Otevřít hlavní menu

František Modráček

český politik a novinář

František Modráček (8. září 1871 Habroveč[1], Louka[2]23. března 1960 Praha[3]) byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění, člen Československé sociálně demokratické strany dělnické, počátkem 20. let předák krátce existující Socialistické strany československého lidu pracujícího.

František Modráček
Modráček František.png

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1939
Stranická příslušnost
Členství čs. soc. dem. (-1919)
Soc. str. prac. lidu (1919-23)
čs. soc. dem. (1923-38)
NSP (1938-39)

Narození 8. září 1871
Habroveč-Louka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. března 1960 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese spisovatel, novinář a politik
Commons Kategorie František Modráček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Byl vyučeným řezbářem. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už koncem 19. století se zapojil do anarchistického hnutí. Od roku 1893 pobýval v Praze (předtím byl krátce vězněn ve Vídni za rozšiřování anarchistických letáků). Zapojil se do pokrokového hnutí mládeže a byl aktérem procesu s Omladinou, v němž byl roku 1894 odsouzen. Amnestie se dočkal roku 1895. V rámci pokrokového hnutí se orientoval na dělnické hnutí a v roce 1897 přešel do sociální demokracie. Angažoval se v družstevním hnutí.[3] Roku 1904 založil ve Vršovicích první dělnický konzumní spolek. V rámci strany kladl důraz na družstevnictví a neztotožnil se plně s teorií marxismu. Byl vzdáleně inspirován teorií marxistického revizionismu. Roku 1900 založil Sborník mládeže socialistické s cílem podnítit rozvoj mládežnických organizací paralelně se sociálně demokratickou stranou. Sjezd strany v říjnu 1900 ovšem takovou myšlenku odmítl. Byl také redaktorem revue Akademie. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 050. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Koncem první světové války patřil v rámci sociálnědemokratické strany k takzvané radikálně socialistické opozici, která kritizovala politiku Bohumíra Šmerala. Bývá řazen i k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem.[4][5][6]

V letech 1918-1919 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění, kde zastupoval sociální demokraty. Během funkčního období se ale se stranou rozešel a podílel se na vytvoření Socialistické strany československého lidu pracujícího (více národovecky a méně marxisticky orientovaná, zaměřená na podporu družstevnictví) a byl z parlamentu odvolán na 56. schůzi v květnu 1919 (spolu se stranickým kolegou Josefem Hudcem).[7][8]

Za novou politickou formaci, kterou pomáhal zakládat a kterou vedl, pak kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V roce 1921 se ale Socialistická strana československého lidu pracujícího začala rozkládat vlivem sporů mezi Modráčkem a Hudcem, Modráček roku 1923 opustil poslanecký klub své strany a stal se hospitantem v poslaneckém klubu sociálních demokratů, čímž se vrátil do své původní strany (zatímco Josef Hudec přešel do klubu ideologicky opačně orientované Československé národní demokracie).[9][10]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal za sociální demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění.[11] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929[12] a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu setrval až do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do nově zřízené Národní strany práce.[13]

Podle údajů k roku 1920 byl profesí redaktorem ve Vršovicích.[14] Jeho pravnučkou je sociálně demokratická politička přelomu 20. a 21. století Petra Buzková.[15]

DíloEditovat

  • Samospráva práce (1918)
  • Marxův názor na dějiny a socialism (1900)
  • Otázka národní v sociální demokracii rakouské (1908)
  • Společenský vývoj (1929)
  • Cesty k socialismu (1932)

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Petr Kužvart: K samosprávě práce – Poněkud opožděná pocta Františku Modráčkovi, Samizdat, Praha 1992
  • Jaroslav Hašek: Moje zpověď (Večerní České slovo, 1921) — Haškova satirická odpověď na kritiku ze strany poslanců Modráčka a Hudce

ReferenceEditovat

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Sobotce, sign. 6885, ukn 10603, str. 132. Dostupné online.
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1312. (česky) 
  3. a b Modráček František [online]. historiecssd.cz [cit. 2014-11-24]. Dostupné online. (česky) 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. MODRÁČEK František [online]. libri.cz [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 225-226, 230-231, 318, 684, 700. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  8. František Modráček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  10. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 707, 748. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. (česky) 
  12. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. (česky) 
  13. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13. (česky) 
  14. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  15. V druhém díle odpovědí se Petra Buzková přiznává ke své minulosti [online]. zpravy.idnes.cz [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat