Gudrun Chemnitzová
Gudrun Chemnitzová (nepřechýleně Gudrun Chemnitz; 11. srpna 1928, Alluitsoq – červenec 2004) byla grónská aktivistka za práva žen, učitelka, rozhlasová novinářka, redaktorka a překladatelka.
| Gudrun Chemnitzová | |
|---|---|
| Narození | 11. srpna 1928 Alluitsoq  Jižní Grónsko |
| Úmrtí | 2004 |
| Povolání | učitelka |
| Ocenění | Royal Medal of Recompense in gold (1975) Grónská cena za kulturu (1991) Nersornaat in silver (2001) |
| Choť | Jørgen Chemnitz |
| Rodiče | Karl Johan Pavia Chemnitz |
| Příbuzní | Aage Chemnitz (sourozenec) Jørgen Niels Peter Chemnitz (strýc) John Høegh (strýc) Frederik Høegh (strýc) Pavia Høegh (strýc) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Gudrun Chemnitzová byla dcerou faráře Karla Johana Pavia Chemnitze (1884–1965) a jeho manželky Margrethe Kristine Rosy Julie Høeghové (1897–1978). Jejím bratrem byl Aage Chemnitz (1927-2006).
Vyrůstala v Alluitsoqu, Nanortaliku a v Dánsku. Dobré vzdělání bylo pro jejího otce důležité, a tak od roku 1944 navštěvovala dívčí Efterskole v Aasiaatu, kterou dokončila v roce 1946. Na doporučení ředitele školy Mikaela Gama pak odešla do Stevns Højskole v Dánsku. Poté navštěvovala seminář Th. Langse v Silkeborgu, který absolvovala v roce 1951. Po absolvování letního kurzu na Snoghøj Gymnastikhøjskole ve Fredericii se vrátila do Grónska, kde byla v roce 1952 zaměstnána jako učitelka v Aasiaatu. Po roce 1953 se se svým manželem přestěhovala do Nuuku, kde Gudrun učila v Grónském semináři a na Folkeskole Ukaliusaq až do roku 1975.[1]
Do kontaktu s ženským hnutím se dostala prostřednictvím své tchyně Kathrine Chemnitzové a nakonec byla v roce 1965 zvolena její nástupkyní ve funkci předsedkyně grónského ženského sdružení Kalaallit Nunaanni Arnat Peqatigiit Kattuffiat (APK). Pod vedením Gudrun Chemnitzové sdružení zintenzivnilo svou činnost, v jejímž důsledku byl například v roce 1973 přijat zákon o potratech, který ženám umožnil podstoupit interrupci. Zasadila se o zřízení ženské vysoké školy, která by vzdělávala grónské ženy především v tradičních řemeslech. V roce 1968 schválila Grónská zemská rada zřízení ženské vysoké školy pod podmínkou, že Svaz žen bude hradit šest procent nákladů. V roce 1976 odstoupila z funkce předsedkyně. Teprve v následujícím roce byla škola, nazvaná Arnat Ilinniarfiat otevřen jako pobočka společnosti Knud Rasmussenip Højskolia. Gudrun pak až do roku 1995 pracovala jako řemeslná poradkyně Svazu žen.[2]
Gudrun Chemnitzová byla od roku 1967 členkou zastupitelstva komunity v Nuuku, v letech 1971–1975 a 1979–1995 byla jeho předsedkyní. Dlouho také bojovala za zřízení kostela v okrese Nuussuaq. Od roku 1958 působila také jako rozhlasová novinářka a moderovala pořady jako Ranní modlitba, Ranní cvičení, Hodina pro děti, Školní rozhlas a různé pořady o ženských otázkách. Byla také aktivní jako spisovatelka, překládala knihy do grónštiny, redigovala vánoční časopis Juullisiutit, vydala několik knih s řemeslnou tematikou nebo napsala jubilejní publikaci Ženské vysoké školství v roce 1988. V letech 1971 až 1986 byla laickou soudkyní u Nejvyššího soudu Grónska.[3]
Zemřela v roce 2004 ve věku 75 let.[4]
Rodina editovat
Dne 5. září 1953 se provdala za svého bratrance Jørgena Chemnitze (1923–2001). Z manželství vzešlo deset dětí: Lise (*1954), Marie Kathrine (*1955), Nina (*1956), Karl (*1957), Jørgen (*1957), Ellen (*1959), Poul (*1961), Knud (*1962), Kirsten (*1964) a Per (*1966).
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gudrun Chemnitz na německé Wikipedii.
- ↑ https://www.kvinfo.dk/side/597/bio/600/origin/170/
- ↑ Grønlands grønne bog 2001-02. København: Tusagassiivi, Grønlands Hjemmestyres Informationskontor 142 s. Dostupné online. ISBN 87-89685-16-4, ISBN 978-87-89685-16-8. OCLC 961298489
- ↑ ZDB-Katalog - Detailnachweis: Ordenshistorisk tidsskrift.... zdb-katalog.de [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Dødsfald. Kristeligt Dagblad [online]. 2004-07-14 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. (dánsky)
