Diecéze Sankt Gallen

katolická diecéze ve Švýcarsku

Diecéze Sankt Gallen (tedy Diecéze sv. Havla, latinsky: Dioecesis Sancti Galli) je římskokatolická diecéze ve Švýcarsku bezprostředně podřízená Sv. Stolci. Zahrnuje následující švýcarské kantony:

Diecéze Sankt Gallen
Dioecesis Sancti Galli
Wappen Bistum St. Gallen.png
Základní informace
SídloSankt GallenŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
PatronSvatý Havel, Svatý Otmar
KatedrálaKatedrála sv. Havla a Otmara v St. Gallen
Zřízena1823 / 1847
Církev sui iurisŘímskokatolická církev
BiskupMarkus Büchel
Církevní provinciebezprostředně podřízena Sv. Stolci
Statistické údaje
Počet vikariátů8
Počet farností142
Rozloha2 429 km²
Počet obyvatel593 514 (rok 2014)
z toho katolíků262129 (44 %)
Další informace
Webhttp://www.bistum-stgallen.ch/
Diecéze Sankt Gallen na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Počátky křesťanství v oblasti jsou spojeny s postavou iroskotského misionáře sv. Havla, zřejmě v roce 719 založil sv. Otmar slavné exemptní opatství, jehož majetky pokrývaly prakticky celou oblast dnešní diecéze. Po zániku kláštera v roce 1805 se až v roce 1823 podařilo založit novou diecézi, personálně spojenou s churskou diecézí až do roku 1836, kdy byl zřízen apoštolský vikariát svatohavelský, z nějž se roku 1847 stala diecéze. Od roku 1866 spadají pod správu diecéze i území obou appenzellských kantonů.

Proces volby biskupaEditovat

V zakládací bule papeže Pia IX. Instabilis rerum humanarum natura (z 12. 4. 1847) [1] je popsán i proces volby biskupa, v katolické církvi jedinečný. Volbu biskupa provádí kapitula, ale mohou ji ovlivnit věřící diecéze. Při poslední volbě bylo navrženo 40 kandidátů, z nichž kapitula vybrala 6 jmen, které nechala schválit papeži. Poté z nich mohlo tři jména vyškrtnout shromáždění zástupců farností diecéze, a ze zbylých tří jmen kapitula zvolila biskupa, jehož po potvrzení papežem oznámila lidem. Původně kapitula oznamovala jméno zvoence ihned po volbě, ještě před potvrzením Vatikánem, ale v roce 1995 to Jan Pavel II. zakázal.

ReferenceEditovat

  1. Bula Instabilis rerum, in Peter Lang (cur.), Schweizerische Kirchenrechtsquellen - Sources de droit ecclésial suisse. III Konkordate und weitere Verträge - Concordats et autres accords, Bern 2004, s. 120–139.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat