Dieric Bouts
Dieric Bouts[pozn. 1] (asi 1410, Haarlem – 6. května 1475, Lovaň)[2] byl raný nizozemský malíř. Bouts možná studoval u Rogiera van der Weydena a jeho práce byla ovlivněna van der Weydenem a Janem van Eyckem. Od roku 1457 (nebo možná dříve) až do své smrti v roce 1475 působil v Lovani.
Dieric Bouts | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1415 nebo 1410 Haarlem |
Úmrtí | 6. května 1475 Lovaň |
Národnost | vlámská |
Vzdělání | Rogier van der Weyden (možná) |
Povolání | malíř |
Děti | Dieric Bouts Mladší Albert Bouts |
Znám jako | malíř |
Hnutí | Rané nizozemské malířství Severská renesance |
Významná díla | Het laatste avondmaal Kristus v domě Šimona The Entombment (Bouts) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bouts byl jedním z prvních severních malířů, kteří demonstrovali použití jediného úběžníku (jak je znázorněno v jeho Poslední večeři).
Život
editovatDieric Bouts pochází ze severního Nizozemska. Kunsthistorici předpokládají, že studoval v Bruselu u Rogiera Van der Weydena, neboť rozpoznávají na Boutsových malbách jeho vliv. Po studiích kolem roku 1440 Bouts odešel do belgické Lovaně[3], kde pak žil až do konce svého života. Maloval zde zakázky pro vlámskou šlechtu. 12. července 1476 mu bylo v Lovani vydáno potvrzení, že je přijatým cizincem (nativi ex patriam) a v roce 1468 byl jmenován lovaňským městským malířem.
O Boutsově životě není mnoho známo. Jeho manželkou byla Katharina van der Bruggenová, se kterou měl čtyři děti. Synové Dieric Bouts mladší a Albert (někdy psáno též Aelbrecht) se vyučili v malířské dílně svého otce. Dieric Bouts mladší, který zdědil dílnu, pokračoval ve stejném malířském stylu. U některých děl proto nelze s jistotou rozhodnout, zda jsou dílem Dierica Boutse staršího nebo jeho syna. U Alberta Boutse, který si zřídil vlastní dílnu v Lovani, se malba odlišuje užitím výrazných barev, bohatostí struktur a jemnými detaily.
Dieric Bouts byl významným a bohatým měšťanem Lovaně a krátce před smrtí (1473) se podruhé oženil s Elizabeth Van Voshem. Zemřel 6. května 1475 a byl pohřben ve františkánském kostele Minderbroerderkerk, který stojí jen kousek od domu, v němž v Lovani žil.
Dílo
editovatVětšinou maloval obrazy s náboženskou tematikou a jeho raná díla jsou silně ovlivněna malířským stylem Rogiera Van der Weydena. Ač by měl časově náležet k renesanci, mají Boutsovy obrazy tak gotický ráz, že je označován za iniciátora "návratu ke gotice" v Severské renesanci (kolem roku 1450), případně je přímo ke gotice řazen. Vertikalita je zdůrazněna výškovým formátem obrazů a množstvím svislých prvků rámujících centrální scénu, velká pozornost je věnována podlaze. Ve srovnání s mistry z počátku 15. století má prostor v jeho obrazech velkou hloubku, ale vyvolává dojem prázdnoty. Postavy v zadním plánu mají silně redukovaný objem a působí plošně. Pro Boutse je typická přísně symetrická kompozice s uměle zdůrazněnou centrální osou.[4] Jako jeden z prvních malířů používal perspektivu s mizejícím úběžníkem. Za mistrovské dílo portrétního umění je považován Boutsův Portrét mladého muže (National Gallery, Londýn).[5]
Oltář s Poslední večeří (1468) vytvořil v době, kdy byl jmenován městským malířem v Lovani. Jeho interpretace svatého výjevu je pozoruhodně věcná a podává ho s nekompromisním realismem, téměř jako žánrový obrázek. Učedníci by mohli být Boutsovými současníky a sluha v pozadí je téměř jistě malířovým autoportrétem. Prostředím je středostavovský salon 15. století v Lovani. Bouts byl obeznámen s malbou van Eycka a užívá podobnou perspektivu i zobrazení účinků světla.[3]
Roku 1468 dostal zakázku na výzdobu soudní síně v Lovani. Mělo jít o čtyři velké desky, ale nakonec dokončil pouze jednu z nich – Císařovnin Boží soud před císařem Ottou III. (dnes v Musées royaux des Beaux-Arts v Bruselu). Obraz byl inspirován příběhem o falešném obvinění hraběte císařovnou, jakožto msty za to, že nepodlehl jejím svodům. Na obraze je zachycen boží soud s císařovnou, který prokazuje nevinu hraběte. Odborníci soudí, že se Bouts inspiroval obrazy Rogiera Van der Weydena, který maloval podobná témata na zakázku bruselské radnice v roce 1436 (tyto obrazy se však nedochovaly, byly zničeny roku 1695). Císařovnin Boží soud patří k jeho nejoceňovanějším dílům. K dalším patří Oplakávání Krista (1460) nebo Poslední večeře (1464–67), kterou objednalo bratrstvo Nejsvětější svátosti a na provedení dohlíželi dva profesoři teologie.
Raná díla (před 1464)
editovatBoutsovo nejranější dílo je Triptych života Panny v Pradu v Madridu, datované kolem roku 1445. Oltářní obraz Snímání z kříže v Granadě v Capilla Real pravděpodobně také pochází z tohoto období, přibližně mezi lety 1450 až 1460.[6] Rozdělený plátnový oltářní obraz – nyní v Královských muzeích výtvarných umění Belgie v Bruselu,[7] Muzeu J. Paula Gettyho v Los Angeles,[8] Národní galerii v Londýně,[9] Muzeu Nortona Simona v Pasadeně[10] a ve švýcarské soukromé sbírce – se stejnými rozměry jako Oltářní obraz svátosti oltářní může rovněž pocházet z této doby. Dalším raným dílem je Lamentace (Pietà) v Louvru.[11]
Známá díla
editovat- 1445 Mariánský oltář, Prado, Madrid
- 1455 Pašijový oltář (centrální scéna Snímání z kříže, křídla: Ukřižování, Zmrtvýchvstání), Museo de la Capilla Real, Granada
- 1455 Narození Ježíška, Metropolitan Museum of Art, New York
- 1450–60 Oltář s Ukřižováním, části v Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel, J. Paul Getty Museum, Malibu, National Gallery, Londýn, Norton Simon Museum, Pasadena
- 1462 Portrét mladého muže, National Gallery, Londýn
- 1462–64 Ecce Agnus Dei, Alte Pinakotek, Mnichov
- po 1460 Brabantská perla (autorství nejisté, někdy uváděn neznámý vlámský mistr "Meister der Perle von Brabant", Alte Pinakothek, Mnichov
- 1465 Madona s dítětem, National gallery, Londýn
- 1450–60 Triptych s Mučením sv. Erasma, Sint-Pieterskerk, Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň
- 1464-67 Setkání Abraháma a Melchisedeka, chrám sv. Petra, Lovaň
- 1464–68 Oltář s Poslední večeří, chrám sv. Petra (Sint-Pieterskerk), Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň
- 1468 Cesta do ráje, Pád hříšníků (dvě části původního triptychu), Palais des beaux-arts, Lille
- 1470 Ráj a peklo, Louvre, Paříž
- 1471 Soud císaře Otty III.(2 deskové obrazy), Musées royaux des beaux-arts de Belgique, Bruxelles[12]
- 1473–75 Cyklus obrazů na téma Posledního soudu (nedokončeno), Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel[13]
-
Oplakávání Krista, okolo 1460
-
Setkání Abraháma a Melchisedeka, 1464-67
-
Pád hříšníků, 1468
-
Cesta do Ráje, 1468
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Podle Karla van Mandera v jeho Het Schilderboeck z roku 1604 se Bouts narodil v Haarlemu a působil hlavně v Lovani, kde byl od roku 1468 městským malířem.[1] Van Mander zmátl tím, že napsal biografie jak „Dierica z Haarlemu“, tak „Dierika z Lovani“, ačkoli měl na mysli stejného umělce. Podobnost příjmení vedla k záměně Boutse s Hubrechtem Stuerboutem, prominentním sochařem v Lovani.
Reference
editovat- ↑ CARPREAU, Peter. Dieric Bouts, Creator of Images. Antwerpen: Hannibal Books, 2023. ISBN 978-94-6466-681-6.
- ↑ Web Gallery of Art, image collection, virtual museum, searchable database of European fine arts (1000–1900) [online]. Wga.hu [cit. 2014-10-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Smart A, 1972, s. 55
- ↑ Suckale R, et al., Slovart 2007, s. 82
- ↑ Web Gallery of Art: BOUTS, Dieric the Elder
- ↑ HENDERICKS, Valentine; FRANSEN, Bart. Dieric Bouts, Beeldenmaker. Příprava vydání Peter Carpreau. Verne: Hannival Books, 2023. ISBN 9789464666663. Kapitola Cat. 1: Dieric Bouts Triptiek van de kruisafneming, s. 64-73. (nizozemsky)
- ↑ FABRITIUS. 193.190.214.109 [online]. 2007-09-26 [cit. 2024-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ The Annunciation (Getty Museum) [online]. Gett.edu [cit. 2014-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-01.
- ↑ Dirk Bouts – The Entombment – NG664 – The National Gallery, London [online]. Nationalgallery.org.uk [cit. 2014-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-07.
- ↑ Collection Highlights. Norton Simon Museum [online]. 2006-10-03 [cit. 2024-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Louvre Museum Official Website [online]. Cartelen.louvre.fr [cit. 2014-10-29]. Dostupné online.
- ↑ La justice de l'empereur Otton, Musées royaux des beaux-arts de Belgique
- ↑ Brittanica: Dieric Bouts
Literatura
editovat- Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, ISBN 978-80-7209-908-5
- Catheline Périer-D'Ieteren: (en) Dieric Bouts. The complete works. Mercatorfonds, Antwerpen 2005, ISBN 90-6153-611-1, Thierry Bouts : l’œuvre complète, Bruxelles, Fonds Mercator, 2005
- (en) Bert Cardon et al. (éd.), Bouts studies : proceedings of the international colloquium (Leuven, 26-28 November 1998), Louvain, Peeters, 2001.
- Flämische Meister: Jan van Eyck, Rogier van der Weyden, Hans Memling, Dirk de Vos. DuMont, Köln, ISBN 3-8321-7201-7. s. 143–156.
- (nl) Maurits Smeyers (éd.), Dirk Bouts (ca 1410-1475), een Vlaams primitief te Leuven, Leuven, Peeters, 1998
- Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972
- (en) Max Jakob Friedländer (éd. Nicole Veronee-Verhaegen), Early Netherlandish Painting, III : Dieric Bouts and Joos van Gent, New York, Praeger, 1968
- (fr) Arnold Goffin, Thiéry Bouts, Bruxelles, Van Oest, 1907
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dieric Bouts na Wikimedia Commons
- Veronique Vandekerchove: Dieric Bouts
- Visual Arts Cork: Dieric (Dirk) Bouts
- Artmuseum.cz: Dieric Bouts starší Archivováno 2. 3. 2014 na Wayback Machine.
- Encyclopaedia Britannica: Dieric Bouts
- Profil na Web Art Gallery