Otevřít hlavní menu

Hammámet[1] je město a turistické letovisko v severním Tunisku, asi 60 km jihovýchodně od Tunisu a 60 km severně od Súsy, u stejnojmenného zálivu a na poloostrově Cap Bon. V roce 2004 zde žilo přes 63 000 obyvatel. Se svými dlouhými písčitými plážemi je jedním z prvních a dnes nejnavštěvovanějším turistickým místem v zemi. Díky turistům vzroste každé léto počet obyvatel na čtyřnásobek.

Hammámet
الحمامات El-Ḥammāmāt
Hammamet Medina.JPG
Poloha
Souřadnice
Stát TuniskoTunisko Tunisko
Hammámet
Hammámet
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 36 km²
Počet obyvatel 63 116 (2004)
Hustota zalidnění 1 753,2 obyv./km²
Správa
Starosta Raouf Jebnoun
PSČ 8050
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Archeologické vykopávky Pupput

Na předměstí dnešního Hammámetu stála v 1. století př. n. l. osada s názvem Pupput. Nyní je zde archeologická lokalita. Ve 2. století se stala součástí Římské říše. Historické prameny hovoří o místním divadle a amfiteátru, ze kterých se dodnes nic nedochovalo. Jsou zde zbytky akvaduktu, nádrže na vodu, zbytky budov s mozaikami a lázně, které daly blízkému Hammámetu název (arabsky hammam – lázně). Je zde také největší římské pohřebiště v Africe.

Ve 13. století zde byla založena pevnost a vystavěny hradby. Samotné město (medína) vzniklo nejspíše v 15. století. V roce 1601 město dobyli Španělé a nazvali ho La Mahometa. Další pokus o dobytí města proběhl 14. srpna 1605 a pro útočníky znamenal drtivou porážku, při které zahynuly stovky španělských a dalších vojáků. Po dobytí města v roce 1574 se stalo součástí Osmanské říše. V roce 1881 město bez velkého odporu obsadila francouzská armáda. Francouzi začali postupně budovat nové město mimo medínu, v roce 1884 postavili katolický kostel, 1899 zde vybudovali železnici, zavedli elektřinu, telefon a zřídili francouzskou školu.

Na přelomu 19. a 20. století začali Hammámet navštěvovat někteří evropští intelektuálové, jako Paul Klee, August Macke[2], Gustave Flaubert, Guy de Maupassant, André Gide nebo Oscar Wilde. Po té si místa začali všímat bohatí evropští turisté a v 60. letech 20. století se z místo začalo proměňovat v největší turistické letovisko v Tunisku. V roce 2004 bylo při archeologickém výzkumu na předměstí nalezeny pozůstatky římské osady Pupput.

Popis městaEditovat

 
Hradby staré medíny

Staré město (medína) o rozloze asi 200×200 m je na malém poloostrově a dosud je celá obehnána hradbami. Pevnost (kasba) se nachází v jejím západní rohu. Uvnitř starého města je Velká mešita z 15. století. Mezi hlavní branou a pevností je mešita Sidi-Gailani z roku 1798. Ve městě je velký muslimský a také malý křesťanský hřbitov. Je zde pohřben i italský politik Bettino Craxi, který byl v letech 1983–1987 premiérem a po korupčních skandálech utekl v roce 1994 do Tuniska pod ochranu prezidenta Ben Alího.

Centrem nového města severně od medíny je Náměstí Mučedníků a s pomníkem ve tvaru Eiffelovy věže. Z náměstí vybíhají dvě hlavní ulice – Avenue Habib Bourguiba a Avenue de la République. Turistické zóny jsou dvě. Menší a starší je severně od města, jižně podél pobřeží se pak 20 km táhne letovisko Yasmine Hammamet. Severozápadně od města je několik kopců s výhledem na město, nejvyšší má téměř 250 m. Ve vile rumunského milionáře George Sebastiana, asi 3 km od centra města, je kulturní centrum, kde se od roku 1964 vždy v červenci a srpnu pořádá Mezinárodní Hammámetský festival hudby a umění (Festival international d'Hammamet). Hlavní část festivalu probíhá v amfiteátru pro 1000 lidí s výhledem na město a Hammámetský záliv. (George Sebastian se sem uchýlil v roce 1929 po krachu na newyorské burze. V Sebastianově vile si v roce 1943 zřídil své sídlo německý maršál Erwin Rommel. Roku 1962 Sebastian vilu prodal tuniskému státu.)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 33, 107. 
  2. LÜTKEMEIER, Cornelia. Am Anfang war der Teppich. Frankfurter Allgemeine Zeitung [online]. 2014-11-18 [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazyEditovat