Edmund Oppitz
Edmund Oppitz (?-1736), někdy též Opitz, byl německy hovořící[1] františkán, který působil v českých zemích a náležel do české františkánské provincie sv. Václava.
| Edmund Oppitz OFM | |
|---|---|
| kněz | |
| Zasvěcený život | |
| Institut | františkáni |
| Svěcení | |
| Služby | kazatel |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 17. století |
| Datum úmrtí | 25. října 1736 |
| Místo úmrtí | Kroměříž |
| Povolání | spisovatel a kazatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
editovatDo františkánského řádu mohl vstoupit někdy okolo roku 1700. Roku 1706 dokončil řádová studia teologie v Olomouci.[2] V následujících letech 1707 až 1708 již potkáváme bratra Oppitze jako vysvěceného kněze se základními zkušenostmi, který působil jako sváteční kazatel konventu v Jindřichově Hradci.[3] Dle františkánských řádových doporučení a zvyklostí byl pak zřejmě přeložen do jiného kláštera, kterých vystřídal za svůj život více. V některých byl – zřejmě pro své dobré organizačních schopnosti – zvolen představeným (kvardiánem). V letech 1719 až 1720 řídil klášter v Moravské Třebové.[4] Následně, v letech 1720 až 1722, byl kvardiánem kláštera v Hejnicích. [5] Poté žil v plzeňském klášteře, kde v letech 1720-22 zastupoval představeného jako klášterní vikář. [6] V letech 1723 až 1725 řídil později zaniklý františkánský klášter u Sv. Barbory v Opavě.
Buď během svého působení v Hejnicích nebo krátce poté v následujících letech sepsal bratr Edmund poutnickou příručku týkající se hejnického poutního mariánského místa: Fruchtbarer und Schattenreicher Linden-Baum, Das ist: Mariae der Wunderthätigen Mütter Gottes in Heundorff Ursprung.[7] Knihu, která získala potřebná řádová a arcibiskupská schválení v roce 1731, se podařilo vytisknout o rok později v arcibiskupské tiskárně v Praze. Autor dílo věnoval Panně Marii Hejnické a Filipu Josefu Gallasovi, držiteli frýdlantského panství, kam Hejnice patřily, a jenž zřejmě vydání díla sponzoroval.[8] Kromě popisu poutního místa a legendy o jeho vzniku do knihy zahrnul i několik katechezí včetně kontroverzistických konfesních otázek okolo slavení mší, modliteb za zemřelé, procesí apod. v česko-saském pohraničí jistě aktuálních. Dílo praktického kapesního formátu obsahuje několik modliteb a také soupis více či méně autorizovaných zázraků, které se měly udát v Hejnicích v první polovině 18. století.
Reference
editovat- ↑ Německy kázal jako sváteční kazatel v Jindřichově Hradci, kde většina kázání v klášterním kostele františkánů byla německy, pro češtinu byl určen zvlášť „český kazatel“. Srov. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, passim - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Oppitz rovněž pobýval zejména v německy orientovaných klášterech.
- ↑ Srov. jím tehdy obhájené teze: Littera, selectique textus doct. subtilis Joannis Duns Scoti ex universa theologia; quam ... defendendam susceperunt : Theophilus Francke et Edmundus Oppitz, ... Olomucii ad S. Bernardinum. Olomucii : tiskař Ignác Rosenburg, 1706. Vedoucím tezí a tedy i učitelem mu byl Josef Förster (františkán). Dochováno ve fondu františkánské knihovny z Dačic uložené v klášteře téhož řádu v Moravské Třebové.
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 156.
- ↑ HLAWATSCH, Albin OFM [et alii]. Chronik des Klosters zum hl. Joseph in Mährisch Trübau Ab anno 1678. 1910[-1940], část Series Capitulorum Provincialium et intermediorum ac Ministrorum Provinciae Bohemiae et Officialium huius Conventus. Elektronický přepis textu v Muzeu Moravská Třebová. MÜLLER, Karl. Zur Geschichte des Franziskanerkonvents in Mähr.=Trübau : nach Aufzeichnungen der Klosterchronik. Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengstrer Landes. 1923, roč. 19, s. 70–83, zde s. 81.
- ↑ Knihovna františkánů u P.M. Sněžné v Praze, historický fond Hejnice, signatura C 3044. Srov. ZEMANOVÁ, Martina. Historická rekonstrukce knihovny konventu františkánů v Hejnicích (1691-1945/1950). Liberec, 2010. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodně-humanitní a p.. Vedoucí práce Milan Svoboda. s. 14.
- ↑ Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 528 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
- ↑ Srov. zejm. ČERMÁKOVÁ, Jana. Utváření mariánského kultu v Hejnicích barokní historiografií. Liberec, 2015. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Vedoucí práce Milan Svoboda. . Autorka zde podává podrobnou obsahovou a tematickou analýzu Oppitzova díla, transkripci německého textu, český překlad a analýzy uvedených zázraků. Kniha dochována mj. v Moravské zemské knihovně v Brně, signatura ST1-909.567, Jihočeské vědecké knihovně nebo Národní knihovně ČR - ve více exemplářích: signatura 46 G 642 (digitalizovaná kopie dostupná na Google Books - cit. 18.12.2017), signatura 46 G 731 (dig. kopie [ http://books.google.cz/books?vid=NKP:1002295778 Google Books] - cit. 18.12.2017), signatura 46 G 744 (digitalizované kopie dostupné na portálech Manuscriptorium a Google Books - cit. 18.12.2017).
- ↑ 28 listů, 296 stran. Formát 8°. Frontispisový mědiryt kapličky se sochou Panny Marie. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik, katalog, BCBT06092, BCBT06102 (duplicitní klič). Konkrétní exempláře dochovány v Národní knihovně ČR, knihově Strahovského kláštera a v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze. Srov. ZEMANOVÁ, Historická rekonstrukce knihovny františkánů v Hejnicích (cit.).
