Dentacita

Dentacita (neboli vaznost) je vlastnost ligandů vyjadřující počet koordinačně-kovalentních vazeb, kterými se váží na centrální atom. Platí, že se ligand k témuž centrálnímu atomu váže různými atomy nesoucími volné elektronové páry. Z toho vyplývá, že například oxidový ion (O2−) se nemůže vázat dvěma vazbami k témuž centrálnímu atomu, přestože nese čtyři volné elektronové páry. Slovo dentacita je odvozeno ze slova dentis, latinsky zub. Na ligand bylo pohlíženo jako by se zakusoval do kovu v jednom či více bodech vazby. Pro označení denticity se používá řecké písmeno κ s pravým horním indexem vyjadřující počet vycházejících vazeb. Jednoduché anorganické ligandy jsou bez výjimky monodentální. Mezi dvou a vícevazné ligandy patří většinou složitější organické molekuly, např. ethylendiamin (en). Tyto poskytují s kovy komplexní sloučeniny nazývané cheláty.

HapticitaEditovat

Mezi vazností (dentacitou) a hapticitou je podstatný rozdíl. Hapticita, označovaná řeckým písmenem η, vyjadřuje počet atomů ligandu zapojených do koordinace s centrálním atomem. Hodnoty η a κ mohou být stejné, ale mohou se i lišit. Např. ethylen má η2, protože koordinační vazbu tvoří elektrony π-vazby uhlík-uhlík, které jsou sdílené oběma atomy, ligand je ale jednovazný. Podobně je tomu i u cyklopentadienylových komplexů (např. ferrocen), které mají η5, protože vazby s centrálním atomem jsou zprostředkovány šesti delokalizovanými elektrony π-vazeb, sdílenými pěti atomy uhlíku. Ani v tomto případě se hapticita neshoduje s dentacitou, protože cyklopentadienyl je jako ligand třívazný.