Extrasolární kometa
Extrasolární kometa nebo též exokometa je označení komet nacházejících se mimo sluneční soustavu. Jde tedy o komety, které obíhají kolem jiných hvězd než Slunce, nebo o mezihvězdné komety. Jednotlivé exokomety není možné současnými prostředky pro jejich malé rozměry pozorovat.[1] Je však možné pozorovat signály z celého souboru komet. První exokomety byly objeveny v roce 1987[2][3] u hvězdy Beta Pictoris, velmi mladé hvězdy hlavní posloupnosti. V roce 2016 je známo celkem 11 hvězd, u nich byla zjištěna přítomnost exokomet nebo existuje důvodné očekávání jejich nalezení.[4][5][6][7]
Všechny objevené systémy s extrasolárními kometami (Beta Pictoris, HR 10,[4] 51 Ophiuchi, HR 2174,[5] 49 Ceti, 5 Vulpeculae, 2 Andromedae, HD 21620, HD 42111, HD 110411,[6][8] a nejnověji HD 172555[7]) se vyskytují kolem velmi mladých hvězd spektrálního typu A.
Detekce exokomet
editovatExtrasolární komety jsou detekovány pomocí spektroskopie při jejich tranzitu přes kotouč své mateřské hvězdy. Tranzit extrasolárních komet, podobně jako tranzit extrasolárních planet způsobuje změny v pozorovaném světle hvězdy. Projevují se v absorpčních čárách hvězdného spektra. Zákryt hvězdy oblakem plynu pocházejícím z extrasolárních komet objeví další absorpční čáry, například ty, které byly pozorovány v čarách ionizovaného vápníku. Tato oblaka prachu a plynu vznikají, když komety prochází v blízkosti hvězdy, kdy se těkavé látky jako led se zahřívají a uvolňují z komety plyny a prach.[zdroj?]
Plynný oblak kolem hvězdy 49 Ceti je připisován srážkám komet v tomto planetárním systému.[9]
Význam pozorování exokomet
editovatPozorování komet a zejména extrasolárních komet poskytuje důležité poznatky pro pochopení vzniku planet. Ve standardním modelu formování planet narůstáním jsou planety jsou výsledkem aglomerace planetesimál, které se tvoří shlukováním prachu z protoplanetárního disku obklopujícího hvězdu krátce po jeho vzniku. Komety jsou zbytky planetesimál bohatých na těkavé látky, které zůstaly v planetárním systému, aniž by byly začleněny do planet. Jsou považovány za fosilní tělesa, na kterých můžeme pozorovat fyzikální a chemické podmínky převládající v době formování planet.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Exocomet na anglické Wikipedii.
- ↑ MARTINEK, František. Jak určit složení exokomet v okolních planetárních soustavách? [online]. Česká astronomická společnost, 2017-06-05 [cit. 2017-07-23]. (Astro.cz). Dostupné online.
- ↑ The Beta Pictoris circumstellar disk. V - Time variations of the CA II-K line. Astronomy and Astrophysics. 1987, s. 267–270. Bibcode 1987A&A...185..267F.
- ↑ The Beta Pictoris circumstellar disk. X - Numerical simulations of infalling evaporating bodies. Astronomy and Astrophysics (ISSN 0004-6361). 1990, s. 202–216. Bibcode 1990A&A...236..202B.
- ↑ a b HR 10 - A new Beta Pictoris-like star?. Astronomy and Astrophysics. 1990, s. L13-L16. Bibcode 1990A&A...227L..13L.
- ↑ a b Lecavelier Des Etangs, A. HST-GHRS observations of candidate β Pictoris-like circumstellar gaseous disks.. Astronomy and Astrophysics. 1997, s. 228–236. Bibcode 1997A&A...325..228L.
- ↑ a b Circumstellar Gas-Disk Variability Around A-Type Stars: The Detection of Exocomets?. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2013, s. 759–774. DOI 10.1086/671757. Bibcode 2013PASP..125..759W.
- ↑ a b Exocomets in the circumstellar gas disk of HD 172555. Astronomy and Astrophysics. 2014, s. L10. DOI 10.1051/0004-6361/201323128. Bibcode 2014A&A...561L..10K.
- ↑ 'Exocomets' Common Across Milky Way Galaxy [online]. Space.com, 7 January 2013 [cit. 2013-01-08]. Dostupné online.
- ↑ ZUCKERMAN, B.; SONG, Inseok. A 40 Myr Old Gaseous Circumstellar Disk at 49 Ceti: Massive CO-Rich Comet Clouds at Young A-Type Stars. The Astrophysical Journal. 2012, s. 77. DOI 10.1088/0004-637X/758/2/77. arXiv 1207.1747.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Exokometa na Wikimedia Commons
