Elektrárna Obere Sill
Elektrárna Obere Sill, známá také jako Sillwerk, je vodní elektrárna ve vlastnictví společnosti Innsbrucker Kommunalbetriebe (IKB) na řece Sill v Tyrolsku, v městské části Schönberg, Patsch a Ellbögen. Areál se nachází přímo pod mostem Europabrücke na brennerské dálnici.
| Elektrárna Obere Sill | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Rakousko |
| Umístění | Schönberg im Stubaital |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 18 MW |
| Souřadnice | 47°12′7,92″ s. š., 11°23′58,2″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Umístění a budovy
editovatSillwerk se nachází asi 7,5 km jižně od centra Innsbrucku, jeden kilometr západně od Patsch a 2,5 km severně od Schönbergu. Nachází se v soutěsce Sill v nadmořské výšce přibližně 700 metrů.
Domy vpravo od Sill tvoří samostatnou osadu obce Patsch, vlevo roztroušené domy patří k Schönbergu. Dostup k nim je po serpentinách z křižovatky Patsch-Igls na brennerské dálnici u Patsche a z brennerské silnice (B182).
Historie
editovatElektrárna Obere Sill byla postavena v letech 1901 až 1903 podle plánů Josefa Riehla a uvedena do provozu 7. října 1903.[1] V době výstavby patřila k největším elektrárnám v Rakousko-uherské monarchii. Během výstavby bylo vypsáno výběrové řízení na dodávku elektřiny.[2]
V průběhu stavby proběhlo výběrové řízení na dodávku potrubí, které vyhrála pražská společnost Maschinenbau-Aktiengesellschaft vormals Ruston & Co. Tlakové trubky byly vyrobeny z měkkého ocelového plechu, který dodala firma Rudolfova huť v Teplicích. Elektrotechnické zařízení i vysokonapěťovou síť postavila společnost Österreichische Union-Elektrizitätsgesellschaft.
Elektrická energie, která se zde vyráběla, sloužila především k provozu lanové dráhy na Hungerburg, lanovky Stubaitalbahn a první innsbrucké tramvajové linky.[3]
Od 60. let 20. století zde byla postavena Brennerská dálnice (A12) a v letech 1959–1963 most Europabrücke. Od té doby se místo několikrát dostalo do povědomí veřejnosti kvůli sebevraždám.
Technologie
editovatVoda potřebná k provozu je odebírána z řeky Sill na severním konci Matrei am Brenner, přiváděna přes dva lapače písku a krátký kanál do přibližně 7 km dlouhého tunelu a následně do lapače písku v nátokové komoře. Zde se nacházejí dva vodojemy, každý o vnitřním průměru 1250 mm a převýšení 185 metrů. Přibližně v polovině trasy prochází obě potrubí pod Brennerskou silnicí v tunelu dlouhém asi 93 metrů.
V elektrárně bylo instalováno šest dvojitých turbín s přímo spřaženými generátory. V letech 1926 až 1928 byla tato strojní soustrojí nahrazena třemi novými Peltonovými turbínami s třífázovými generátory. Celkový instalovaný výkon je 18 megawattů.
Od roku 1986 nahradil původně vybudovaný tunel nový tunel s průtokem 15 metrů krychlových vody za sekundu. Další štola umožňuje přenos hnací vody do elektrárny Ruetz.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Kraftwerk Obere Sill na německé Wikipedii.
- ↑ Zeitschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architektenvereines. Wien 1905
- ↑ IKB: Kraftwerke Obere Sill. www.ikb.at [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Blaue Sill – Weißes Gold. www.innsbruck.at [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-23.
Literatura
editovat- Zeitschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereines. Wien 1905