Grafióza jilmu

Grafióza (nebo též holandská nemoc) je onemocnění postihující jilmy, které je způsobeno houbou druhu Ophiostoma novo-ulmi. Houba zamezuje protékání mízy cévami, což způsobuje postupné odumírání nejdříve větví, později celého stromu. Strom jakoby uschnul nastojato, pak z něho opadala i veškerá kůra, a bylo jen holé dřevo. Poslední zbytky uschlých jilmů byly na Pavlovských vrších (Pálava) vykáceny v 70. letech 20. století. Dnes je vzácností uvidět v lese zdravý, starý vzrostlý jilm. Je to vždy jen na místě, kde rostl zcela osamoceně mezi jinými druhy stromů.

Jilm postižený grafiózou

Houbu přenáší kůrovec bělokaz pruhovaný (Scolytus multistriatus), živící se celulózou z jilmového dřeva. Celulózu ovšem neumí rozložit, proto na sobě přenáší houbu, která jí mimo jiné rozkládá.

První výskyt v Evropě byl zaznamenán roku 1920, a to v Nizozemsku – odtud název holandská nemoc.

Začátkem 21. století je už houbová choroba na ústupu a populace jilmů stoupá. Podle nových poznatků může být důvodem zlepšení (kromě posílení přirozené odolnosti) také houba Phomopsis oblonga (Desm.) Hoehn., která brání rozvinutí grafiózy nejen srůstáním s myceliem grafiózy, ale i odpuzováním přenašeče choroby.[1]

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat