Delfská metoda

Delfská metoda je expertní, resp. prognostická metoda skupinového hledání řešení. Spočívá v tom, že skupina expertů vytváří odhady a prognózy nezávisle na sobě, přičemž výstupy posléze shrnuje prostředník. Ty pak distribuuje pro další kola. Používají se standardizované dotazníky posílané i elektronickou poštou. Postup se opakuje tak dlouho, dokud nedojde k přibližné shodě účastníků.[1]

Patří mezi kreativní techniky a užívá se nejčastěji v oblasti projektového řízení. Podobně jako u brainstormingu se využívá pro generování nových a neotřelých myšlenek, ale na rozdíl od něj je její hlavní nevýhodou časová náročnost.[2]

HistorieEditovat

Tato metoda je pojmenována dle města antického Řecka Delfy, kde sídlila také věštírna v Delfách.[3]

Byla vyvinuta v instituci RAND Corporation v roce 1959 a spolupracovali na ní Olaf Helmer, Nicholas Rescher a Norman Dalkey.[4] Autoři nebyli spokojení s pojmenováním této metody jako delfská, protože měli pocit, že tento výraz bude v lidech vzbuzovat pocit, že se jedná o něco věšteckého, možná trochu okultního.[5]

Principy metodyEditovat

Určí se počet nezávislých odborníku. Experti pracují anonymně. Odhad expertů je upřesňován v několika kolech, během nichž je jim poskytována zpětná vazba a názory ostatních expertů. Výsledky jsou statisticky zpracovány.[6]

Otázky, kterou jsou expertům klady by měli být kvantitativní. Zároveň experti musí mít dostatečné podklady pro to, aby mohli na dané otázky zodpovědět. A také by měli svou odpověď zdůvodnit.[2]

Postup metodyEditovat

Ustanoví se řídící komise (zpravidla tři až pět členů). Tato komise se snaží co nejpřesněji definovat problém a následně jej převede do dotazníku. Poté organizátor zašle dotazník expertům, se kterými se dohodli na účasti. Na základě odpovědí expertů jsou řídící komisí vyhodnoceny shodné i odlišné názory a je sestaven další dotazník, který se opět rozešle. Nový dotazník by měl být sestaven tak, aby se experti seznámili s návrhy a stanovisky ostatních expertů a díky tomu tak mohli případně přehodnotit své stanovisko. Dotazníky jsou opět vyhodnoceny, vytvořeny další dotazníky a ty opět poslány expertům. Celá procedura se opakuje tak dlouho dokud odborníci nedojdou ke vzájemné shodě ohledně řešení problému.[6]

Dotazníky se obvykle rozesílají v intervalu jednoho až dvou měsíců. Doporučují se dvě až tři kola, v případě více kol dochází k nárůstu statistické chyby metody.

Varianty metodyEditovat

Konferenční delfská metodaEditovat

Jedná se o realizaci online. Všichni experti mají stanoviska všech v reálném čase. Snadno lze zvýšit počet kol a rozsah sdělovaných informací. V případě této varianty je složitější uchovat anonymitu účastníků.[7]

Derivační delfská metodaEditovat

Cílem není konvergence účastníků, ale naopak, obdobně jako v brainstormingu, co nejvyšší varieta řešení, respektive důvody pro a proti jednotlivým variantám.[7]

Interakční delfská metodaEditovat

  1. Experti obdrží zadání a potřebné informace, formulují dotazy a připomínky problému.
  2. Experti na schůzce s řídícím týmem prezentují své dotazy. Diskuze mezi nimi je vyloučena.
  3. Proběhne první kolo delfské metody, vyplněné dotazníky jsou vybrány.
  4. Stanoviska se zpracují.
  5. Předloží se expertům k volné diskuzi. Anonymita stanovisek je zachována.
  6. Provede se druhé kolo delfské metody. Každý expert dostane kartičku na anonymní dotazy a poznámky. Kartičky jsou sebrány.
  7. Zpracují se výsledky druhého kola delfské metody. Poznámky a dotazy se veřejně přečtou.
  8. Výsledky druhého kola jsou podrobeny volné diskuzi.
  9. Kvantitativní odhady jsou statisticky zpracovány.
  10. Organizátoři písemně shrnou výsledky a seznámí s nimi všechny experty.

Tato verze delfské metody spojuje její výhody s výhodami panelové diskuze.[7]

Výhody a nevýhody metodyEditovat

VýhodyEditovat

  • Flexibilita metody.
  • Vyhnutí se přímé konfrontace odborníků.
  • Schopnost poskytnout respondentům anonymitu.
  • Řízený proces zpětné vazby.
  • Proces zpětné vazby umožňuje a zároveň vybízí účastníky, aby přehodnotili své původní úsudky a stanoviska.
  • Snižuje potenciální dopad skupinové dynamiky (jako je manipulace nebo donucení přizpůsobit se nebo přijmout určitý pohled).
  • Otázka důvěryhodnosti je usnadněna geografickým rozptylem expertů a využíváním elektronické komunikace k získávání a výměně informací. [8]

NevýhodyEditovat

  • Nemůžeme si být stoprocentně jistí, že reakce odborníků jsou skutečně nezávislé (nejsme schopni sledovat možnou komunikaci mezi odborníky).
  • Časová náročnost.
  • Kritéria pro definování a určování konsensu.
  • Odbornost, kterou disponují experti, může být nerovnoměrně rozdělena.
  • Potenciál nízké míry odezvy.[8]

Související článkyEditovat

Myšlenková mapa

Flow

ReferenceEditovat

  1. KOUBEK, JOSEF, 1940-. Řízení lidských zdrojů : základy moderní personalistiky. 3. vyd. vyd. Praha: Management Press 367 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7261-033-3, ISBN 978-80-7261-033-4. OCLC 47950665 
  2. a b CHADT, KAREL. Art of creativity, aneb, Kreativita jako klíčová kompetence v době změn. Vyd. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského 136 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86723-82-2, ISBN 80-86723-82-8. OCLC 505914961 
  3. DHILLON, B. S. (BALBIR S.), 1947-. Creativity for engineers. Singapore: World Scientific Pub. Co 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-981-270-727-7, ISBN 981-270-727-1. OCLC 820942601 
  4. WELTY, Gordon. Plato and Delphi. Futures. 1973-06, roč. 5, čís. 3, s. 281–286. Dostupné online [cit. 2020-04-27]. ISSN 0016-3287. DOI:10.1016/0016-3287(73)90066-9. 
  5. Gazing into the oracle : the Delphi method and its application to social policy and public health. London: Jessica Kingsley Publishers xi, 252 pages s. Dostupné online. ISBN 1-85302-104-0, ISBN 978-1-85302-104-6. OCLC 33131869 
  6. a b The Delphi method : techniques and applications. Reading, Mass.: Addison-Wesley Pub. Co., Advanced Book Program xx, 620 pages s. Dostupné online. ISBN 0-201-04294-0, ISBN 978-0-201-04294-8. OCLC 1883540 
  7. a b c Psychologie ve světě práce. Vyd. 1. vyd. V Praze: Karolinum 461 pages s. Dostupné online. ISBN 80-246-0448-5, ISBN 978-80-246-0448-0. OCLC 55494917 
  8. a b WELTY, Gordon. Plato and Delphi. Futures. 1973-06, roč. 5, čís. 3, s. 281–286. Dostupné online [cit. 2020-04-27]. ISSN 0016-3287. DOI:10.1016/0016-3287(73)90066-9. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delfská metóda na slovenské Wikipedii.