Fluorid xenoničelý
chemická sloučenina
Fluorid xenoničelý je hypotetická anorganická sloučenina s chemickým vzorcem XeF8.[1][2] Uvádí se, že fluorid xenoničelý je nestabilní i při tlaku dosahujícím 200 GPa.[3]
| fluorid xenoničelý | |
|---|---|
-3D-balls-A.png) Vypočtená přibližná molekulová geometrie fluoridu xenoničelého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid xenoničelý |
| Anglický název | Xenon octafluoride |
| Německý název | Xenon(VIII)-fluorid |
| Sumární vzorec | XeF8 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 17457-75-9 |
| SMILES | F[Xe](F)(F)(F)(F)(F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/F8Xe/c1-9(2,3,4,5,6,7)8
Key: CDIGVRPYRMDMBF-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 283,28 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatFluorid xenoničelý byl původně předpovězen v roce 1933 Linusem Paulingem spolu s jinými sloučeninami vzácných plynů, které na rozdíl fluoridů xenonu nemohou být připraveny.[4][5] Zdá se, že je to způsobeno sterickým stíněním atomů fluoru kolem atomu xenonu. Vědci se jej nadále pokoušejí syntetizovat.[6]
Potenciální příprava
editovatVznik fluoridu xenoničelého byl vypočten jako endotermický:[7]
- Xe + 4 F2 → XeF8
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Xenon octafluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ FRLEC, Boris; HOLLOWAY, John H.; SLIVNIK, Jože. An examination of the possibility of the existence of xenon octafluoride. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1970-08, roč. 32, čís. 8, s. 2521–2527. Dostupné online [cit. 2024-02-09]. DOI 10.1016/0022-1902(70)80296-2. (anglicky)
- ↑ HOUSECROFT, Catherine E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Pearson Prentice Hall 1140 s. Dostupné online. ISBN 978-0-13-175553-6. S. 1097. (anglicky)
- ↑ LUO, Dongbao; LV, Jian; PENG, Feng. A hypervalent and cubically coordinated molecular phase of IF 8 predicted at high pressure. Chemical Science. 2019, roč. 10, čís. 8, s. 2543–2550. Dostupné online [cit. 2024-02-09]. ISSN 2041-6520. DOI 10.1039/C8SC04635B. PMID 30881685. (anglicky)
- ↑ WEINSTOCK, Bernard; WEAVER, E. Eugene; KNOP, Charles P. The Xenon-Fluorine System. Inorganic Chemistry. 1966-12, roč. 5, čís. 12, s. 2189–2203. Dostupné online [cit. 2024-02-09]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50046a026. (anglicky)
- ↑ PAULING, Linus. The Formulas of Antimonic Acid and the Antimonates. Journal of the American Chemical Society. 1933-05, roč. 55, čís. 5, s. 1895–1900. Dostupné online [cit. 2024-02-09]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01332a016. (anglicky)
- ↑ COTTON, F. Albert. Progress in Inorganic Chemistry, Volume 6. [s.l.]: John Wiley & Sons 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0-470-16657-4. S. 249. (anglicky)
- ↑ WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. S. 394. (anglicky)