Otevřít hlavní menu

Emanuel Rosol

český pedagog

Emanuel Karel Rosol (7. prosince 1876 Mladá Vožice[1]29. června 1942 Tábor) byl český pedagog, politický, kulturní a společenský pracovník, ministerský rada a odbojář.

Emanuel Karel Rosol
Emanuel Karel Rosol
Emanuel Karel Rosol
Narození 7. prosince 1876
Mladá Vožice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. června 1942 (ve věku 65 let)
Tábor
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Učitel a politikEditovat

Emanuel K. Rosol po ukončení základní školy v Mladé Vožici vystudoval Učitelský ústav v Praze a potom působil jako učitel češtiny a dějepisu postupně na několika školách (Praha-Braník, Kostelec nad Černými lesy, Praha-Chodov, Hostivař a Praha-Nusle). Vstoupil do České strany pokrokové, která vznikla v roce 1900 jako Česká strana lidová, v roce 1905 přijala název „pokroková“ a jejímž zakladatelem byl prof. Tomáš Garrigue Masaryk. Pracoval v jejím výkonném výboru v Praze, pořádal[2] pravidelné přednášky na venkově věnované jak sociálním otázkám a aktuálnímu politickému dění, tak práci místních organizací strany. Zasloužil se také o popularizaci a přibližování slavných osobností českých dějin. V letech I. světové války se podílel na práci Maffie.[3] Po vzniku Československé republiky (1918) byl E. K. Rosol jmenován inspektorem sociální péče v Bratislavě a podléhaly mu všechny ústavy sociální péče na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Tuto funkci[4], jako ministerský rada (vyšší úředník veřejné správy), zastával až do roku 1925, pak působil pět let ve Slovenském národním divadle v Bratislavě jako jeho administrativní ředitel. Ve svých 54 letech (1930) odešel na odpočinek a vrátil se do rodného města.

Léta 1930 až 1942Editovat

 
Památník popraveným v r.1942, na stěně v kruhu jména všech obětí (ve výřezu jméno Emanuela Rosola)
 
Plastika v prostoru památníku obětí nacistického teroru v roce 1942-(autor sochař J.V.Dušek)

V Mladé Vožici se věnoval kulturní a společenské činnosti: jako režisér vedl místní divadelní ochotníky, byl aktivní ve Sboru dobrovolných hasičů a v tělovýchovné organizaci Sokol. Je spoluautor publikace „Průvodce Mladou Vožicí a okolím“ (vydáno 1938). Po okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil na Mladovožicku do podzemního hnutí-odbojové organizace proti okupantům a patřil k jeho vůdcům.[5] Druhý odboj se však stal pro Rosola osudným - německé gestapo zadrželo dopis z Bratislavy, který mu poslala jeho dcera a kde psala také o možnostech ilegálních přechodů hranice protektorátu Čechy a Morava na samostatné Slovensko. Rosol chtěl využít některou z variant pro mladovožického rodáka generála Františka Slunečka, jednoho z vedení odbojové organizace Obrana národa. 22. června 1942 byl Rosol zatčen a pražský stanný soud jej odsoudil k trestu smrti za ukrývání osob nepřátelských říši a udržování spojení s nimi.[6] V pondělí 29. června 1942 byl v době nacistické hrůzovlády v období „heydrichiády“ v Táboře na tehdejším popravišti zastřelen - jako jeden z nejstarších ze zdejších sto padesáti šesti obětí.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Ml.Vožice,publikace „Čas“, roč. XXI, č. 130,(12. května 1907, s.5.)
  3. ústředního orgánu českého domácího odboje, vznikla 1914 po odjezdu T.G.Masaryka do ciziny, podporovala jeho zahraniční akce, řídila zpravodajskou a konspirační činnost. Organizace přečkala několik vln zatýkání a v roce 1918 prolnula s celou českou politikou)
  4. tato funkce E. Rosola je zmíněna např. ve Zprávě č. 644 Poslanecké sněmovny / 1926
  5. Božek Hugo: Mladovožicko v odboji (vyd.1946) a také: Mladovožicko 1939–1945)
  6. Publikace Táborská cesta smrti, str.56)

Externí odkazyEditovat