de Havilland Canada DHC-2 Beaver

DHC-2 Beaver
	Beaver Mk.1 (C-FGYN) v provedení s plováky
Určení	dopravní a transportní letoun
Původ	Kanada
Výrobce	de Havilland of Canada, Ltd., Downsview, Ontario, Kanada
Šéfkonstruktér	Fred Buller a R. D. "Dick" Hiscocks
První let	16. srpna 1947
Zařazeno	1948
Uživatel	RCAF; USA, Letectvo Vietnamské republiky, Ilmavoimat, Armée de l'Air
Výroba	1947-1967
Vyrobeno kusů	1692
Další vývoj	DHC-3 Otter
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

De Havilland Canada DHC-2 Beaver je kanadský jednomotorový celokovový vzpěrový hornoplošník se zkrácenou délkou vzletu a přistání STOL.

Vývoj, popis editovat

Po úspěšném školním letounu DHC-1 Chipmunk společnost de Havilland of Canada zařadila do vývoje pro kanadské provozní podmínky jednomotorový letoun DHC-2 Beaver. Původní projekt vypracovali dva polští konstruktéři W. J. Jakimiuk a W. Z. Stepniewski, kteří u firmy pracovali za druhé světové války.

Plovákový DHC-2 Beaver (D-FVIP)

Potom do projektu zasáhl aerodynamik R. D. Hiscocks, kterému se podařilo prosadit úspěšné aerodynamické zdokonalení. Zároveň byl použit hvězdicový motor Pratt & Whitney R-985 Wasp Junior o výkonu 336 kW místo původně plánovaného slabšího řadového invertního de Havilland Gipsy Queen.

Prototyp DHC-2 Beaver I (CF-FHB) byl zalétán 16. srpna 1947 s kolovým podvozkem, alternativně zaměnitelným za plováky nebo lyže. Mezi lety 1950-51 Beaver vyhrál v USA soutěže na vojenský spojovací a užitkový letoun. Celkový objem zakázek dosáhl počtu 980 letounů verze L-20A, od roku 1962 přeznačené na U-6A, pro USAF, US Army a US Navy. Největším uživatelem kanadských Beaverů se stala letecká společnost OPAS.^[zdroj⁠?]

V březnu 1953 začala výroba DHC-2 Beaver II (CF-GQE) s výkonnějším motorem Alvis Leonides 502/4 (404 kW), ale z důvodu vyšší hmotnosti a neúspěšnosti se jeho výroba zastavila.

Nakonec na Silvestra roku 1963 vzlétl prototyp úspěšného DHC-2 Turbo-Beaver III s turbovrtulovým motorem Pratt & Whitney Canada PT6 A-6 o výkonu 404 kW, který poté dovolil konstruktérům prodloužit stroji kabinovou část a díky tomu zvýšit počet sedadel přepravovaných osob z původních šesti na osm. Z důvodu jejich zlepšení chtěla firma dokonce prodávat stavebnicové systémy pro majitele původních verzí pro přestavbu na tento typ.