Otevřít hlavní menu

Glasgowská stupnice

Glasgowská stupnice hloubky bezvědomí (anglicky: Glasgow Coma Scale, GCS) je stupnice používaná k vyhodnocení míry vědomí člověka. Tato metoda byla vytvořena v roce 1974 profesory univerzity ve skotském městě Glasgow Grahamem Teasdalem a Bryanem J. Jennettem.

Metoda se skládá ze tří samostatných testů. Bodová ohodnocení všech tří testů se sečtou a výsledek udává úroveň vědomí. Maximální výsledek je 15 bodů, což znamená, že pacient je plně při vědomí. Nejmenší výsledek je 3 a většinou se jedná o pacienty ve stadiu klinické smrti, nebo v hlubokém kómatu.

Jednotlivé testyEditovat

Glasgowská stupnice - dospělí[1][2]
Otevření očí Slovní odpověď Motorická odpověď
1 – bez reakce 1 – bez reakce 1 – bez reakce
2 – na bolestivý podnět 2 – nesrozumitelné zvuky 2 – necílená extenze (napřímení) končetiny
(decerebrační rigidita)
3 – na slovní podnět 3 – jednotlivá nesouvisející slova 3 – necílená flexe (ohnutí) končetiny
(dekortikační rigidita)
4 –- spontánní 4 – zmatená 4 – úniková reakce
(pohyb směřuje od podnětu)
  5 – normální 5 – lokalizace podnětu
(pohyb směřuje k podnětu)
    6 – cílený pohyb podle instrukcí

InterpretaceEditovat

Stupeň vědomí se interpretuje jako součet dílčích testů:

  • 15 – plné vědomí, bez patologie,
  • 14–13 bodů – lehká porucha vědomí,
  • 12–9 bodů – střední porucha vědomí,
  • 8–3 body – závažná porucha vědomí

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Glasgow Coma Scale na anglické Wikipedii.

  1. STAŇKOVÁ, M. České ošetřovatelství 6 - Hodnocení a měřící techniky v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. ISBN 80-7013-323-6. 
  2. ROWLETT, Russ. How Many? A Dictionary of Units of Measurement [online]. 2001 [cit. 2009-10-28]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat