Wikipedie

Ella Briggsová

rakouská architektka

Ella Briggsová (rozená Baumfeldová; 5. března 1880, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 20. července 1977, Londýn, Spojené království) byla rakouská architektka.[1][pozn. 1]

Ing. Ella Briggsová
Narození5. března 1880
Vídeň
Úmrtí20. června 1977 (ve věku 97 let)
Enfield
Alma materUniverzita užitého umění ve Vídni
Technická univerzita Mnichov
Manžel(ka)Walter J. Briggs
RodičeMaurice Baumfeld (1868-1913) otec
Caroline Baumfeld, rozená Bryk matka
PříbuzníMaurice (1868–1913) bratr
Friedrich (1870–1953) bratr
Friederike (1873–1943) sestra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Ella Baumfeldová se narodila 5. března 1880 ve Vídni do židovské rodiny právníka Josefa Baumfelda a jeho ženy Caroline Baumfeldové, rozené Brückové/Brykové (1842–1935). Měla dva bratry: Maurice (1868–1913) a Friedricha (1870–1953) a sestru Friederike (187–1943).[2]

Protože ženy nemohly v Německém císařství studovat architekturu, studovala malbu na malířské škole Wiener Frauenerwerbsvereines (Vídeňský ženský pracovní spolek) u Adalberta Seligmanna a později na Wiener Kunstgewerbeschule (Univerzita užitného umění ve Vídni) u různých pedagogů.[3]

V roce 1903 Baumfeldová odcestovala do Spojených států amerických. V roce 1904 získala medaili na výstavě Louisiana Purchase Exposition v St. Louis ve státě Missouri. V roce 1907 se v New Yorku provdala za právníka Waltera J. Briggse[pozn. 2]; po pěti letech bezdětného manželství se v roce 1912 rozvedli.[4]

Do roku 1910 si vybudovala pověst interiérové designérky a vyzdobila několik místností newyorského New German Theatre (Nové německé divadlo), které se nacházelo na 59. stret a Madison street.[5] Briggsová ve spolupráci s Carrollem Mercerem zařizovala a vyzdobila budovu New York Press Club building (Newyorský tiskový klub).[6] Časopis New York Architect chválil jak její návrhy tapet a šablonových vlysů, tak její barevná schémata a napsal, že "přizpůsobila moderní zásady barevné harmonie, jednoduchosti, pravdivosti použitého materiálu a pohodlí americkému vkusu".

V letech 1916–1918 hostovala na hodinách kreslení na Technischen Bauschule (Technická stavební škola). V roce 1919 studovala stavební inženýrství na Staatsgewerbeschule v Salcburku. Následovaly dva roky studia pod vedením německého architekta Theodora Fischera na Technische Universität München (Technická univerzita Mnichov), kde studium ukončila diplomem a mohla používat titul diplomovaná inženýrka.[7]

V roce 1920 odjela Briggsová do Spojených států, kde pracovala ve stavební kanceláři Kahn & Gregory v New Yorku a Filadelfii. Publikovala v různých časopisech. V roce 1923 se vrátila do Vídně.[7]

Návrhy, které vytvořila ve Spojených státech, jsou uloženy ve vídeňském Künstlerhausu. V roce 1921 se stala první ženou ve Österreichischer Ingenieur- und Architekten-Verein (Rakouský svaz inženýrů a architektů), který byl vyhrazen pro akademiky a absolventy vysokých škol. Kromě toho byla první autorizovanou architektkou Rakouska. Ve dvacátých letech 20. století odcestovala do jižní Itálie, kde pracovala na knize o národní architektuře pro amerického nakladatele, která však nikdy nevyšla. V této souvislosti přinesl denní tisk zprávu o jejím zatčení v Palermu koncem prosince 1925 pro podezření ze špionáže; měla být odtud deportována jako „Američanka".[8][9] Tomuto osudu unikla jen díky tomu, že se zjistilo, že je rakouskou občankou.[10] Po návratu do Vídně postavila obytný komplex Pestalozzi-Hof (1925) a následný Ledigenheim (1926). Byla jednou ze dvou žen (spolu s Margaretou Schütte-Lihotzky), která realizovala pro město Vídeň v meziválečném období městské stavby.

Od roku 1927 žila v Berlíně. V letech 1930–1933 postavila bytový komplex v Berlíně-Mariendorfu a vilu v Klein-Machowě. Psala také odborné články do novin a časopisů a navrhovala výstavní stánky pro veletrhy. Například: na stavební výstavě v roce 1931 pro společnost Wohnungsfürsorge-Gesellschaft Berlin navrhla výstavní plochu.[11] Na této výstavě byla zastoupena i vlastními stavbami a projekty: V hale 1 „Das Bauwerk unserer Zeit“ (Stavby naší doby) vystavovala vedle Petera Behrense, Ericha Mendelsohna, Bruna Tauta a Maxe Tauta.[12]

Po převzetí moci národními socialisty v roce 1933 byla vyloučena ze Svazu německých architektů, jehož členkou byla od roku 1929. Jako Židovka (z židovské komunity vystoupila v roce 1918[1]) musela před nacisty uprchnout a vrátit se do Vídně. 8] V roce 1936 emigrovala do Anglie, ovšem bez pracovního povolení. Brzy poté vytvořila návrhy pro bytové družstvo v Enfieldu. V roce 1947 získala britské občanství[9] a stala se členkou Královského institutu britských architektů (RIBA). V Londýně si otevřela kancelář, kde pracovala až do konce života.

Po smrti svého bratra Fritze, s nímž žila ve společném domě v Londýně, odešla v roce 1953 na odpočinek do Enfieldu v Middlesexu. Ella Briggsová zemřela v Londýně 20. června 1977 ve věku 97 let na leukémii.[7].

Galerie editovat

  •  
    Pohled na Pestalozzi-Hof
  •  
    Pestalozzi-Hof (chráněná památka)
  •  
    Julius-Tandler-Heim ve Vídni-Döblingu (chráněná památka)

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Byla první architektkou působící v Rakousku. Většinou se připisuje prvenství Margaretě Schütte-Lihotzky, která však ještě studovala, když Briggsová už zařizovala své první bytové interiéry. Viz.
  2. ↑ Walter J. Brix, původem z Vídně, který si po emigraci do New Yorku změnil jméno na Briggs. Po rozvodu si Ella ponechala jeho příjmení. Viz

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ella Briggs na anglické Wikipedii.

  1. ↑ WOHLGEMUTH, Caroline. Mid-Century Modern: visionary furniture design from Vienna. Basel: Birkhäuser, 2021. 295 s. (Edition Angewandte). ISBN 978-3-0356-2420-5, ISBN 978-3-0356-2409-0. S. 149. 
  2. ↑ Architekturzentrum Wien. www.architektenlexikon.at [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ THE SPECTRAL LIFE OF ELLA BRIGGS-BAUMFELD. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. ↑ Briggs-Baumfeld, Ella 1880 - 1977. architecture.arthistoryresearch.net [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ The New York Architect: A National Magazine Devoted to the Interests of Architecture and the Allied Fine Arts. [s.l.]: Harwell-Evans Company, 1910. 490 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: rMg2AQAAMAAJ. 
  6. ↑ Building: An Architectural Monthly. [s.l.]: W. T. Comstock, 1910. 696 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: EWeKQeo25t8C. 
  7. ↑ a b c PROKOP, Ursula. Jüdinnen als Pionierinnen der Frauenemanzipation. davidkultur.at [online]. 2017-08-09 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Digitalisierter Bestand der Landesbibliothek Dr. Friedrich Teßmann. digital.tessmann.it [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Volkszeitung (1890-1904) /Berliner Volkszeitung (1904-1930) - 1925-12-29. www.europeana.eu [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Berliner Tageblatt - 1925-12-30. www.europeana.eu [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Beilage Deutsche Bau Zeitung. Bauwirtschaft und Baurecht [online]. 1931-07-15 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ BAUER, Corinna Isabel. Bauhaus- und Tessenow-Schülerinnen Genderaspekte im Spannungsverhältnis von Tradition und Moderne. kobra.uni-kassel.de [online]. 2003 [cit. 2024-03-14]. Disertační práce. Dostupné online. (německy) 

Literatura editovat

  • DÖRHÖFER, Kerstin. Pionierinnen in der Architektur. Eine Baugeschichte der Moderne. Tübingen: Wasmuth Verlag, 2004. ISBN 3-8030-0639-2. 
  • Stingl, Katrin. Ella Briggs (-Baumfeld). Diplomarbeit Universität Wien, Wien 2008 Dostupné online
  • EICHHORN, Ulrike. Architektinnen: ihr Beruf, ihr Leben. Berlin: Ed. Eichhorn, 2013. 164 s. ISBN 978-3-8442-6702-0. 
  • WOHLGEMUTH, Caroline. Mid-Century Modern: visionäres Möbeldesign aus Wien. Basel: Birkhäuser, 2022. 295 s. (Edition Angewandte). ISBN 978-3-0356-2177-8. S. 148–149. 
  • STING, Katrin. Pionierinnen der Wiener Architektur: das Archiv der Zentralvereinigung der ArchitektInnen Österreichs (ZV). Příprava vydání Ingrid Holzschuh, Sabine Plakolm-Forsthuber, Zentralvereinigung der ArchitektInnen Österreichs. Basel: Birkhäuser, 2022. 191 s. ISBN 978-3-0356-2628-5. S. 30–45. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ella_Briggsová&oldid=23825257“