Dodatek o rovnoprávnosti

(přesměrováno z Equal Rights Amendment)

Dodatek o rovnoprávnosti (Equal Rights Amendment, ERA) je navrhovaný dodatek k Ústavě Spojených států amerických, který má zaručit rovná zákonná práva všem americkým občanům bez ohledu na pohlaví. Podle jeho zastánců by ukončil právní rozdíly mezi muži a ženami v otázkách rozvodů, majetku, zaměstnání a dalších záležitostech.[1] První verzi dodatku o rovnoprávnosti sepsaly Alice PaulCrystal Eastman a v prosinci 1923 ji předložily Kongresu.

Alice Paul připíjí hroznovou šťávou na podporu přijetí devatenáctého dodatku, 26. srpna 1920.

Nejprve jej ženy ze střední třídy většinou podporovaly, zatímco zástupci dělnické třídy byli často proti a poukazovali na to, že zaměstnané ženy potřebují zvláštní ochranu, pokud jde o pracovní podmínky a pracovní dobu. Se vzestupem ženského hnutí ve Spojených státech v 60. letech 20. století získával Dodatek o rovnoprávnosti stále větší podporu a poté, co jej v roce 1971 znovu předložila poslankyně Martha Griffiths, byl 12. října 1971 schválen Sněmovnou reprezentantů USA a 22. března 1972 Senátem USA, čímž byl Dodatek o rovnoprávnosti v souladu s článkem V Ústavy USA předložen zákonodárným sborům jednotlivých členských států k ratifikaci.

Mapa USA s barevným vyznačením států, které ratifikovaly dodatek o rovnoprávnosti, červená ratifikováno, fialová ratifikováno po 30.6.1982, tmavě žlutá ratifikováno a poté zrušeno, zelená ratifikováno a zrušeno po 30.6.1982, zelená neratifikováno (schváleno pouze v jedné komoře zákonodárného sboru), modrá neratifikováno

Kongres původně stanovil termín ratifikace na 22. března 1979, kdy měly zákonodárné sbory jednotlivých členských států Dodatek o rovnoprávnosti projednat. V roce 1977 obdržel v jednotlivých státech dodatek 35 z potřebných 38 ratifikací. Díky široké podpoře obou stran (včetně obou hlavních politických stran, obou komor Kongresu a prezidentů Richarda Nixona, Geralda FordaJimmyho Cartera)[2] se zdálo, že bude Dodatek o rovnoprávnosti plně ratifikován, dokud Phyllis Schlafly nezmobilizovala konzervativní ženy k odporu. Tyto ženy tvrdily, že Dodatek o rovnoprávnosti znevýhodní ženy v domácnosti, způsobí, že ženy budou odvedeny do armády, ztratí ochranu jako je výživné, a odstraní trend přidělovat děti po rozvodu především do péče matek. Mnoho dělnických feministek se proti Dodatku o rovnoprávnosti rovněž stavělo na základě toho, že by zrušil ochranu žen v pracovním právu, ačkoli postupem času se stále více odborů a dělnických feministických vůdkyň obracelo k jeho podpoře.

Zákonodárné sbory pěti států (Idaho, Kentucky, Nebraska, Tennessee a Jižní Dakota) hlasovaly pro zrušení ratifikace Dodatku o rovnoprávnosti. První čtyři z nich ratifikaci odvolaly před původním termínem 22. března 1979, zatímco zákonodárný sbor Jižní Dakoty tak učinil hlasováním o ukončení platnosti ratifikace k tomuto původnímu termínu. Zůstává však nevyřešenou právní otázkou, zda stát může svou ratifikaci federálního ústavního dodatku odvolat.

Prezident Carter podepisuje 20.10.1978 rezoluci o prodloužení lhůty pro ratifikaci

V roce 1978 Kongres přijal (prostou většinou v obou komorách) a prezident Jimmy Carter podepsal společnou rezoluci s cílem prodloužit lhůtu pro ratifikaci do 30. června 1982. Vzhledem k tomu, že v období od 22. března 1979 do 30. června 1982 neratifikovaly Dodatek o rovnopránosti žádné další zákonodárné sbory jednotlivých členských států, spor o platnost takovéhoto prodloužení termínu se přenesl do teoretické roviny.[3] Od roku 1978 se v Kongresu objevovaly pokusy o prodloužení nebo zrušení této lhůty.

V 10. letech 21. století se částečně díky čtvrté vlně feminismu a hnutí Me Too obnovil zájem o přijetí Dodatku o rovnoprávnosti.[4][5] V roce 2017 se Nevada stala prvním státem, který Dodatek o rovnoprávnosti po uplynutí obou lhůt ratifikoval,[6] a v roce 2018 ji následovalo Illinois. V roce 2020 přijalo valné shromáždění Virginie rezoluci o ratifikaci Dodatku o rovnoprávnosti,[7] čímž se měl počet ratifikací zvýšit na 38. Odborníci i obhájci dodatku však přiznali právní nejistotu ohledně důsledků virginské ratifikace vzhledem k vypršení lhůt a odvolání pěti států.[8]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Equal Rights Amendment na anglické Wikipedii.

  1. OLSON, James Stuart; MENDOZA, Abraham O. American economic history : a dictionary and chronology. Santa Barbara, California: [s.n.], 2015. 695 s. ISBN 978-1-61069-698-2. S. 200. (anglicky) 
  2. MILLER, Eric C. Phyllis Schlafly’s “Positive” Freedom: Liberty, Liberation, and the Equal Rights Amendment. S. 277–300. Rhetoric and Public Affairs [online]. 2015-06-01. Roč. 18, čís. 2, s. 277–300. Dostupné online. DOI 10.14321/rhetpublaffa.18.2.0277. (anglicky) 
  3. NEUWIRTH, Jessica. Op-Ed: Unbelievably, women still don't have equal rights in the Constitution. Los Angeles Times [online]. 2018-01-05 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GAUDIANO, Nicole. 'Me too' movement renews Equal Rights Amendment push. USA TODAY [online]. 2017-11-18 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. WHEELER, Leigh Ann. Will the #MeToo movement lead to the Equal Rights Amendment?. Houston Chronicle [online]. 2017-12-01 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DWYER, Colin. Nevada Ratifies The Equal Rights Amendment ... 35 Years After The Deadline. npr.org [online]. 2017-03-21 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. SMITH, Max. Virginia ratifies Equal Rights Amendment — but it may be too late. wtop.com [online]. 2020-01-27 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. WILLIAMS, Timothy. Virginia Approves the E.R.A., Becoming the 38th State to Back It. The New York Times [online]. 2020-01-15 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat