Havanský psík

Psí plemeno

Havanský psík, též havanský bišonek (anglicky: Havanese), je malé společenské psí plemeno pocházející z ostrova Kuba.

Havanský psík
Základní informace
Země původuKubaKuba Kuba
VyužitíSpolečenský pes
Tělesná charakteristika
Hmotnost3–6 kg
Výška †21–29 cm
Barvačistě bílá, různé odstíny srnčí hnědé a havanské hnědé, černá
Klasifikace a standard
Skupina FCISpolečenská plemena a toy
Sekce FCIBišonci a příbuzná plemena
ČMKUstandard
† výška uváděna v kohoutku

Historie editovat

Havanský psík je známý již od 17. století [1] a pochází ze západního Středozemí. Není jasné křížením kterých plemen vznikl, předpokládá se, že vznikl křížením boloňských psíků a pudlů [1], tato teorie ale není potvrzená. Na Kubu byl dovezen námořníky, kde byl po dlouhou dobu rozvíjen a šlechtěn. V minulosti bylo toto plemeno na Kubě známé jako "blanquito de la Habana". Při kubánské revoluci v 50. letech 20. století bylo ale toto plemeno úmyslně vymycováno novým režimem. Havanští psíci by nejspíše vyhynuli, několik z nich ale bylo propašováno z Kuby do USA,[2] díky čemuž se plemeno podařilo zachovat.

V České republice je plemeno rozšířené a oblíbené. Zastřešuje jej zde Klub chovatelů havanských psíků. Oficiální používaná zkratka je HAV.

 

Vzhled editovat

Havanský psík váží 3–6[3] kg (standard FCI ale hmotnost neuvádí) a jeho výška je 21–29 cm. Je to malý psík statné konstrukce. Jeho srst je vlnitá, dlouhá a měkká. V dospělosti může měřit až 18 cm.

Barvy editovat

Bílá: Pouze čistě bílá barva. Pigment nosní houby a očních víček je černý.

Krémová s bílou: Krémový jedinec s bílými znaky nad rozsah prstů a hrudi. Pigment nosní houby a očních víček je černý.

Krémová: Škála barev od světle béžové až po červenou. Jsou možné bílé znaků na prstech a hrudi. Pigment nosní houby a očních víček je černý

Sobolí s bílou: Jedinec sobolí barvy s bílými znaky nad rozsah prstů a hrudi. Pigment nosní houby a očních víček je černý

Sobolí: Jedinec má jednotlivé černé chlupy nebo jejich konce v jiné barvě. Jsou možné bílé znaky na prstech, hrudi. Pigment nosní houby a víček je černý.

Hnědá s pálením: Znaky v místech nad očima, mordě, vnitřku uší, na hrudi, tlapkách a pod ocasem v barvě světlejší hnědé. Pigment nosní houby a očních víček je hnědý.

 

Hnědobílá: Hnědobílé zbarvení s pálením umístěným stejně jako u hnědé s pálením, Pigment nosní houby a očních víček je hnědý.

Hnědá: Celohnědý jedinec, popř. s bílými znaky pouze prstech a hrudi. Pigment nosní houby a očních víček je hnědý.

Černá s pálením: Černý jedinec se znaky od hnědé po světle šedou v místech nad očima, mordě, vnitřku uší, na hrudi, tlapkách a pod ocasem. Pigment nosní houby a očních víček je černý.

Černobílá s pálením: Černobílé zbarvení s pálením umístěným stejně jako u černé s pálením, Pigment nosní houby a očních víček je černý.

Černobílá: Celočerný jedinec s bílými znaky nad rozsah prstů a hrudi. Pigment nosní houby a očních víček je černý

 

Černá: Celočerný jedinec, možné bílé znaky na prstech a na hrudi. Pigment víček a nosní houby je černý.[4]

Povaha editovat

Havanští psíci jsou veselí, hraví, inteligentní a bystří. Je mrštný, rychlý a jeho pohyb je pružný. Je přívětivý a milý. Je velmi citlivý a špatně nese změnu majitele nebo odloučení od něj. Je velmi závislý na své rodině. Často se stává, že si vynucuje pozornost štěkáním [5]. Mají rádi děti, ale některé dětské hry jim mohou být nepříjemné, proto je důležité včas děti seznámit s tím, jak se ke psu mají nebo nemají chovat. S ostatními psy vychází dobře. Pokud nejsou včas navyknuti na velká zvířata, mohou se jich v dospělosti bát a útočit na ně. K cizím jsou havanští psíci nedůvěřiví, ale ne agresivní ani bázliví. Nejsou to dobří hlídači.

Reference editovat

  1. a b FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 2006. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. S. 367. 
  2. http://www.pejskar.cz/havansky-psik-170/ [online]. 
  3. Havanský psík. Zoohit magazín [online]. zooplus SE [cit. 2022-05-21]. Dostupné online. 
  4. Odstavec "Vzhled" je výtahem z oficiálního platného standardu plemene Havanský psík dle FCI.
  5. VERHOEF, Esther. Psi. 4.. vyd. [s.l.]: Rebo, 2002. 543 s. S. 449. 

Externí odkazy editovat