Wikipedie

František Ladislav Sál

Narozen 8.10.1867 ve Studenci u Jilemnice, zemřel 30.5.1941 v Praze. Učitel, vlastivědný pracovník, publikace z oboru vlastivědy, pedagogiky a harfenictví, pověsti a pohádky.

František Ladislav Sál (8. října 1867 Studenec u Jilemnice – 30. května 1941 Praha, Horní Krč[1]), známý také pod pseudonymy Láďa Soběhrdský či Láďa Morčanin, byl český učitel, redaktor, kronikář, vlastivědný pracovník, který publikoval díla z oboru vlastivědy, pedagogiky a harfenictví, také sesbírané pověsti a pohádky. Jeho dílo je spojeno zejména s regionem Královéhradecka.

František Ladislav Sál
Narození8. říjen 1867
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. května 1941 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníučitel, spisovatel, vlastivědec, redaktor, kronikář
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rodina editovat

Jeho otec František Zál byl bednářem. Matka Aloisie, rozená Tomášová, byla dcerou hajného. Jeho otec měl v matrice napsáno příjmení se "Z", a to vzhledem k německé výslovnosti. V roce 1915 se podařilo F. L. Sálovi oficiálně pozměnit jméno na Sál.[2]

Dne 17. dubna 1899 se oženil s Marií, roz. Klímovou, dcerou bohatého obchodníka s uhlím z Prahy. Svatba proběhla v pražském kostele sv. Jindřicha a Kunhuty. Není vyloučené, že Sál už předtím jednou ženat byl a před zmíněnou svatbou byl vdovcem.

František měl s Marií dvě děti – Marii (narozena 1900) a Vladimíra (narozen 1903). Manželka Marie zemřela v roce 1928, tedy ve stejném roce, kdy Sál odešel do důchodu. Nejpozději v roce 1932 se přestěhoval k již dospělým dětem do Prahy. Zemřel v roce 1941. Příčinou úmrtí bylo kornatění tepen.

Pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech v hrobce Klímových, kde byla uložena i jeho manželka Marie, její rodiče a také dcera Františka a Marie, Marie, provdaná Troníčková (1900–1974) a pravděpodobně i její manžel Antonín (1891–1974).[2]

Vzdělání editovat

Ve třech letech se se svým otcem přestěhoval do Nové Paky. Tam chodil do školy obecné (1873–1878) a měšťanské (1878–1881) a učil se tam také hudbě – houslím a klavíru – u učitele a skladatele Františka Záhorského. V pozdějších letech se v Nové Pace seznámil se spisovatelem Šlejharem a sochařem Suchardou. Jeden rok navštěvoval také německou občanskou školu v Jablonci nad Nisou. V roce 1882 nastoupil na čtyřletý učitelský ústav v Hradci Králové, který ukončil dne 18. 7. 1886, kdy dosáhl stupně učitelské dospělosti. Od května 1889 mohl začít učit na obecných školách a učit náboženství.

Avšak i dále si své vzdělání doplňoval. V roce 1910 získal osvědčení k výuce německého jazyka na obecných školách. V roce 1911 absolvoval také kurz pro dosažení způsobilosti vyučovat obchodní nauky na pokračovací škole. V letech 1910, 1912 a 1921 byl posluchačem univerzitního kurzu. Absolvoval také včelařský kurz.[2]

Učitelská kariéra editovat

Působil jako učitel na mnoha školách, zejména na Českobrodsku a Královéhradecku. Nejprve učil na vesnických školách Českobrodska. Začal v únoru 1886, když nastoupil jako zatimní podučitel na obecnou školu v Poříčanech. V regionu pak rychle vystřídal řadu dalších obecných škol: Lstiboř, Tismice, Jažkovice a Přistoupim. Po pěti letech praxe začal v letech 1891–1897 postupovat na vyšší posty na škole v Poříčanech: definitivní podučitel, zatimní učitel a definitivní učitel.

V letech 1904–08 působil na obecné škole v Českém Brodě, a to jako definitivní učitel 2. třídy a následně 1. třídy.[2]

Poté se přesunul (resp. byl přidělen) do východních Čech a učil v Nechanicích (kde zastával stejný post, od září 1908). V roce 1909 byl přidělen do Hradce Králové na Pražské Předměstí, kde učil dlouhých 15 let, první tři měsíce jako zatimní učitel, drtivou většinu doby však jako definitivní učitel. V září roku 1924 se stal definitivním řídícím učitelem v jiné z hradeckých škol – v Kuklenách.[3] Tam působil až do 31. srpna 1928, kdy byl zproštěn činné školské služby a odešel do penze.[2]

Následně však do roku 1931 (než se odstěhoval do Prahy) působil jako městský kronikář Hradce Králové.

Během svého učitelského působení byl členem řady spolků. V době, kdy působil v Českém Brodě, byl předsedou tamní učitelské jednoty Komenský. Zastupoval tak reformní snahy o oddělení výuky od církve apod. Byl rovněž členem spolku Volná myšlenka Českoslovanská či Vlastivědné společnosti v Hradci Králové, k níž se dokonce dochovala členská legitimace.[2]

Publikační dílo editovat

Během svého učitelského působení v Poříčanech, tedy na začátku kariéry, publikoval v tisku (Naše hlasy, Učitelské noviny, Posel z Budče, Národní listy). A již tehdy začal používat pseudonymy (Láďa Soběhradský, Láďa Chanďanov, Láďa Marčanin, F.L.D.). Pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze se v letech 1891–1895 aktivně podílel na sběru lidové kultury. Na této významné akce vystavoval sbírku zvyků a obyčejů z Českobrodska a domácí sbírku léků, olejů a koření paní Doroty Žaloudkové, kořenářky z Klučova.

Spisovatelsky aktivnější začal být až po přeložení na východ Čech (od 1908). Během působení v Nechanicích se začal věnovat studiu harfenictví. V době působení v Hradci Králové začal intenzivně sbírat lidovou slovesnost, zvyky, obyčeje. Vydal celou řadu monografických publikací. Ve svých spisovatelských počátcích (i když až v Hradci Králové) sepsal dvě studie, v nichž se zabýval dopadem harfenictví na její aktéry školou povinné. Sbírky lidové slovesnosti severovýchodních Čech (Pohádky, pověsti a národní písně královéhradeckého kraje (1919) a Černá hodinka (1932) reflektují jeho sběratelskou etnografickou práci. Nejvíce se ovšem věnoval vlastivědné tematice, a to zpravidla v kombinaci s učitelstvím. Lidová slovesnost pro něj znamenala primárně prostředek pro kvalitní a všestrannou výuku. K nejvýznamnějším v této části byly: Nauka o domově – vlastivěda (1917), Vlastivědné úvahy a pokusy (1923), Z kraje i podhoří: vlastivědná čítanka pro školu i dům (1923), Prvouka, nauka o životě, reálie (1926). Mnoho prací a studií publikoval i zde v místním tisku (Královéhradecko, Osvěta lidu, Kraj královéhradecký, Rozhledy, Časopis Společnosti přátel starožitností).[2]

Společně s Václavem Klímou a Antonínem Votrubou sepsal dílo Českobrodsko a Černokostelecko (1901).[3][4]

V letech 1901–1903, tj., v době jeho učitelského působení v Poříčanech, byl redaktorem vlastivědného sborníku Českobrodsko a Černokostelecko.[2] V letech 1924–40 byl redaktorem vlastivědného sborníku Královéhradecko.[3]

Chronologie díla (monografie) editovat

  • Co má věděti každý občan o zřízení rodinném, samosprávném, státním a společenském, 2 díly (1904–06)[5]
  • Východočeské harfenictví (1911)[6]
  • Harfenické děti (1914)
  • Nauka o domově - vlastivěda (1918)[7]
  • Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje, Díl I. (1919)
  • Vlastivědné úvahy a pokusy (1923)[8]
  • Vlastivědné úvahy a pohádky s pověstmi 14 okresů kraje Královéhradeckého (1923)
  • Z kraje i podhoří, vlastivědná čítanka pro školu i dům (1923)[9]
  • Pro potřebu rodiny i školy. Časová úvaha (1925)
  • Prvouka, nauka o životě, reálie (1926)[10]
  • Školní besedy a slavnosti (1927)[11]
  • Královéhradecko 1. díl 1.-3. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého (1928–1935; společně s Ludvíkem Domečkou)
  • Prvouka pro druhý školní rok (1929)[12]
  • Příručka ke psaní. Pro 5 školních roků školy obecné (1929)[13]
  • K osmdesátým narozeninám presidenta ČSR T.G. Masaryka (1930)[14]
  • Vlastivědné zájezdy do Prahy (1931)[15]
  • Černá hodinka; Královéhradecký kraj ... v pohádkách, pověstech, historických zkazkách, písních i žertech (1932)[16]
  • Nová prvouka pro 1. školní rok (1932)[17]
  • Tělesnou výchovou k občanské zdatnosti. Díl I., Pro I. školní rok (1932)[18]
  • Tělesnou výchovou k občanské zdatnosti. Díl II., Pro 2. školní rok (1934)
  • Metropole českého severovýchodu Hradec Králové (1936)[19]
  • Přirozená mravouka 1. škol. (běž.) roku v rámci prvoučném s občanskou naukou a výchovou, s branností a měsíčními besídkami (1937)[20]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny na Vinohradech, sign. MGVIN Z8, s. 212
  2. ↑ a b c d e f g h TOMÁŠOVÁ, Jana. Etnografické a folkloristické aspekty v díle Františka Ladislava Sála [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Bakalářská práce, 2011 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c František Ladislav Sál | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Kramerius 5. kramerius.svkkl.cz [online]. [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kniha Co má věděti každý občan o zřízení rodinném, samosprávném, státním a společenském - pro školu i dům - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kniha Východočeské harfenictví - časová úvaha - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kniha Nauka o domově - vlastivěda - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kniha Vlastivědné úvahy a pokusy. - I - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kniha Z kraje i podhoří - vlastivědná čítanka pro školu i dům - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kniha Prvouka, nauka o životě, reálie - studie - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Školní besedy a slavnosti - František Ladislav Sál | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Kniha Prvouka pro druhý školní rok - [Pro učitele i rodiče] - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kniha Příručka ke psaní - Pro 5 školních roků školy obecné - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ Kniha K osmdesátým narozeninám presidenta ČSR T.G. Masaryka - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ Kniha Vlastivědné zájezdy do Prahy - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Kniha Černá hodinka - (Královéhradecký kraj ... v pohádkách, pověstech, historických zkazkách, písních i žertech) - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Kniha Nová prvouka pro 1. školní rok - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ Kniha Tělesnou výchovou k občanské zdatnosti. - Díl I, - [Pro I. školní rok] - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ Kniha Metropole českého severovýchodu Hradec Králové - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  20. ↑ Kniha Přirozená mravouka 1. škol. (běž.) roku v rámci prvoučném s občanskou naukou a výchovou, s branností a měsíčními besídkami - Trh knih - můj antikvariát online. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ladislav_Sál&oldid=22934947“