Danylo Stachura
Danylo Stachura, cyrilicí Данило Стахура (21. prosince 1860 Polany,[1][2] dnes Okres Jasło – 20. prosince 1938 Praha[3]), byl rakouský právník a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období žil v Československu.
| Dr. Danylo Stachura | |
|---|---|
.jpg) Danylo Stachura | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1907 – 1911 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ukrajinská nár. dem. str. (Rusínský klub) |
| Narození | 21. prosince 1860 Polany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. prosince 1938 (ve věku 77 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Lvovská univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Pocházel z rodiny soukromého úředníka. Vystudoval gymnázium v Přemyšli a absolvoval práva na Lvovské univerzitě.[2] Jako advokátní koncipient pracoval v Ternopilu.[4] V době působení v parlamentu je profesně uváděn jako advokát v Sambiru.[1]
Byl veřejně a politicky aktivní. Byl předsedou politického spolku Okružna rada a spolku Prosvita v Sambiru.[2] Uvádí se rovněž jako předseda místní společenské organizace Ukrajinska besida.[4] Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany.[5]
Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 67.[6]
V době svého působení na Říšské radě je uváděn coby člen Ukrajinské národně demokratické strany.[1] Po volbách roku 1907 byl na Říšské radě členem Rusínského klubu.[6]
Na počátku první světové války se stal členem Ukrajinské národní rady ve Lvově a byl roku 1914 odtud odvlečen ruskými vojsky do Simbirsku, kde byl držen po tři roky.[4] Po návratu působil v letech 1918–1919 jako starosta Sambiru.[5]
Později se přestěhoval na Podkarpatskou Rus, kde působil jako soudce.[5] Byl soudcem krajského soudu v Berehovu a podílel se na činnosti místních poboček spolku Prosvita. Po odchodu do penze pobýval v Užhorodu. Měl dva syny, Romana a Mychajla. Oba pracovali jako advokáti na Podkarpatské Rusi.[4]
Zemřel v prosinci 1938 v Praze krátce poté, co sem dorazil z Perečína (předtím bydlel v Užhorodu, na podzim 1938 zabraném Maďarskem).[4] Zemřel náhle v bytě své dcery na Žižkově.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 168. (německy)
- ↑ a b c Die österreichische Abgeordnetenhaus: ein biographisch-statistisches Handbuch, 1907-1913, XI. Legislaturperiode (XVIII. session). [s.l.]: R. Wiener, 1907. 638 s. Dostupné online. S. 603. (německy)
- ↑ a b Náhlá úmrtí. Národní listy. Prosinec 1938, roč. 78, čís. 351, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Діло 24.12.1938, Д-р Данило Стахура помер у Празі [online]. zbruc.eu [cit. 2016-01-29]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c Стахура Данило [online]. litopys.org.ua [cit. 2016-01-29]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Danylo Stachura na Wikimedia Commons
