Giuseppe de Morpurgo
Giuseppe de Morpurgo (4. února 1816 Terst – 28. února 1898 Terst[4]) byl rakouský bankéř a politik italské národnosti z Terstu, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| Giuseppe de Morpurgo | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1871 – 1873 | |
| Poslanec Terstského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | italští liberálové |
| Narození | 4. února 1816 Terst  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 28. února 1898 Terst  Rakousko-Uhersko |
| Příbuzní | Elio von Morpurgo[1] (sourozenec) Ignacio Bauer (zeť)[2] Louis Raphaël Cahen d'Anvers (zeť)[2] Raphaël Cahen d'Anvers (zeť)[3] Robert Cahen d'Anvers, Irène Cahenová d'Anvers, Alice Cahen d'Anvers a Elisabeth Cahen d’Anvers (vnoučata) |
| Ocenění | Řád Františka Josefa (1875) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Pocházel ze starobylého židovského rodu, který se již v 18. století významně podílel na ekonomickém životě v regionu Terstu.[5] Jeho bratrem byl lodní podnikatel Elio de Morpurgo. Giuseppe se po ukončení studií věnoval kupecké profesi a působil v bankovnictví.[4] Po smrti otce v roce 1830 se začal připravovat na převzetí správy rodinných firem, v čemž mu pomáhal strýc i starší bratr Elio. V roce 1833 se podílel s dalšími členy rodiny na založení rejdařské společnosti Österreichischer Lloyd.[5] Patřil mezi zakladatele banky Morpurgo & Parente a podílel se na založení terstské obchodní banky, jejímž prezidentem byl po dlouhou dobu. Po 48 let zasedal na postu v dozorčí radě Assicurazioni Generali a byl viceprezidentem burzovní společnosti. Byl činný i v charitativních spolcích. Zasloužil se o rozvoj terstské lodní dopravy.[4]
Během revolučního roku 1848 vystupoval jako stoupenec federativního uspořádání státu, odmítal ale slovanské nároky na Terst.[5] Roku 1861 byl zvolen na Terstský zemský sněm (ten zároveň fungoval jako obecní rada pro město Terst). Patřil k italské národně liberální straně.[4] Snažil se vystupovat v národnostních otázkách smířlivě. Coby místopředseda obecní rady a zemského sněmu v letech 1861–1870 podporoval výuku němčiny na italských školách a naopak. Prosazoval koncepci Terstu coby města, které je kulturně orientováno na Itálii, ale je loajální vůči monarchii.[5] Zemský sněm ho roku 1871 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). 18. dubna 1871 složil slib. Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady vyslán znovu roku 1871.[6] V Říšské radě patřil mezi první poslance, kteří v parlamentních projevech používali italštinu.[5]
V roce 1867 (podle jiného zdroje roku 1869[5]) byl povýšen do baronského stavu.[4] Roku 1875 získal Řád Františka Josefa, roku 1880 Řád italské koruny a roku 1881 Řád Isabely Katolické.[5]
Od počátku 90. let zažívala banka Morpurgo & Parente postupný úpadek, který vyvrcholil její likvidací roku 1894. Morpurgo zemřel v únoru 1898 po krátké nemoci.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Georg Gaugusch: Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800-1938 L–R. Vídeň. 2016. ISBN 978-3-85002-773-1.
- ↑ a b Georg Gaugusch: Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800-1938 L–R. Vídeň. 2016. ISBN 978-3-85002-773-1.
- ↑ Georg Gaugusch: Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800-1938 L–R. Vídeň. 2016. ISBN 978-3-85002-773-1.
- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Morpurgo, Giuseppe Frh. von (1816-1898), Bankier und Politiker, s. 379. (německy)
- ↑ a b c d e f g h MORPURGO, Giuseppe [online]. treccani.it [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
