Wikipedie

Hana Jana Hlaváčková

Narozena 11.10.1940 v Praze. PhDr., historička umění, práce z oboru, zejména o středověkém, byzantském a moderním umění, katalogy k výstavám.

Hana Jana Hlaváčková, roz. Urbanová (* 11. října 1940, Praha ) je historička umění zaměřená na středověké knižní a deskové malířství, byzantské umění a ikonografii, vysokoškolská pedagožka.[1]

PhDr. Hana Jana Hlaváčková
Hana Jana Hlaváčková (2022)
Hana Jana Hlaváčková (2022)
Narození11.10. 1940, Praha
Praha
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorička umění, vysokoškolská pedagožka
Partner(ka)Ludvík Hlaváček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Matka Hany Hlaváčkové byla dcerou Juraje Slávika (1890–1969), někdejšího ministra vnitra v československé vládě v letech 1929–1932 a silného odpůrce komunismu, její otec byl kardiolog.

Roku 1958 maturovala na Střední průmyslové škole chemické v Praze a pak pracovala dva roky jako laborantka a ucházela se o přijetí na obor filozofie na FF UK, později na obor dějiny umění. V letech 1961-1966 vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. J. Květ, J. Pešina, J. Neumann, P. Wittlich). Jako studentka dějin umění navštěvovala přednášky Jana Patočky na FF UK a později také jeho bytové semináře. Studia ukončila obhajobou diplomové práce Pojetí prostoru v české malbě 15. století, která byla roku 1971 uznána jako rigorózní (PhDr.). Od roku 2009 pracovala na dizertační práci Iluminované rukopisy doby lucemburské pod vedením prof. Jana Royta.

V letech 1966–1968 byla odbornou pracovnicí Památníku národního písemnictví v Praze a pak do roku 1990 odbornou pracovnicí a kurátorkou sbírky starého umění Národní galerie v Praze. Zde měla možnost spolupracovat s předním znalcem křesťanské ikonografie, františkánem Bonaventurou Boušem (1918–2002), nebo s Josefem Myslivcem (1907–1971), v tehdejší době patrně jediným domácím odborníkem na východokřesťanskou ikonografii.

Roku 1982 byla na studijním pobytu (Harvard University Center for Renaissance Studies) ve Villa I Tatti ve Florencii. V letech 1990–1993 působila na Středoevropské univerzitě v Praze, 1994–1997 vedla semestrální kurzy středověkých studií a konzultace na Středoevropské univerzitě v Budapešti (Central European University).[2] V letech 1994-1996 pobývala v rámci stipendijního programu Getty Fellowship ve Francii a Rakousku, v letech 1997-1998 na studijních pobytech Open Society Fund v Itálii, Rakousku a Německu.[3]

Od roku 1990 do roku 1995 byla vědeckou pracovnicí Ústavu dějin umění AV ČR, v letech 1991–1994 jeho vědeckou tajemnicí, 1994–1995 vedoucí oddělení starého umění na Ústavu dějin umění AV ČR. Od roku 1995 byla odbornou asistentkou Ústavu pro dějiny umění FF UK (po roce 2016 jako externí vyučující). Spolu s Lubomírem Konečným zde vedla Ikonografický seminář (Seminář interpretace). Působila jako členka Národního komitétu byzantologie a redakční rady časopisu Byzantinoslavica (1993–2011). Přednášela na mezinárodních konferencích věnovaných středověkému umění (Berlín, 1993, Kalamazoo, Michigan, USA, 1994, 1997, Leeds, 1999).[3]

Byla členkou redakční rady Bulletinu Národní galerie (1994-1997) a členkou komise pro sbírkotvornou činnost NG (1993-1997), členkou komise KPR pro restaurování Svatovítské mozaiky (1996-2000), od roku 1993 je členkou komise SÚPP pro restaurování hradu Karlštejn. Byla členkou vědeckých rad ÚDU AV ČR (1990-1995), Centra teoretických studií při AV ČR a FF UK.[4]

Byla první manželkou historika umění Ludvíka Hlaváčka, se kterým má dceru Jitku Hlaváčkovou.

Dílo editovat

Během práce v PNP zpracovala tamní fondy polského malířství a francouzské kresby. Po příchodu do Národní galerie spolupracovala s Josefem Myslivcem na přípravě výstavy ruských ikon v SGVU v Litoměřicích (1972), Bratislavě a Liberci (1974) a jejím opakování roku 1985 v Berlíně.[5] Zcela zásadní byla její studie o Mostecké madoně napsaná spolu s Hanou Seifertovou. Článek, který vyšel roku 1985 v Revue de l´Art a roku 1986 v časopisu Umění, patří po metodologické a obsahové stránce mezi nejobjevnější texty o vztahu středověké vizuality a mentality u nás.[6][7]

Díky svému teologicko-filozofickému vzdělání a porozumění rozdílnosti západokřesťanské a východní spirituality dokázala metodicky nově uchopit středověký obraz také jako kultický předmět, nikoliv jen jako formálně a stylově zařaditelný artefakt, jež je dílem neznámých středověkých mistrů. Kulturně-historicky orientovaný ikonologický přístup jí umožňuje interpretovat obraz se zřetelem k jeho funkci v duchovním žitém světě, poznatelném jak skrze textové prameny, tak také skrze dobovou liturgickou praxi.

Iluminovanými rukopisy se mohla zabývat až po roce 1989, protože v době normalizace, v souvislosti s politickou perzekucí jejího muže Ludvíka Hlaváčka, jí byl odepřen přístup do archivů. Na Ústavu dějin umění ČSAV navázala na předchozí práci Josefa Krásy a vedle katalogizace a studia iluminovaných rukopisů se zapojila i do projektů zkoumajících nástěnné malby na území Československa. Ústředním tématem její odborné práce jsou iluminované rukopisy české provenience, zvláště z doby přemyslovské a lucemburské.

Její anglicky vydaná studie Panel Paintings in the Cycle of the Life of Christ from Vyšší Brod přesvědčivě dokazuje tezi o pražském původu celého cyklu a je zásadním příspěvkem do dlouholeté diskuse o původním určení a rozmístění jednotlivých desek Vyšebrodského cyklu.[8]

V době normalizace přispěla i do samizdatového sborníku Někdo něco, který vydával její manžel Ludvík Hlaváček. Později se věnovala některým tvůrcům českého moderního umění - Adrieně Šimotové, Václavu Boštíkovi, Václavu Stratilovi a Jitce Svobodové. Publikovala články v časopisech Ateliér, Bulletin UHS, Dějiny a současnost, Lidové Noviny, Umění a řemesla, Umění, Věda a život, Byzantinoslavica.

Odborné články a publikace (výběr) editovat

  • Ruské ikony ze sbírek ČSAV a NG, kat. výst., (Litoměřice, Liberec, Bratislava 1971–74).
  • Výkladový slovník pojmů a jmen, in: V. Lazarev, Svět Andreje Rubleva, Praha, 1981 (s Václavem Konzálem).
  • Časovost obrazu jako míra jeho kultovosti, Umění 29, 1981, s. 516-525.
  • Madonne du Most. Imitatio et symbole, Revue del‘Art 67, 1985, s. 59-65 (s H. Seifertovou).
  • Madona mostecká – imitatio a symbol, Umění 33, 1985, s. 44-57 (s H. Seifertovou).
  • Joseph erat decurio, Umění 34, 1986, s. 507-514.
  • Westliche und östliche Aspekte einer Böhmische Tafelbilder, in: Kongress und Tagungsberichte der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, Leipzig 1987, s. ?? (s H. Seifertovou).
  • Die italienische Madonentypus Humilitas und sein Widerhall in der russischen Ikonenmalerei, in: Kongress und Tagungsberichte der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, Leipzig 1987, s. 83-85.
  • Russische Ikonen in der Nationalgalerie Prag, Berlin 1985
  • Joseph erat decurio. Příspěvek k ikonografii Ukřižování ve středověkém umění, Umění 35, 1987, s. 507-514.
  • Die Buchmalerei der Schönen Stil, in: Prag um 1400. Der Schöne Stil. Böhmische Malerei und Plastik in der Gotik, kat. výst., Wien 1990, s. 113-136.
  • Paintings by the Vivarinis in the National Gallery, Bulletin NG 1, 1991, s. 11-21.
  • Relationship of Illumination to the Text of Bible in Pre-Hussite Era, Umění 40, 1992, s. 266-271.
  • Courtly Body in the Bible of Wenceslas IV., in: Künstlerischer Austausch. Akten des XXVIII. International Kongresses für Kunstgeschichte, Berlin 15.–20. Juli 1992, Berlin 1993, s. ??
  • Středověký obraz jako posvátný objekt, in: O posvátnu. Sborník příspěvků z kolokvia pořádaného Křesťanskou akademií v Praze a oddělením religionistiky FFUK v Praze 26.–27. 10. 1992, Praha 1993, s. ??.
  • Die mittelalterliche illuminierte Handschriften, in: Tausendjährige benediktiner Kloster in Břevnov, Prag 1993, s. ??.
  • Wandgemälde in der ehemaligen Abtskapelle in Třebíč, Umění 41, 1993, s. 194-198.
  • Středověký obraz jako objekt. The Medieval picture as an object, Technologia artis 3, 1993, s. 59-61.
  • Středověký obraz v galerii. Madona svatotomášská, Buletin MG 50, 1993, s. 19-21.
  • Kievan Enkolpia in Prague Collections, Byzantinoslavica 54, 1993, s. 310-313
  • Das Relief von der Maria-Schnee-Kirche in der Prager Neustadt, Bulletin NG 3-4, 1993-94, s. 16-27 (s J. Fajtem a J. Roytem).
  • Arbor consanquinitatis et arbor affinitatis v rukopise Osek 72. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze,(sborník E.Urbánkové), 10/1, 1994,s. 51-60, s. 291-292
  • Antiphonarium sedlecense, popis, podklady pro databázi a komentář, digitalizovaná edice, CD, Praha-Albertina 1995 (s Z. Hledíkovou a D. Ebenem).
  • Zobrazení posvátného (Dva aspekty středověkého obrazu), in: Posvátný obraz a zobrazení posvátného, Sborník z kolokvia pořádaného Českou křesťanskou akademií, Praha 1995, s.80-89
  • Ze sbírek bývalého Kondakovova Institutu, kat. výst., Praha 1995 (s L. Konvičkou).
  • An Unknown Italo-Cretan Triptych from the Former Figdor Collection, now Held in the National Gallery in Prague, in: Stefanos, Studia byzantina ac slavica Vladimiro Vavřínek ad annum sexagesimum quintum dedicata, Byzantinoslavica 56, 1995, s. 713-719.
  • Antiphonary of Sedlec. A Thirteenth century illuminated manuscript, in: Cisterciáci ve středověkém českém státě. Les Cisterciens dans le royaume médiéval de Boheme. 1142–1992 Sedlec. Sborník z kolokvia v Kutné Hoře 9.–13. června 1992, Citeaux 1996, t. 47, s. 301-312
  • Proměny řecké ikony Bohorodičky typu Glykofilousa v ruské sbírce, Technologia Artis 4, 1996, s. 39-40
  • K výročí založení Archeologického institutu N. P. Kondakova, Technologia Artis 4, 1996, s. 7.
  • Knižní malba, in: J. Fajt (ed.), Gotika v západních Čechách 1230–1530, kat. výst. NG, Praha 1996, s. 472- 75, 485
  • Iluminované rukopisy Oseckého Svatý Vojtěch ve středověkých iluminovaných rukopisech, in: Svatý Vojtěch. Tisíc let svatovojtěšské tradice v Čechách, kat. výst. NG, Praha, 1997, s. 32-36, s. 96-97.
  • Kresby na stěnách v kapli sv. Kříže ve velké věži, Zobrazení rodiny Karla IV na schodišti karlštejnské velké věže, in: Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Praha 1997, s. 270-279, 547-563
  • The Bible of Wenceslas IV in the Context of Court Culture, in: D. Gordon–L. Monnas–C. Elam (ed.), The Family of Charles IV in the Stairway of the Karlštejn Great Tover, in: J. Fajt (ed.), Court Charles of the High and late Middle Ages and their artistic decoration, Praha 2003, s. 16-20, s. 325-327 (s J. Fajtem).
  • Josef Krása, in: Ústav dějin umění AV ČR 1953–2003, Praha 2003, s.123-124
  • Die Illumination der liturgischen Handschriften des Arnestus von Pardubice, Miscellanea musicologica 37, 2003, s.47-62.
  • Druhý den stvoření. Personifikace v českém středověkém umění, in: M. Bartlová (ed.), Dějiny umění v české společnosti: otázky, problémy, výzvy, Praha 2004, s. 91-95 .
  • Arnošt z Pardubic mezi dvorem a církví. Iluminované rukopisy objednané Arnoštem z Pardubic, in: L. Bobková (ed.): Arnošt z Pardubic (1297-1364). Osobnost - okruh - dědictví. Sborník z konference konané v Pardubicích 2004, Wroclav, Praha, Pardubice 2005, s. 207-212
  • Antiphonary from Stift Vorau, in: B. Dekeyzer, J. Van der Stock (eds.), Manuscripts in Transition. Recycling manuscripts. Texts and Images. Proceedings of the International Congress in Brussels, 5-11. Nov. 2002, Paris, Leuven, Dudley 2005, p. 203-210
  • Idea dobrého panovníka ve výzdobě Karlštejna, in: Z Všetečková (ed.), Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna, stav po restaurování, příloha Průzkumy památek 13, 2006, s. 9-18
  • Iluminace rukopisu Vita et Officium sancti Eligii, in: H. Pátková (ed.), Z Noyonu do Prahy. Kult svatého Eligia ve středověkých Čechách, Praha 2006, s. 86-114
  • Vyšebrodský mistr ve středověké Evropě, Art + Antiques, 2020/03/09, s. 44-51

Hesla v souborných publikacích editovat

  • Jiří Kotalík (ed.), Národní galerie v Praze, I. Sbírka starého evropského umění, sbírka starého českého umění, Národní galerie v Praze, Praha 1984, německy Odeon 1988
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M, N-Ž), Academia Praha 1995
  • Jiří Fajt (ed.), Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Národní galerie v Praze 2007, ISBN 80-7035-142-X
  • Boehm, Barbara Drake, and Jiri Fajt (eds.), Prague, the Crown of Bohemia 1374-1437, New York 2005
  • Vít Vlnas, Lenka Stolárová (eds.), Slezsko: Perla v České koruně, Národní galerie v Praze 2006, ISBN 80-7035-333-3
  • Alena Volrábová (ed.), 101 / I: Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-385-1
  • Rostislav Švácha, Taťána Petrasová (eds.), Dějiny umění v českých zemích 800–2000, Arbor vitae, Artefactum 2017, ISBN 978-80- 904534-8-7

Reference editovat

  1. ↑ Bulletin UHS, 27, 1-2, 2015, s. 45
  2. ↑ Lubomír Slavíček, Bulletin UHS 17, 2005/2, s. 18
  3. ↑ a b Bulletin UHS, 12, 2000/2, s. 16
  4. ↑ LS, in: L. Slavíček, 2018, s. 426-428
  5. ↑ Russische Ikonen in der Nationalgalerie Prag, Berlin 1985
  6. ↑ Madonne du Most. Imitatio et symbole, Revue del‘Art 67, 1985, s. 59-65 (s H. Seifertovou).
  7. ↑ Madona mostecká – imitatio a symbol, Umění 33, 1985, s. 44-57 (s H. Seifertovou).
  8. ↑ ÚDU FF UK: Hana Jana Hlaváčková

Literatura editovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 426-428, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Bibliografie Hany J. Hlaváčkové, In: Žena ve člunu. Sborník Hany J. Hlaváčkové, Artefactum, Praha 2007 s. 405-418, ISBN 978-80-86890-12-8

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hana_Jana_Hlaváčková&oldid=23558897“