačnosťou."[3]

Dejiny slovenskej kinematografie:

"Film Havrania cesta jasne signalizuje liberalizáciu tematickej zložky diela, v ktorej sa presúva akcent z budovateľskej agitácie na reálne sociálne vzťahy, a vysúva do popredia kultivovanosť réžie usilujúcej sa o moderný filmový výraz. Svojím poetologickým antitradicionalizmom reprezentuje prekonávanie opisného symbolizmu z predchádzajúceho obdobia."[4]

Myšlenku filmu režisér filmu popisuje následovně:

"Vo filme nejde iba o príbeh montérov vysokého napätia - ten istý problém by mohol vzniknúť napríklad medzi lekármi alebo vysokoškolskými profesormi. Kdekoľvek možno stretnúť karierizmus, nešťastie ľudí, hádzanie polien pod nohy. Chcel som to cez niektorých ukázať - povedzme cez montérov. Vo filme ide teda o široký záťah do ľudskej duše. Každý máme okolo seba Petrášov, Slameňov, Cyrilov a treba ich rozlišovať. Pokiaľ ide o poznanie života - nie sme až takí hazardéri, aby sme režírovali film bez toho. Bol som v asi desiatich brigádach, ich prácu poznám. Chcel som ukázať pravdu, aká je."[5]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Havrania cesta na slovenské Wikipedii.

  1. BONKO, Ivan. Príčiny úspechu. Film a divadlo. 1962, roč. 6, č. 25, s. 9
  2. JANEK, Miroslav. "... v osamelých sa havranov". Kultúrny život. 1962,  roč. 17, č. 51 – 52
  3. HOREČNÁ, Andrea. Martin Hollý. SME - Festivalový denník.  č. 2/1.12.1999, s. 3
  4. MACEK, Václav; PAŠTÉKOVÁ, Jelena. Dejiny slovenskej kinematografie. Martin : Osveta
  5. HYSKOVÁ, A. Cestou havranov alebo sokolov? Život. 1963, č. 6, s. 10 - 11

LiteraturaEditovat

  • MACEK, Václav – PAŠTÉKOVÁ, Jelena. Kunešová. Dejiny slovenskej kinematografie, vyd. Martin: Osveta, 1997.
  • HYSKOVÁ, A. Cestou havranov alebo sokolov? Život. 1963, č. 6
  • JANEK, Miroslav. "... v osamelých sa havranov". Kultúrny život. 1962,  roč. 17, č. 51 - 52
  • HOREČNÁ, Andrea. Martin Hollý. SME - Festivalový denník. č. 2/1.12.1999
  • BONKO, Ivan. Príčiny úspechu. Film a divadlo. 1962, roč. 6, č. 25

Externí odkazyEditovat