Dmitrij Sidor
Dmitrij Sidor (* 29. březen 1955 obec Lecovica, Okres Mukačevo, Zakarpatská oblast) je protojerejem pravoslavného Ukrajinské pravoslavné církve[zdroj?]. Chrámu Krista Spasitele, Užhorod.
| Dmitrij Sidor | |
|---|---|
| Protojerej | |
 | |
| Církev | Ukrajinská pravoslavná církev |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Dmitrij Dmitrijovič Sidor (Дмитро Дмитрович Сидор) |
| Datum narození | 29. března 1955 |
| Místo narození | Lecovica, Okres Mukačevo, Zakarpatská oblast, Ukrajinská sovětská socialistická republika |
| Denominace | pravoslaví |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Od roku 2007 je předsedou Svazu podkarpatských Rusínů, který usiluje o ochranu jejich práv. Je poslancem Zakarpatského oblastního sovětu.[1]
Životopis editovat
Narodil se v rodině kněze. V roce 1971 dokončil střední školu v obci Činaďovo v Mukačevském okresu. Mezi lety 1971 - 1976 studoval na Užhorodské národní universitě. Dále v letech 1976–1981 studoval na Moskevské duchovní akademii, kterou absolvoval s titulem v teologii.
Od roku 2002 je náměstkem Zakarpatské Regionální rady.[2]
Služba editovat
Od roku je 1982 knězem v Perečíně v Zakarpatské oblasti. V letech 1990 - 1992 byl provostem Mukačevské řeckokatolické eparchie. Od roku 1991 je protojerejem Chrámu Krista Spasitele v Užhorodě. Chrám byl postaven v roce 1990 poté, co byla bývalá Katedrála Svatého Kříže v Užhorodě navrácena Mukačevské řeckokatolické eparchii. Dimitry Sidor byl v čele stavby nového chrámu, který byl vysvěcen v roce 2000 a má více než dva tisíce věřících.
Sidor získal nejvyšší církevní ocenění «Орден 2000 Рождества Иисуса Христа».
Kulturní a vzdělávací aktivity editovat
Od roku 1996 - předseda Spolku Zakarpatské společnosti Podkarpatorusínského spolku Cyrila a Metoděje. President cyrilometodějské akademie pro vzdělání (rusínská pobočka).
Editor magazínu «Християнська родина»
V roce 1998 založil v katedrále Krista Spasitele v Užhorodu museum ikon a knih.
Od roku 1999 - duchovní Zakarpatské společnosti pravoslavné mládeže Mojžíše Uherského.
Člen Svazu novinářů Ukrajiny.
Vědecké a vzdělávací aktivity editovat
Autor více než 200 článků z historie Podkarpatské (rusínské) autonomní pravoslavné církve srbského patriarchátu (1921-1945.), také svatořečení svatého Karpatorusína (Alexandr Ivanovič Kabaliuk), ekolog karpatských Rusínů, zastánce práv Zakarpatí na kulturní autonomii.
Spoluautor Rusínsko-ukrajinsko-ruského slovníku, autor «Грамматика русинского языка» (Gramatika rusínského jazyka).
Člen vědecké konference pod záštitou Rady Evropy v Innsbrucku (Rakousko), konferencí a seminářů v Kodani (Dánsko) a Unie národnostních menšin v Evropě (Flensburg, Německo).
Svaz Podkarpatských Rusínů editovat
Je jedním z iniciátorů zastupitelstva nevládních podkarpatorusínských organizací v Zakarpatí - Svazu podkarpatských Rusínů. Od roku 2007 je vedoucím svazu.
Organizátor více než tuctu vědeckých konferencí o Rusínech, V. Světového kongresu rusínů v Užhorodu (1999) a Všeslovanského sjezdu z května 2002.
Podle ukrajinských médií Svaz Podkarpatských Rusínů obdržel finanční prostředky pro podporu a rozvoj rusínských a ruských nedělních škol na Zakarpatí, zřízených vládou Ruské federace v nadačním fondu "Русский мир";[3] v červnu 2011, na mimořádném zasedání vedoucích představitelů mládežnických organizací Rusínů z 10 zemí a kvalifikovaného svazu bylo naznačeno, že svaz je kvůli některým zrádcům v řadách členů zpolitizovaný a slouží pouze jako "loutka v rukou imperialistických tajných služeb Ruské federace a Spojených států ".[4]
29. října 2008 byli Sidor a Eugene Župan vyslýcháni jako svědci tajnou službou Ukrajiny SBU v Zakarpatské oblasti, v souvislosti s otevřením případu kriminálního činu v červnu téhož roku pro kriminální čin porušení územní celistvosti Ukrajiny (část 2 článek. 110 trestního zákona Ukrajiny). Případ byl otevřen poté, co se 7. června 2008, v Mukačevu, na I. Evropském kongresu karpatských Rusínů bylo dojednáno a byl uznán zvláštní status obnovení Zakarpatí jako zvláštního samosprávného "území Rusínů na jih od Karpat" s ústavním názvem "Podkarpatská Rus".[5]
Státní zastupitelství a soud editovat
Dne 05.12.2008 byl proti Sidorovi, na základě obvinění, zahájen u soudu pro Zakarpatskou oblast v Užhorodu soudní proces.[6]
19. března 2012 jej Odvolací soud Zakarpatské oblasti shledal vinným z porušení zachování územní celistvosti Ukrajiny (část 1 článek. 110 trestního zákoníku Ukrajiny) a byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody s podmíněným trestem dvou let.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сидор, Дмитрий Дмитриевич na ruské Wikipedii.
- ↑ Užhorodský Protoijerej Dmitrij Sidor. slovane-cz.web-box.ru [online]. [cit. 2014-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08.
- ↑ Д. Д. Сидор (webový archiv). ukrlider.org.ua [online]. [cit. 30-06-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-06-2012.
- ↑ Україна Молода :.: Видання | Батюшці Сидору — від онука Молотова
- ↑ На экстренном заседании руководителей молодежных русинских организаций 10-ти стран о. Дмитрий Сидор с соратниками объявлены «марионетками в руках имперских спецслужб» России и США
- ↑ Сепаратные переговоры Archivováno 9. 3. 2014 na Wayback Machine. «Коммерсантъ Украина». 30 октября 2008.
- ↑ В судебном процессе «Украина против протоиерея Дмитрия Сидора» новые подробности
- ↑ Лидеру закарпатских русинов, священнику УПЦ МП, дали три года условно за сепаратизм. rus.newsru.ua [online]. [cit. 2014-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-09.
Externí odkazy editovat
- Podkarpatská Rus chce opustit Ukrajinu Archivováno 27. 7. 2014 na Wayback Machine.
- Bondareva Е., Sidor D. Zakázaný národ Rusíni // Российские вести. — № 29 (1831).
- Hlava svazu podkarpatských Rusínů Sidor D.: Ukrajinské orgány provádějí genocidu rusínského národa
- Otec Ditrij Sidor: Rusíni 15 let hleděli na Kiev a Halič jako na okupanty
- Vůdce Rusínů zpochybnil СБУ
- V Užhorodu začal nebývalý politický proces
- Я - русин был, есть и буду! Archivováno 9. 3. 2014 na Wayback Machine.