Snímek z elektronového mikroskopu: mikroklky hepatocytů v Dysseho prostoru okolo fenestrované krevní kapiláry, sinusoidy

Disseho prostor,[1] též Disseův prostor, perisinusoidální či perisinusoidový prostor[1] je štěrbina mezi buňkami jaterního parenchymu, hepatocyty, a stěnou fenestrovaných krevních kapilár, neboli sinusoid, v jaterním lalůčku. Je označovaný též jako Disseho subendoteliální prostor, protože se nachází pod endotelem, stěnou cévy.

Stěna sinusoid uvnitř jaterních lalůčků není celistvá: mezi jednotlivými plochými endotelovými buňkami, které jí tvoří, jsou velké, asi 100 nm široké prostory, fenestrace, bazální lamina chybí a fenestrace tak nejsou ničím uzavřené.[2] Do Disseho prostoru tak může volně pronikat krevní plazma se všemi svými složkami, neprojdou pouze velké chylomikrony.[1]

Disseho prostor je 0,2-0,5 μm široký a tvoří 2-4 % jaterního parenchymu.[3] Uvnitř se nachází jemná síť extracelulární matrix, tvořená především vlákny retikulinu.[4] Proteiny Disseho prostoru tvoří podpůrnou kostru jaterního parenchymu, spojují totiž vazivo portálních prostorů s vazivem okolo centrální žíly.[5] Při regeneraci jaterního parechymu slouží jako vodítko pro množíci se hepatocyty.[4] Retikulární vlákna jsou typem kolagenu, které se v histologickém preparátu barví stříbrem.[5]

Do Disseho prostoru se vychlipují mikroklky hepatocytů. Protože jsou volně omývány krevní plazmou, hepatocyty mají přístup ke všem dostupným substrátům včetně makromolekul, a samy také mohou vylučovat makromolekuly přímo do krve. Kromě toho je Disseho prostor místem, kde se vyskytují Itovy buňky.[4][5][6] Jsou to jednotlivě se vyskytující buňky hvězdicovitého tvaru, které ve své cytoplazmě střádají tukvitamín A.[5] Za určitých okolností mohou do perisinusoidálního prostoru proniknout také pit buňky, specializované jaterní NK buňky.[4]

Disseho prostor je začátkem lymfatických cest jater. Tkáňový mok je z něj odváděn do Mallova prostoru v blízkosti triády na okrajích jaterního lalůčku a odtud jej sbírají lymfatické kapiláry.[7]

Nemoci Disseho prostoruEditovat

Při jaterní fibrózecirhóze dochází k nadměrné aktivaci Itových buněk, které se začnou podobat myofibroblastům a začnou produkovat nadměrné množství extracelulární matrix, zvláště kolagen typu I, III, IV a laminin.[6] Kolagenizace Disseho prostoru vede k vytvoření bazální membrány sinuosoid, k uzavření fenestrací a k tzv. kapilarizaci sinusoid.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. české. vyd. Praha: Grada, 2012. 556 s. ISBN 978-80-247-3729-4. Kapitola Játra, s. 345. (česky) 
  2. LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. české. Kapitola Játra, s. 344
  3. DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 17. (anglicky) 
  4. a b c d DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 18
  5. a b c d e LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. české. Kapitola Játra, s. 346
  6. a b Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Příprava vydání James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot; autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. 12. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2011. 792 s. ISBN 978-1-4051-3489-7. Kapitola Anatomy and Function, s. 14. (anglicky) 
  7. DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 21

LiteraturaEditovat

  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. české. vyd. Praha: Grada, 2012. 556 s. ISBN 978-80-247-3729-4. (česky) 
  • Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. Příprava vydání James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot. 12. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2011. 792 s. ISBN 978-1-4051-3489-7. (anglicky) 
  • DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Berlín: Springer, 2009. 680 s. ISBN 978-3-540-93841-5. (anglicky)