Gwaithuirim

Gwaithuirim, nebo také Gwathuirim, Stínolidé či Lesní lidé, byli ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena zaostalí, vysocí a divocí lidé z velké skupiny Středních lidí, kteří žili v jižním Eriadoru a na západě Středozemě. Také nazývaní jako Lidé temnoty, byli nepřátelští vůči Númenorským kolonistům, kteří káceli jejich lesy pro stavbu lodí a ničili tak jejich domovy.

Národy Gwaithuirim
Gwaithuirim (en)
 Edain
 Haladin
 Eregion
300 P.v.–???? T.v.
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Mapa regionů, které byly osídleny národy Gwaithuirim.
neznámé
obyvatelstvo
národnostní složení:
Střední lidé, lidé Gwaithuirim, Vrchovci, Dunlenďané, lidé Enedwaithu, lidé Minhiriathu
Gwaithurština, Dunlendština,
státní útvar
Kmenové svazy a knížectví
vznik:
300 P.v. – Osídlení Enedwaithu a Minhiriathu lidmi Haladin
zánik:
???? T.v. – neznámý
státní útvary a území
předcházející:
Edain Edain
Haladin Haladin
Eregion Eregion
následující:
Dunland Dunland
Rohan Rohan
Númenor Númenor

DějinyEditovat

Předkové Gwathuirimů byli také předky Haladinů, druhého ze tří rodů Edain, kteří byli samotáři, drželi se odděleně od Bëorianů nebo Hadorianů a jejich jazyk se lišil od jazyka ostatních lidí Edain. Tito lidé se v roce 300 Prvního věku usadili na území Minhiriathu a Enedwaithu v jižním Eriadoru a položili základy národů Gwathuirim.

Ti, kteří zůstali v Eriadoru, se usadili na obou stranách řeky Gwathló nebo v Ered Nimrais; zvláště ti v Minhiriathu byli (jak později uznali gondorští historici) podobní Haladinům.

První lidé se přesunuli z Hildórienu na Západ krátce po jejich zrození. během své migrace se k lidem z druhé skupiny, Haladinům, připojili Drúadané poblíž Bílých hor a zůstali s nimi, a společně se dočasně usadili na území kolem delty řeky Onodló. Když mnoho z lidí Marachu odešlo na jih na území mezi Bílými horami a pobřežím budoucího Gondoru, Haladinové společně s Drúadany postupovali dál na západ a prošli Isenskou mezerou, až nakonec dorazili do hustých lesů pokrývajících Minhiriath a Enedwaith. Část Haladinů pokračovala na západ do Beleriandu, avšak množí z nich odmítli jít dál a zůstali vzadu. Tyto kmeny se nakonec rozšířily do lesů a pobřeží a osídlili území od Minhiriathu na severu až k Angrenu, Bílým horám a Isenské mezeře na jihu.

Druhý věkEditovat

Po zničení Beleriandu ve Válce hněvu prchli zlí muži z Angbandu a zjevně se ve větším počtu dostali do kopců Rhudauru a jiných území na severu, a Východňané dříve sloužící Melkorovi se vrátili zpět na východ nebo se usadili mezi svými příbuznými v zemi Angmaru. Lidé Gwaithuirim, společně s lidmi Marachu kteří se usadili v centrálním Eriadoru a na území Gondoru, se vyhnuli Beleriandským válkám a tak neutrpěli obrovské ztráty na životech.

 
Rasy lidí Středozemě ve Druhém věku - lidé Gwaithuirim hnědě.

Ve Druhém věku se tyto národy ještě více rozšířily po území Eriadoru a osídlily jeho rozsáhlé lesy a pobřeží. V této době byly lesy Enedwaithu a Minhiriathu masivní a oblasti od Minhiriathu až po Calenardhon byly kompletně zalesněné. Gwaithuirim uctívali tyto lesy s respektem, živili se lovem zvěře a sběrem plodů a rostlin v těchto lesích a jejich lesní osady v průběhu Druhého věku prosperovaly v míru. Nemnoho Gwaithuirimů překročilo řeku Glanduinu a usadilo se v jižním Eregionu, avšak báli se elfů a vyhýbali se jim, což byl důvod proč s nimi sousední elfská království Lindon a Eregion neměli žádný kontakt.

Za vlády Númenorského krále Tar-Meneldura na pobřeží Středozemě poprvé přistáli Númenorejci, kteří pod velením prince Aldariona založili první kolonii Númenoru - Vinyalondë, jejíž funkce byla těžba dřeva pro stavbu lodí, protože král Meneldur vydal zákaz kácení Númenorských stromů pro stavbu lodí, aby omezil moc Númenorského námořnictva. Lidé Gwaithuirim byli v úžasu, když Númenorejce poprvé spatřili, a Númenorejci se pokusili o kontakt s místními lidmi. Na rozdíl od lidí Marachu nedokázali identifikovat národy Gwaithuirim jako "příbuzné" Edain a spletli si je se zlými lidmi, protože jejich jazyk nebyl příbuzný s Adûnajštinou nebo jinými jazyky lidí Marachu nebo rodů Beör a Hador. Zpočátku mezi Númenorejci a národy Gwaithuirim byl mír a harmonie a žili vedle sebe bez problémů.

Potíže však nastaly, když Númenorejci kvůli jejich rostoucí touze po mořeplavbě a stavbě lodí začali kácet lesy ve velkém, což vyprovokovalo Gwaithuirim, a když vyjednávání selhalo, začali Gwaithuirim napadat Númenorské kolonie a ničit jejich domy a výbavu. Númenorejci v těchto činech ale viděli bezdůvodnou agresi primitivních lidí a tak začali bojovat s národy Gwaithuirim o lesy, zabezpečili své pozice v koloniích a zintenzivnili těžbu dřeva, což ještě více zhoršilo vztahy mezi Númenorejci a Gwaithuirim. Númenorejci vracející se do Středozemě s nimi začali zacházet nemilosrdně a devastovali jejich lesy. Zoufalí Gwaithuirim se následně spojili se Sauronem, který je obelstil sliby, že Númenorejce vyžene ze Středozemě a že jim pomůže obnovit jejich lesy, a pomáhali jeho silám během Války elfů se Sauronem, avšak podnikali útoky pouze proti Númenorejcům a odmítali bojovat proti Elfům a lidem Eriadoru, což Saurona velmi frustrovalo. Na rozdíl od Sauronových sil v této válce vojska Gwaithuirim nebyla zničena a stáhla se do svých domovů, a více lidí Gwaithuirim se usadilo v Eregionu, jehož populace elfů byla až na elfy z Imladris kompletně vymýcena, což umožnilo Gwaithuirim se zde usazovat ve velkém a z opuštěné země Eregionu se stal Hollin. Některí z Gwaithuirim odešli dokonce na sever a usadili se v oblasti Hůrecka, kde založili Hůrku.

Po zbytek Druhého věku se území Númenorských kolonií stále více a více rozšiřovala, a Gwaithuirim nakonec ukončili své bojové akce a začali ustupovat. Z Minnhiriathu a Enedwaithu se stále více a více přesouvali z Minhiriathu a Enedwaithu do Hollinu, Eryn Vornu (pobřeží Minhiriathu), Dunlandských vrchovin, území Angrenu a Isenské mezery, až na území Enedwaithu a Minhiriathu nezůstal žádný Gwaithuirim. Tato vylidněná území byla následně anektována Númenorem a osídlena Númenorskými kolonisty (a lidmi Eriadoru, kteří se usadili v Minhiriathu). Po pádu Númenoru se Gwaithuirim z Eryn Vornu spojili s Věrnými Númenorejci z Lond Daeru a společně se připojili do nově založeného království Arnoru, severní poloviny tzv. Království Dúnadanů ve vyhnanství.

Třetí věkEditovat

Ve Třetím věku byla zbývající území národů Gwaithuirim anektována jižním královstvím Dúnadanů, Gondorem, až na Gwaithurim z Hollinu, kteří si udrželi nezávislost. V průběhu Třetího věku byli neutrální a nezasahovali do žádných válek, které se kolem nich odehrávali. Země Gwaithuirimů byly také oblíbeným útočištěm trpaslíků a hobitů, se kterými měly národy Gwaithuirim velmi vřelé vztahy. Po morové epidemii roku 1636, Angmarských válkách a Občanské válce v Gondoru byl Minhiriath a Enedwaith až na pobřeží a území podél řeky Gwathló téměř vylidněn, což umožnilo lidem Gwaithuirim (kterým se všechny tyto události vyhnuly) postupně obnovit své domovy a znovu osídlit tato území, která byla společně s národy Gwaithuirim díky těmto událostem mimo kontrolu Arnoru a Gondoru. Morová epidemie také způsobila téměř kompletní vylidnění Calenardhonu, kam později mnoho Gwaithuirimů, převážně z Dunlandu, začalo migrovat. Gondor ale toto území později daroval Seveřanům z Éothéodu, kteří zemi přejmenovali na Rohan a jeho celé území (až na západní Calenardhon, jehož součástí byla např. Západní marka a Isenská mezera) prohlásili za své. Pouze Gwaithuirim Dunlandu byli proti tomuto nároku, pozvedli proti nim zbraně a mnohokrát se pokusili získat jejich území zpět, avšak byli vždy poraženi a tak byli Dunlenďané vyhnáni zpátky do Dunlandu. Během Války o Prsten byly národy Gwaithuirim (až na Dunland) neutrální.

Čtvrtý věkEditovat

Ve Čtvrtém věku Dunlenďané ukončili nepřátelství s Rohiry, Gwaithuirim Minhiriathu pomáhali s obnovováním severního království Arnoru a národy Gwaithuirim uznaly autoritu krále Elessara a Obnoveného království.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat


Související článkyEditovat