Eleonora z Vermandois

Eleonora z Vermandois (francouzsky Éléonore de Vermandois, 1148/1149? – červen 1213) byla hraběnka z Valois a Vermandois, dcera královského senešala a z matčiny strany sestřenice anglických králů. Přes svá četná manželství byla stejně jako její sourozenci bez potomků a proto po její smrti přešla hrabství Valois a Vermandois definitivně do rukou francouzské koruny. Dle současníků to byla zbožná žena a milovnice poezie. Roku 1205 obnovila klášter v Auger-Saint-Vincent.[1]

Eleonora z Vermandois
hraběnka z Vermandois
Eleonořina pečeť
Eleonořina pečeť
Manžel Godefroy Henegavský
Vilém IV. z Nevers
Matěj Alsaský
Matěj III. z Beaumontu
Narození 1148/1149?
Úmrtí červen 1213
Pohřbena Klášter Longpont
Rod Dynastie z Vermandois
Otec Rudolf I. z Vermandois
Matka Petronila Akvitánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Eleonora byla mladší ze dvou dcer hraběte Rudolfa z Vermandois, kterému preláti za dlouhodobé zostuzování církve prorokovali chmurný konec a jeho potomstvu taktéž.[2] Zemřel roku 1152 a svou zemi i nezletilé potomstvo svěřil do rukou hraběte ze Soissons.[3]

Eleonora se poprvé provdala za Godefroye Henegavského, který krátce po svatbě zemřel. Po rok trvajícím vdovství se stala manželkou hraběte Viléma z Nevers, kterému se stala roku 1168 osudnou výprava do Svaté země. Třetím manželem se stal Matěj Alsaský. Snaha o zplození mužského potomka byla korunována narozením dcery a po dvou letech Eleonora opět ovdověla, když Matěj podlehl následkům zranění z obléhání normandského Driencourtu. Roku 1175 se provdala naposledy. Matěj III. z Beaumontu ji pro neplodnost posléze zapudil.

Roku 1183 zemřela bez potomstva Eleonořina starší sestra Alžběta, která se po smrti taktéž bezdětného malomocného bratra Rudolfa společně se svým chotěm Filipem Alsaským stala dědičkou. Ovdovělý švagr odmítl Eleonoře předat dědický podíl a ta se musela obrátit na francouzského krále Filipa II. 20. března 1186 získala hrabství Valois a část Vermandois a po švagrově smrti i zbytek. Musela se králi zavázat, že v případě, že zemře bez potomstva, přejde její majetek do královské domény, což se po její smrti roku 1213 skutečně stalo.

Byla pohřbena po bratrově boku v cisterciáckém klášteře Longpont, kde ještě v 17. století Roger de Gaignières popsal jejich společný náhrobek. Roku 1793 byl klášter za Francouzské revoluce zničen.[4][3]

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Robert II. Francouzský
 
 
Jindřich I. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Konstancie z Arles
 
 
Hugo I. z Vermandois
 
 
 
 
 
 
Jaroslav I. Moudrý
 
 
Anna Kyjevská
 
 
 
 
 
 
Ingegerda Švédská
 
 
Rudolf I. z Vermandois
 
 
 
 
 
 
Ota z Vermandois
 
 
Herbert IV. z Vermandois
 
 
 
 
 
 
Pavia
 
 
Adelaida z Vermandois
 
 
 
 
 
 
Raoul III. z Valois
 
 
Adéla z Valois
 
 
 
 
 
 
Adéla de Bar-sur-Aube
 
Eleonora z Vermandois
 
 
 
 
 
Vilém VIII. Akvitánský
 
 
Vilém IX. Akvitánský
 
 
 
 
 
 
Hildegarda Burgundská
 
 
Vilém X. Akvitánský
 
 
 
 
 
 
Vilém IV. z Toulouse
 
 
Filipa z Toulouse
 
 
 
 
 
 
Ema z Mortain
 
 
Petronila Akvitánská
 
 
 
 
 
 
Boson II. de Châtellerault
 
 
Aimery I. z Châtellerault
 
 
 
 
 
 
Eleonora de Thouars
 
 
Eleonora ze Châtelleraultu
 
 
 
 
 
 
Bartoloměj de L'Isle Bouchard
 
 
Dangereuse de l'Isle Bouchard
 
 
 
 
 
 
Gerberga de Blaison
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. www.augersaintvincent.fr. www.augersaintvincent.fr [online]. [cit. 03-05-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-11-2008. 
  2. DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 164-165. Dále jen Rytíř. 
  3. a b Louis Duval-Arnould, Les dernières années du comte lépreux Raoul de Vermandois et la dévolution de ses provinces à Philippe d'Alsace, 1984
  4. www.longpont.com