Braní mimochodem
Braní mimochodem, často též en passant ([a:n pasa:n]IPA, francouzsky doslova během míjení), je druh tahu při hře v šachy. Tímto tahem lze odebrat pěšcem soupeřova pěšce, který v bezprostředně předcházejícím tahu postoupil ze své úvodní pozice o dvě pole vpřed, a to stejným způsobem, jako kdyby se tento pěšec posunul pouze o jedno pole. Z toho vyplývá, že brát mimochodem může jen bílý pěšec stojící na 5. řadě nebo černý pěšec stojící na 4. řadě (viz diagramy níže). Pokud hráč této možnosti ihned nevyužije, v dalších tazích už braní mimochodem provést nemůže. Braní mimochodem je jedinou příležitostí, kdy šachová pravidla povolují hráči odebrat soupeřův kámen jinde než na poli, na kterém tento kámen stojí.[1] Spolu s rošádou jde o tah, který může znemožnit určit povolené tahy jen z postavení všech kamenů bez znalosti předchozího vývoje partie.
Tento prvek může být i tématem úloh kompozičního šachu. Nezbytnou podmínkou však je, že retrográdní analýzou lze prokázat, že odebíraný pěšec se do výchozí pozice nutně musel dostat posunutím o dvě pole v předchozím tahu.[2]
V šachové notaci se při braní mimochodem jako cílové pole zapisuje to, na kterém pěšec nakonec zůstane (stejně, jako by soupeřův pěšec postoupil pouze o jedno pole), a zápis se doplní zkratkou e. p. (en passant), např. e×f6 e. p.[3]
1. Černý pěšec (na tahu) je ve své původní pozici. Pokud by se pohnul na f6, bílý by ho mohl odebrat.
2. Černý svého pěšce posunul o dvě pole dopředu, z f7 na f5, a na cestě tak minul pole f6.
3. V dalším tahu bílý pěšce bere mimochodem, jako kdyby černý postoupil pouze na pole f6. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Historie
editovatBraní mimochodem byla jedna z posledních důležitých změn v pravidlech evropského šachu. Objevilo se spolu s neomezeným rozsahem pohybu dámy a střelce a s možností počátečního pohybu pěšce o dvě pole někdy ve 14. až 15. století. Důvodem, proč bylo braní mimochodem do hry uvedeno, byla snaha neumožnit pěšcům vyhnout se (využitím nově zavedených tahů o dvě pole) odebrání soupeřovými pěšci. Protože evropské šachy se v té době již vyvíjely samostatně, asijské šachové varianty tyto vlastnosti nemají.[4]
Remízové pozice
editovatPat
editovatBritish Chess Magazine, 1891
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 |       | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
V 19. století ještě před kodifikací pravidel šachu se mezi hráči diskutovalo, zda je braní mimochodem pouze právem hráče, který k němu nemůže být nucen, nebo zda jde o běžný tah jako kterýkoliv jiný. To hrálo roli zejména v situaci, kdy byl tento tah jediným možným východiskem z patu. Například anglický šachista Howard Staunton napsal roku 1860 ve své knize Chess Praxis, že v takovéto situaci se tah musí považovat za vynucený. Jiný anglický šachista Charles Tomlinson zveřejnil jednu takovou pozici v periodiku British Chess Magazine (viz diagram vpravo) a přiklonil se k názoru, že černý se zde remízy z důvodu patu dožaduje oprávněně, neboť braní mimochodem je tahem zcela volitelným.[5] Současná pravidla kodifikovaná Mezinárodní šachovou federací stanovují, že pokud je braní mimochodem jediným legálním tahem, musí se provést. (Totéž platí i pro situaci, kdy je braní mimochodem jediným únikem z šachu.)[6]
Trojí opakování pozice
editovatBraní mimochodem může také hrát roli při reklamaci remízy z důvodu trojího opakování pozice. Dvě zdánlivě identické pozice na šachovnici, se stejným hráčem na tahu, se totiž mohou ve skutečnosti lišit: v jedné z nich je možné odebrat soupeřova pěšce mimochodem a v následující už nikoliv. Pokud takový případ nastane, považuje se reklamace remízy za neoprávněnou.[7]
Příklad ze skutečné partie
editovat| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 |        | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 | | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
Na diagramech je zobrazená pozice z partie Gunnar Gundersen – Albert H. Faul sehrané roku 1928 na turnaji Pietzcker Christmas Tournament v Melbourne. Černý právě táhl pěšcem z f7 na f5, takže bílému se nabízí možnost jej odebrat en passant pěšcem ze sloupce e. Gundersena však napadlo lepší řešení:[8]
- 13. h5+ Kh6
- 14. Jxe6+ g5
- 15. hxg6 e.p. #
Po tomto odebrání pěšce mimochodem se černý ocitá ve dvojitém šachu od věže a střelce. Protože černý nemůže čelit oběma šachům současně a únikovou cestu na g7 mu blokuje bílý jezdec, nastala v této partii velmi výjimečná situace, kdy k matu došlo tahem en passant. Dvojitý šach od figur, z nichž ani jedna se při šachování nepohnula, může nastat jedině při braní mimochodem.
Kompoziční šach
editovatFalkirk Herald 17. 6. 1914
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 | | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
V úlohách kompozičního šachu se braní mimochodem v prvním tahu považuje za nepovolené, s výjimkou, kdy lze retrográdní analýzou prokázat, že odebíraný pěšec se v předchozím tahu posunul o dvě pole.[2]
Jako příklad může posloužit dvojtažka Thomase R. Dawsona z roku 1914, zobrazená na diagramu vpravo. Je zřejmé, že všechny kameny, o které černý v předchozím průběhu partie přišel, museli odebrat bílí pěšci. (Kdyby některý černý kámen odebral např. bílý jezdec, nemohli by se bílí pěšci dostat do tohoto rozestavení). Z pozice dále vyplývá, že poslední tah černého nemohl být e7–e5, neboť černý pěšec musel pole e7 opustit mnohem dříve, jinak by blokoval černého střelce na poli f8, který by pak nemohl být odebrán bílým pěšcem. A protože černý nemohl táhnout ani c6–c5 nebo e6–e5 (neboť by odjížděl z šachu bílého krále), je jasné, že jeho posledním tahem bylo c7–c5. Bílý proto může tohoto pěšce odebrat en passant a následně matovat černého krále.[9] Řešení úlohy je tedy následující:
- 0. … c7–c5
- 1. bxc6 e. p., černý kamkoli
- 2. c7#
Částečná retrográdní analýza
editovatVýše zmíněná konvence o braní mimochodem v šachových skladbách byla původně zařazena do tzv. Kodexu pro šachovou kompozici hlavně proto, že nejasnosti okolo možnosti využívat braní mimochodem vyvolávaly pochybnosti o korektnosti mnoha úloh.[9] Existují však i úlohy, v nichž nebývá předchozí historie partie zcela jednoznačně určitelná, a proto se řešení odvíjí ve dvou nebo více liniích. Tento typ úloh se nazývá částečná retrográdní analýza.
Jako příklad může posloužit další Dawsonova úloha, kterou poprvé zveřejnil roku 1915 v knize Retrograde Analysis.[10] Ke správnému řešení bychom potřebovali znát poslední tah černého. Na první pohled je zřejmé, že musel táhnout některým pěšcem. Protože bílému nechybí žádný kámen, nemohlo tímto tahem být braní, a pěšec musel tedy postoupit přímo. Tímto tahem také nemohlo být e6–e5 ani g6–g5, protože to by tito pěšci odcházeli z šachu bílého krále, což není možné. Pokud tedy černý táhl jedním z těchto pěšců, muselo to být o dvě pole. Pokud táhl pěšcem na sloupci c, musela to být reakce na šach bílým střelcem, kterému se postavil do cesty. Protože bílý střelec neměl moc možností pohybu, muselo jít o šach odtažný, a jediný kámen, který mu mohl ustoupit z cesty, byla bílá věž. To bylo možné jen tehdy, pokud jí černý pěšec nestál v cestě, takže i tento pěšec mohl postoupit jedině o dvě pole. Ve všech třech případech tedy černí pěšci mohou být odebráni mimochodem.[11]
Retrograde Analysis 1915
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 | | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
- 1. linie řešení:
- 0. … g7–g5
- 1. hxg6 e. p., S kamkoli
- 2. Dxc4#
- 2. linie řešení:
- 0. … e7–e5
- 1. dxe6 e. p., g4 nebo S kamkoli
- 2. Vd8#
- 3. linie řešení:
- 0. Vb6–f6+ c7–c5
- 1. dxc6 e. p.+, Vc5
- 2. Dxc3#
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Pravidla šachu FIDE [online]. Šachový svaz České republiky [cit. 2021-03-19]. Článek 3. Tahy kamenů. Dostupné online.
- ↑ a b Codex for Chess Composition [online]. Hannu Harkola, 1999, rev. 2008-09-07 [cit. 2009-10-18]. Kapitola IV - Miscellaneous Conventions. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pravidla šachu FIDE, C. Notace šachové partie
- ↑ SCIMIA, Edward. Special Rules: Castling, Promotion and En Passant [online]. About.com [cit. 2009-10-18]. Kapitola En Passant. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-29. (anglicky)
- ↑ WINTER, Edward. Stalemate [online]. Chesshistory.com, 1999 [cit. 2009-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARKNESS, Kenneth. Official Chess Handbook. New York: D. McKay Co., 1967. (anglicky)
- ↑ Pravidla šachu FIDE, Článek 9. Remíza
- ↑ Gunnar Gundersen vs Albert H. Faul [online]. Chessgames.com [cit. 2009-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b JANKO, Angela; JANKO, Otto. En Passant Capture [online]. [cit. 2009-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAWSON, T. R.; HUNSDORFER, W.; WHITE, A. C. Retrograde Analysis. Leeds: Whitehead and Miller, 1915. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KEYM, Werner. „Partial Retrograde Analysis“ and „Retro Strategy” in the modified Codex [online]. [cit. 2009-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- HOOPER, David Vincent; WHYLD, Kenneth. The Oxford Companion to Chess. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 0-19-866164-9. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Braní mimochodem na Wikimedia Commons
