Mula
Mula (též mul, Equus caballus x Equus asinus) je mezidruhový kříženec (hybrid) samce osla se samicí koně. Potomci tohoto mezidruhového křížení jsou obecně neplodní. Výjimečně se objevují zpochybňované zprávy o plodných samicích mul, ale dosud nebyl potvrzen ani jediný případ plodného samce. I přesto se ve většině zemí mulí samci kastrují z důvodu větší bezpečnosti práce s nimi.[1] Velikostí většinou odpovídají své matce – klisně, zbarvení záleží na kombinaci genů obou rodičů, mění se tedy případ od případu.[2] Po oslu dědí většinou hlas, mohutnější hlavu, dlouhé uši, štíhlejší končetiny, malá úzká kopyta, krátkou hřívu a ocas u kořene porostlý jen krátkou srstí. V realitě ale není možné rozlišit mulu od mezka podle vzhledu; přesně to můžeme říct pouze, pokud známe oba rodiče. Při hybridizaci nikdy není možné zaručit, který rodič bude u potomka vzhledově převažovat. Zastoupení samců a samic je u mul totožné s ostatními savci, populace je tedy vyvážená.[3] Umíněnost[1] muly je podobně jako u osla dána jejím dobrým odhadem vlastních sil a možností a odmítnutím poslušnosti při překročení jejich mezí.[4] Jejich inteligence, schopnost dedukce a individualismus je, stejně jako u oslů, často mylně zaměňována za tvrdohlavost či neposlušnost. Je ceněna pro svou nenáročnost na potravu, vytrvalost a dobráckost, jistý krok v krkolomném terénu, nelekavost a rovněž pro sílu a odvážnost, kterou zdědila po matce.[2] Díky lepším konstitučním vlastnostem se na rozdíl od mezka uplatňuje jako jezdecké zvíře,[5] a jelikož unese náklad až 150 kg těžký, je rovněž výhodná jako soumar v horách a na těžko schůdných stezkách.[6]
Mula | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
Čeleď | koňovití (Equidae) |
Rod | kůň (Equus) |
Binomické jméno | |
Equus mulus Linnaeus, 1758 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chov mul probíhal již ve starověku, roku 580 př. n. l. se například na olympijských hrách konaly závody na mulách.[2] Kvůli klidu a vytrvalosti se v antickém Římě k tahu pohřebních vozů používaly jen muly, což mělo starou tradici – pohřební vůz Alexandra Makedonského táhlo z Babylónu až do Alexandrie více než 60 mul. Lehčí muly se dobře uplatňovaly jako jezdecká zvířata v římské poště a římská armáda je využívala k tahu i jako soumary.[7][1] Byly využívány i na bojištích 1. světové války.[1] Velkou důležitost mají muly v Jižní Americe a v Etiopii.[3][2] Nejkvalitnější tažné muly se chovají ve Francii v oblasti Poitou, kde vznikají křížením chladnokrevných klisen s velkými, chlupatými poitouskými osly. Mezi jezdeckými mulami vynikají arabská a severoafrická plemena.
Reference
editovat- ↑ a b c d CARAS, Roger A. Zvířata, která změnila člověka. Praha: Rybka Publishers, 1999. ISBN 80-86182-25-8. Kapitola Mula, s. 159–160.
- ↑ a b c d BREHM, Alfred. Brehmův život zvířat. Díl IV. Ssavci, svazek III. Praha: Josef Hokr, [1938–1941?]. Kapitola Mul. Mezek, s. 643–649.
- ↑ a b Ottův slovník naučný. Díl 17., Median-Navarrete. Praha: J. Otto, 1901. Heslo Mezek, s. 236.
- ↑ HANZÁK, Jan, a kol. Světem zvířat. 2., opravené a rozšířené vyd. Díl III–Domácí zvířata. Praha: Albatros, 1977. Kapitola Kříženci osla s koněm, s. 91.
- ↑ Encyklopedie Diderot: Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3, m/r. Praha: Diderot, 1997. ISBN 80-85841-35-5. Heslo mula, s. 209.
- ↑ HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. 3. vyd. Díl I–Savci. Praha: Albatros, 1975. Kapitola čeleď koňovití, s. 403.
- ↑ HANZÁK, Jan, a kol. Světem zvířat. 2., opravené a rozšířené vyd. Díl III–Domácí zvířata. Praha: Albatros, 1977. Kapitola Kříženci osla s koněm, s. 88–89.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu mula na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo mula ve Wikislovníku