Otevřít hlavní menu

Fidus, vlastním jménem Hugo Reinhold Karl Johann Höppener (8. října 1868, Lübeck23. února 1948, Woltersdorf) byl německý symbolistický malíř, ilustrátor a společenský reformátor.

Fidus
Fidus by Wilhelm Fechner, c. 1902.PNG
Narození 8. října 1868
Lübeck
Úmrtí 23. února 1948 (ve věku 79 let)
Woltersdorf
Povolání ilustrátor, malíř a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Hugo Höppener se narodil v rodině cukráře Julia Höppenera a jeho manželka Camilly (roz. Stender) v Lübecku a již od mládí projevoval výtvarný talent. V 17 letech ho rodiče poslali studovat do přípravky na mnichovskou Akademii, on ale školu opustil po třech měsících a stal se žákem malíře a "apoštola přírodního stylu života" Karla Wilhelma Diefenbacha v Höllriegelskreuth.

Zde přijal zásady vegetariánství, nudismu, uctívání světla a životního stylu šetrného k přírodě a také pacifismus a anarcho-socialistické představy o pozemkové reformě. Německé reformní hnutí Lebensreform odmítalo i judeo-křesťanské náboženství a propagovalo návrat k přírodní spiritualitě. Fidus se stal členem řady spolků (Deutsche Gartenstadtgesellschaft, Deutscher Bund für Bodenreform, Bund für allseitige Lebensreform des gesamten Deutschtums, Verein für Körperkultur, Deutschen Verein für vernünftige Leibeszucht).

V roce 1889 pokračoval ve studiu na Akademii v Mnichově a bydlel v domě teosofa a okultního spisovatele Wilhelma Hübbe-Schleidena, kterého považoval za svého druhého duchovního mistra. Roku 1892 jej následoval do Berlína a začal pracovat jako ilustrátor jeho časopisu Sphinx. Fidusovy ilustrace byly publikovány také v časopisech Jugend, Die Schönheit, Pan, Simplicissimus a v prvním homosexuálním časopisu Der Eigene (1896–1932, vyd. A. Brand v Berlíně). Zajímala ho teosofická mystika a německá mytologie a od prvních téměř abstraktních snových obrazů přešel k zobrazování nejrůznějších nahých lidských figur v přírodním rámci. V jeho obrazech se objevují ezoterické symboly, cyklický kruh života symbolizovaný návratem muže do dělohy, fúze pohlaví, uctívání slunce, náčrtky gigantických chrámů přírodního náboženství a kombinuje zde mysticismus, erotiku a symbolismus.

Kolem roku 1900 byl jedním z nejznámějších německých malířů. Ovlivňovala ho díla spisovatelů jako Arthur Moeller van den Bruck, nebo bratři Heinrich a Julius Hartovi, utopické antimaterialistické hnutí Zahradní město a mládežnické hnutí Wandervogel, které se podobalo skautingu s nacionalistickým zaměřením na Teutonské kořeny Německa.

Jeho nejslavnější obraz Lichtgebet z roku 1908, který existuje ve více verzích[1], ukazuje mladého, štíhlého, téměř hermafroditního muže na vrcholu hory, uctívajícího slunce. Tento obraz se stal ikonou hnutí mládeže.[2] V roce 1912 založil Spolek Svatého Jiří, který byl zaměřen proti materialismu. Mezi jeho příznivce patřil i mladý Hermann Hesse.

 
Fidus, Pomník padlým ve Woltersdorfu

Po roce 1918 zájem o Fidusovy ilustrace opadl. Roku 1932 se malíř stal podpůrcem a členem NSDAP, ale už roku 1935 nesouhlasil s přijetím rasových zákonů. Jeho díla byla oficiálně odmítnuta časopisem Das Schwarze Korps jako kýč, stejně jako jím navržené Novogermánské písmo a Hitler byl znechucený připravovanou výstavou roku 1936 v Norimberku a následně zakázal distribuci svých portrétů od Fiduse na pohlednicích. Přesto byl roku 1943 v 75 letech jmenován čestným profesorem.[3]

Po válce, aby získal potravinové lístky, namaloval portréty Lenina a Stalina a člena Sjednocené socialistické strany Německa Rudolfa Breitschieda. V roce 1946, se připojil k volné náboženské komunitě v Berlíně, a volil CDU. Když roku 1948 Fidus zemřel v Woltersdorfu, byl již jako malíř téměř zapomenut.

V 60. letech ho objevilo hnutí hippies v okolí San Francisca a jeho obrazy výtvarně ovlivnily podobu plakátů na koncerty psychedelické hudby.[4]

Byl celkem třikrát ženatý, roku 1895 s Amalií Empire, 1900 s Elsou Knorr a několik let po její smrti roku 1922 s Elsbeth Lehmann-Hohenberg.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  • Článek byl přeložen s použitím textů a odkazů z německé, švédské a anglické Wikipedie
  1. Fidus: Lichtgebet
  2. Marina Schuster: Lichtgebet. Die Ikone der Lebensreform- und Jugendbewegung, in: Das Jahrhundert der Bilder. 1900 bis 1949. Hrsg. von Gerhard Paul. Göttingen 2009, S. 140-147
  3. ↑Frecot/Geist/Kerbs: Fidus 1868-1948, Rogner&Bernhard, Dezember 1997, S. 210
  4. fhttp://www.hippy.com/modules.php?name=News&file=article&sid=243 Gordon Kennedy & Kody Ryan: Hippie Roots & The Perennial Subculture]

LiteraturaEditovat

  • Pamela Kort, Umělci a proroci / Artists and prophets, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-584-8
  • Manfred Wedemeyer: Fidus - Magnus Weidemann, eine Künstlerfreundschaft 1920–1948. Kiel 1984
  • Rainer Y: Fidus der Tempelkünstler. Phil. Diss., Göppingen 1985 (2 Bände)
  • Wolfgang de Bruyn (Hrsg.): Fidus. Künstler alles Lichtbaren, Berlin 1998
  • Albert Burkhardt (Hrsg.): Fidus. Von Friedrichshagen nach Woltersdorf. Briefe an Albert Weidner 1903–1939., In: Friedrichshagener Hefte, Nr. 17, 1998.

Externí odkazyEditovat