Georgius Drosinis
Georgios Drosinis (9. prosince 1859 Plaka, Atény – 3. ledna 1951 Kifisia, Atény) byl řecký spisovatel, básník, vědec a redaktor. Je považován za spoluzakladatele Nové aténské školy (řecká literární generace 80. let 19. století).
| Georgius Drosinis | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. prosince 1859 Athény |
| Úmrtí | 3. ledna 1951 (ve věku 91 let) Athény |
| Alma mater | Athénská univerzita Humboldtova univerzita Hochschule für Bildende Künste Dresden Lipská univerzita Varvakeio |
| Povolání | básník a spisovatel |
| Ocenění | Cena Athénské akademie |
| Funkce | Member of the Athens Academy (od 1926) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Georgios se narodil v rodině Hristose Drosinise a Amalie rozené Petrokokinové. Měl sestru Kakiu. S manželkou Marií rozenou Kassabeti měl tři děti: Konstantinose, Amalii a Ageliku.[1]
Pocházel z rodiny z Messolonghi, kde se jeho předci účastnili obrany města při obléhání Osmanskou říší během řecké války za nezávislost. Studoval filologii v Aténách a v Německu, ale studia nedokončil. Drosinis byl jedním ze spoluzakladatelů (s Kostisem Palamasem a Nikosem Kampasem) "generace 80. let 19. století", která obnovila moderní řeckou literaturu tím, že reagovala na již zaniklý romantismus.
Přispěl k rozvoji a etablování moderního řeckého jazyka ("démotštiny") a k obratu k řecké lidové tradici. Projevoval velký zájem o otázky vzdělávání a psal školní knihy. Od roku 1908 zastával významné funkce na ministerstvu školství. Během své služby založil školní knihovny, zavedl normy pro školní hygienu a zavedl Den státní vlajky 26. října. Přispěl také k založení domova pro nevidomé, odborné školy Sevastopouleios, Řecké laografické společnosti a k sestavení Historického slovníku řeckého jazyka. Významný byl jeho podíl na realizaci vzdělávacího programu premiéra Eleftheriose Venizelose v 10. letech 20. století. S Demetriosem Vikelasem založili Společnost pro šíření prospěšných knih. Kromě toho byl šéfredaktorem a ředitelem řady literárních a vzdělávacích publikací (časopis Estia, To Asty, To Imerologion Tis Megalis Elladas). Zasloužil se o založení Athénské akademie (1926) a stal se jedním z jejích prvních členů. Athénská akademie mu udělila "Cenu za vynikající výsledky v umění a literatuře" a v roce 1947 byl řeckým státem navržen na Nobelovu cenu za literaturu.
Poezie editovat
Přestože se Georgios Drosinis intenzivně věnoval vzdělávání a publikační činnosti, byl známý především díky svým literárním dílům. Jeho první básnickou sbírkou byla "Istoi Arachnis", dílo, které předznamenalo vznik nové athénské školy. Jeho poezie, která byla ovlivněna francouzským parnasismem, německou literaturou (Heinrich Heine) a Kostisem Palamasem, byla inspirována řeckým způsobem života, zejména řeckou přírodou; vyznačovala se klidem, prostotou a intenzivní, jasnou obrazností. Drosinisova nejvýznamnější básnická díla:
- Istoi Arachnis (Pavučiny, 1880)
- Idyllia (Romance, 1884)
- Gallene (Klid, 1902)
- Fotera Skotadia (Jasné tmy, 1918)
- Pyrine Romfaia (Plamenný meč, 1921)
- To Moiroloi tis Omorfis (Nářek krásky, 1927)
- Tha Vradyasei (Stmívá se, 1930)
- Eipe (Řekla, 1932)
- Lambades (Svíčky, 1947)
Próza editovat
Jeho prózy, které spadaly do žánru románu mravů, byly idylickým obrazem řeckého života – zejména venkovského prostředí, ale ukazovaly i jeho negativní stránky, chudobu a nevzdělanost rolníků. Jeho nejvýznamnější prozaická díla:
Romány editovat
- Amarylis (1886)
- To Votani tis Agapis (Bylina lásky, 1901)
- Ersie (1922)
- Irena (Mír, 1945)
Sbírky povídek editovat
- Agrotikai Epistolai (Rolnické dopisy, 1882)
- Diigimata kai Anamniseis (Povídky a vzpomínky, 1886)
- Diigimata ton Agron kai tis Polis (Povídky z venkova a města, 1904)
Odkaz editovat
V roce 1940 vydal Drosinis autobiografii "Skorpia Fylla tis Zois mou" (Roztroušené stránky mého života).
Mnoho jeho básní bylo zhudebněno a několik jeho děl bylo přeloženo do jiných jazyků. Jeho souborné dílo vydala Společnost pro šíření prospěšných knih. Drosinisův dům v Kifisii (severní předměstí Athén) byl zrekonstruován a patří obci Kifisia. Od roku 1991 v něm sídlí Městská knihovna Kifisia a od roku 1997 Drosinisovo muzeum, kde je možné si prohlédnout sbírku básníkových osobních věcí a knih, v roce 1997 byla založena Společnost přátel Drosinisova muzea, jejímž cílem je mj. propagace a šíření Drosinisova díla, zejména v oblasti řeckého školství.
V češtině editovat
- Nepronajme se – úvod František Sekanina; přeložil Jiří Staca; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 56. Praha: J. R. Vilímek, 1913
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku https://en.wikipedia.org/wiki/Georgios_Drossinis na anglické Wikipedii.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-09-19]. Dostupné online.
Literatura editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgius Drosinis na Wikimedia Commons - Margaris, D. (1951). ‘Anekdota apo ti zoe tou Drosini: To grafeio tou sto Syllogo Ofelimon Vivlion’ (Anecdotes from the life of Drossinis: His office in the Society of Beneficial Books). Hellenike Demiourgia (Hellenic Creation), 7/76: 525–529
- Logotheti, F. (1960). Georgios Drossinis. Athens: Σ.Ω.Β. Publications
- Drossinis, G. (1995–2005). Complete Works 12 Volumes, Editing – Introduction: G. Papakostas, Athens: Σ.Ω.Β. Publications
- Karantonis, A. (1997). Neoelliniki Logotechnia. Fysiognomies A’ [Modern Greek Literature. Figures A΄]. Athens: Papadima Publications, pp. 160–184
- About the Society of Friends of Drossinis Museum see: Publication of the Society of Friends of Drossinis Museum (2001). Five Authors Talk About G. Drossinis. Athens: Kameiros Εditions
- Willhardt, Mark; Parker, Alan Michael (2002). Who's who in Twentieth–century World Poetry. Psychology Press. p. 88. Drosinis, Georgios (Greece, 1859–1951) Drosinis is considered, along with Kostis Palamas, the founder of the 'New Athenian' school of literature
- Meraklis, M. and Paradisi, E. (2007). ‘Drossinis’, in Lexico Logotechnikon Oron [Dictionary of Literary Terms], Athens: Patakis Editions, pp. 561–562
- For Drossinis complete list of works see Meraklis, M. and Paradisi, E. (2007)
- Ziras, A. (2009). ‘Georgios Drossinis: Enas protoporos eidylliakos’ (Georgios Drossinis: An idyllic pioneer), in Philologike (Philologic), 108: 32–37
- Drossinis museum website
