František Penc

český politik a manažer

František Penc (7. února 1921 Duchcov16. dubna 1972 Varšava[1][2]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, ministr hornictví vlád Československa a diplomat.

František Penc
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Čs. ministr hornictví
Ve funkci:
10. listopadu 1965 – 31. prosince 1968
PředchůdceJosef Krejčí
Nástupcerezort zrušen
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození7. února 1921
Duchcov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. dubna 1972
Varšava
PolskoPolsko Polsko
Profesepolitik a diplomat
OceněníŘád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Absolvoval vyšší průmyslovou školu. Na konci války byl totálně nasazen v Rakousku. V roce 1945 vstoupil do KSČ a stal se pokladním na dole Fučík v Mostě. V roce 1947 byl revizorem Severočeských dolů a roku 1954 se stal generálním ředitelem národního podniku Severočeské uhelné doly, jímž zůstal následujících deset let.[2]

V letech 19561962 působil jako ředitel podniku Severočeské hnědouhelné doly. Zastával i vládní a stranické posty. V letech 19651968 byl ministrem hornictví ve vládě Jozefa Lenárta a první vládě Oldřicha Černíka.[3] K roku 1968 se zmiňuje coby ministr hornictví z obvodu Most-jih.[4] Ministerstvo hornictví bylo utvořeno 10. listopadu 1965 (tedy dnem nástupu Pence) přejmenováním dosavadního minissterstva hutního průmyslu a rudných dolů.[5] XI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ. V období duben 1963 – listopad 1965 a znovu v období listopad 1968 – prosinec 1970 byl i členem sekretariátu a tajemníkem ÚV KSČ. V roce 1963 byl vedoucím oddělení na ÚV KSČ.[3]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[6][7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Most-jih), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[8]

Od roku 1970 působil jako velvyslanec ČSSR v Polsku, kde však již v roce 1972 nečekaně zemřel.[2] V roce 1957 mu byl udělen Řád práce.[3][9] Kromě toho mu byl udělen Řád Vítězného února, Řád rudé hvězdy a další vyznamenání.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. František Penc [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  2. a b c Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 531
  3. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  4. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 613. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  7. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  9. Historie diplomatického zastoupení v Polsku [online]. mzv.cz [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  10. Za soudruhem Františkem Pencem. Rudé právo. Duben 1972, roč. 52., čís. 92, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat