Diimid siřičitý

skupina chemických sloučenin s obecným vzorcem RN=S=NR′

Diimid siřičitý je anorganická sloučenina se vzorcem S(NH)2, diiminový derivát oxidu siřičitého. Samotná sloučenina je nestálá, ale její deriváty (S(NR)2, kde R je organická funkční skupina), jsou stálejší a používají se v organické syntéze.

Diimid siřičitý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevdiimino-λ4-sulfan
Ostatní názvy4-diazathia-1,2-dien
Funkční vzorecHN=S=NH
Sumární vzorecH2N2S
Identifikace
PubChem336934
SMILESN=S=N
InChIInChI=1S/H2N2S/c1-3-2/h1-2H
Vlastnosti
Molární hmotnost62,094 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Organické deriváty

editovat
 
Struktura S(NBu-t)2

Poměrně stálým derivátem je di-t-butyl-diimid siřičitý.[1] Připravuje se reakcí terc-butylaminuchloridem siřičitým a rozkladem vzniklé sloučeniny o vzorci SN-t-Bu při 60 °C. K přípravě derivátů diimidu siřičitého lze také použít reakce fluoridu siřičitéhoaminy. Další možností je transimidace disulfonylsulfodiimidu:

S(NSO2Ph)2 + 2 RNH2 → S(NR)2 + 2 PhSO2NH2

N,N'-Bis(methoxykarbonyl)diimid siřičitý (MeO2C-N=S=N-CO2Me) se získává z methylkarbamátu.[2]

Struktura a reakce

editovat

Deriváty diimidu siřičitého se podobají SO2; mají rovinná C–N=S=N–C centra s lomenými skupinami C–N=S a N=S=N a mnoho různých geometrií na vazbách N=S.[3]

Tyto sloučeniny jsou elektrofilní. Vstupují do Dielsových–Alderových reakcídieny.[1] Organolithné sloučeniny s nimi reagují na atomech síry za vzniku dusíkatých aniontů:

R'Li + S(NR)2 → R'S(NR)(NRLi)

Z derivátů diimidu siřičtého lze působením amidů kovů připravit triimidové analogy siřičitanů:[4]

4 LiNHBu-t + 2 S(NBu-t)2 → 2 Li2S(NBu-t)3 + 2 t-BuNH2

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfur diimide na anglické Wikipedii.

  1. a b Kresze, G.; Wucherpfennig, W., Organic synthesis with imides of sulfur dioxide, Angewandte Chemie International Edition in English 1967, volume 6, 149–167 DOI:10.1002/anie.196701491
  2. Günter Kresze; Hans Braxmeier; Heribert Münsterer. Allylcarbamates by the Aza-Ene Reaction: Methyl N-(2-Methyl-2-Butenyl)Carbamate. Organic Syntheses. 1987, s. 159. DOI 10.15227/orgsyn.065.0159. 
  3. Enno Lork; Mews Ruëdiger; Makhmut M. Shakirov; Paul G. Watson; Andrey V. Zibarev. The first N-alkyl-N′-polyfluorohetaryl sulfur diimide. Journal of Fluorine Chemistry. 2002, s. 165–168. DOI 10.1016/S0022-1139(02)00047-7. 
  4. Fleischer, R.; Stalke, D., A new route to sulfur polyimido anions S(NR)nm−: reactivity and coordination behavior, Coordination Chemistry Reviews 1998, 176, 431–450 DOI:10.1016/S0010-8545(98)00130-1

Související články

editovat