Dickey Chapelle

americká fotožurnalistka

Georgette Louise Meyer (14. března 1919 Milwaukee, Wisconsin4. listopadu 1965 Quang Ngai, Vietnam) známá jako Dickey Chapelle[1] byla americká fotožurnalistka, která pracovala jako válečná korespondentka během druhé světové války ve Vietnamu.[2]

Dickey Chapelle
Rodné jméno Georgette Louise Meyer
Narození 14. března 1919
Milwaukee
Úmrtí 4. listopadu 1965 (ve věku 46 let)
Quảng Ngãi
Povolání fotografka, spisovatelka, válečná fotografka, fotoreportérka a novinářka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

MládíEditovat

Chapelle se narodila 14. března 1919 v Milwaukee, Wisconsin a sudovala na Shorewood High School.[3] V šestnácti letech začala navštěvovat kurzy leteckého konstruktérství na MIT. Po škole se vrátila domů, kde pracovala na místním letišti a doufala, že se naučí pilotovat letadla místo toho, aby je navrhovala. Nicméně, když se její matka dozvěděla, že má vztah s jedním z pilotů, donutila Chapelle žít u jejích prarodičů v Coral Gables na Floridě. Tam Chapelle psala tiskové zprávy pro leteckou show, která vedla k misi v Havaně na Kubě.[4]

Příběh o katastrofě v kubánské letecké show, kterou Chapelle předložila novinám New York Times, zaznamenala redakce Transcontinental a Western Air (TWA), která ji pozvala do New Yorku. Tam pracovala v reklamní kanceláři společnosti TWA a začala pořádat týdenní kurzy fotografování s Tony Chapellem, kterého si v říjnu 1940 vzala. Nakonec skončila svou práci u TWA sestavením portfolia, které prodala časopisu Look v 1941.[4] Po patnácti letech manželství se s Tonym rozvedla a změnila své jméno na Dickey.

PrůlomEditovat

Navzdory průměrnému fotografickému pověření, se Chapelle během druhé světové války podařilo stát válečnou korespondentkou a fotoreportérkou pro časopis National Geographic. Jedním z jejích prvních úkolů bylo vyslání s námořní pěchotou do bitvy o Iwodžimu. Dokumentovala také bitvu o Okinawu.

Po válce cestovala po celém světě a často se vydávala do mimořádných dálek, aby získala příběh z válečné zóny. Během maďarské revoluce v roce 1956 byla Chapelle zajata a vězněna více než sedm týdnů. Později se naučila skákat padákem s výsadkáři a obvykle cestovala s vojáky. To vedlo k častým udělováním ocenění a získala respekt jak ve vojenské, tak v žurnalistické komunitě. Chapelle "byla drobná žena známá tím, že odmítala autority a její předpisová uniforma byla: polní uniforma, australský klobouk, výrazné brýle Harlequin a náušnice s perlou."[5]

Pozdější životEditovat

Navzdory brzké podpoře Fidela Castra[6] byla Chapelle otevřenou antikomunistkou a hlasitě vyjádřovala tyto názory na počátku války ve Vietnamu. Její příběhy na počátku šedesátých letech vyzdvihovaly americké vojenské poradce, kteří bojovali a umírali v jižním Vietnamu, a také Sea Swallows - protikomunistické milice pod vedením otce Nguyen Lac Hoa.

Chapelle byla zabita ve Vietnamu dne 4. listopadu 1965, když byla na hlídce s námořní četou během operace Black Ferret, během vyhledávací a likvidační operace 16 km jižně od Chu Lai, v provincii Quang Ngai.[7] Chapelle byla zasažena na krku kusem šrapnelu z ručního granátu, který poranil její karotidovou tepnu. Zemřela brzy poté. Její poslední chvíle byly zachyceny na fotografii Henriho Hueta.[5] Její tělo bylo vráceno zpět do vlasti čestnou stráží složenou ze šesti námořníků a dostalo se jí plného vojenského pohřbu. Stala se první válečnou zpravodajkou, která byla zabita ve Vietnamu, stejně jako první americká reportérka, která byla zabita v akci.[8]

OceněníEditovat

  • Cena George Polk Award klubu Overseas Press Club za nejlepší reportáž v jakémkoli médiu, vyžadující výjimečnou odvahu a iniciativu v zahraničí.[9]
  • V roce 1963 sdružení National Press Photographers Association udělilo cenu "Best Use of Photographs by a Newspaper" za její snímky připraveného bojového námořnictva ve Vietnamu, který se objevil v novinách Milwaukee Journal.[10]
  • Ocenění Distinguished Service Award, od sdružení U.S. Marine Corps Combat Correspondents Association.[11]

DědictvíEditovat

  • Marine Corps League, ve spolupráci s americkým námořním sborem United States Marine Corps, na počest její památce uděluje každoročně cenu Dickey Chapelle Award aby ocenila ženu, která nejvíce přispěla k morálce a blahu mužů a žen námořní pěchoty USA.[12]
  • V roce 1966 byl umístěn v blízkosti místa její smrti památník s deskou, na které stojí: "Byla jednou z nás a bude nám chybět" ("She was one of us and we will miss her.")[13]
  • Chapelle je jednou z žen oceněných v dokumentárním filmu No Job for a Woman: The Women Who Fought to Report WWII (2011).[14]
  • V říjnu 2004 Klub Milwaukee Press uvedl Dickey Chapelle do své Síně slávy.[15][16]
  • V roce 2015, Milwaukee PBS o ní natočil dokumentární film s názvem Behind the Pearl Earrings: The Story of Dickey Chapelle, Combat Photojournalist.[13]
  • V srpnu 2015 Sdružení bojových korespondentů námořních sborů (Marine Corps Combat Correspondents Association) a brigádní generál Robert L. Denig ji posmrtně udělili ocenění za vynikající služby (Distinguished Service Award, DSA).[17]
  • V roce 2017 byla Dickey Chapelle prohlášena za čestnou námořnici na každoroční večeři Sdružení bojových korespondentů námořní pěchoty.[13]

PublikaceEditovat

  • CHAPELLE, Dickey. Needed - Women in Government Service. [s.l.]: R. M. McBride, 1942. 
  • CHAPELLE, Dickey. Girls at Work in Aviation. [s.l.]: Doubleday, Doran, 1943. 
  • CHAPELLE, Dickey. How Planes Get There. [s.l.]: Harper, 1944. 
  • CHAPELLE, Dickey. What's a Woman Doing Here?: A Reporter's Report on Herself. New York: Morrow, 1962. 
  • CHAPELLE, Dickey. Modern Guerrilla WarFare: Fighting Communist Guerrilla Movements : 1941-1961. New York: Free Press of Glencoe, 1962. Kapitola How Castro Won, s. 325–335. 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dickey Chapelle na anglické Wikipedii.

  1. "Dickey Chapelle." Almanac of Famous People. Gale, 2011. Biography In Context. Web. 27 Feb. 2013.
  2. http://www.wisconsinhistory.org/topics/chapelle
  3. Shorewood School District to honor alumni, ex-teachers. www.jsonline.com. Milwaukee Journal Sentinel, 2003-05-07. Dostupné online [cit. 2007-09-17]. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. a b GAROFOLO, John. Dickey Chapelle Under Fire: Photographs by the First American Female War Correspondent Killed in Action. Madison, Wisconsin: Wisconsin Historical Society Press, 2015. ISBN 9780870207181. S. 2. 
  5. a b OSTROFF, Roberta. Fire in the Wind: The Biography of Dickey Chapelle. [s.l.]: Ballantine Books, February 11, 1992. ISBN 0-345-36274-8. 
  6. CHAPELLE, Dickey. What's A Woman Doing Here?: A Reporter's Report on Herself. www.latinamericanstudies.org. New York: William Morrow and Company, 1962, s. 254–278. Dostupné online [cit. 13 March 2018]. (anglicky) 
  7. JOHNSON, Charles. U.S. Marines in Vietnam: The Landing and the Buildup, 1965 (Marine Corps Vietnam Operational Historical Series). [s.l.]: Marine Corps Association, 1978. ISBN 978-0-89839-259-3. S. 93–96. 
  8. CUTLER, Thomas. Brown Water, Black Berets: Coastal and Riverine Warfare in Vietnam. [s.l.]: Naval Institute Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-61251-184-9. S. 67. 
  9. Dickey Chapelle Receiving Polk Award | Photograph [online]. 2015-07-07 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Pictures of the Year [online]. 2012-10-16 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Board Votes Posthumous 2015 Denig Award to Dickey Chapelle [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Marine Corps League National Awards [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-01-03. (anglicky) 
  13. a b c https://www.usnews.com/news/best-states/wisconsin/articles/2017-09-18/photographer-who-died-in-vietnam-named-honorary-marine
  14. Dickey Chapelle - Women War Reporters [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Milwaukee Media Hall of Fame 2014 - Milwaukee Press Club [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Remembering ‘fearless’ war photographer Dickey Chapelle. Columbia Journalism Review. Dostupné online [cit. 2018-03-25]. (anglicky) 
  17. BGen Robert L. Denig Memorial Distinguished Performance Award [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat