Dagmar Klímová
Dagmar Klímová, rozená Rychnová (2. února 1926 Praha — 2. března 2012 Kutná Hora), byla česká slovesná folkloristka.
| Dagmar Klímová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Dagmar Rychnová |
| Narození | 2. února 1926 Praha |
| Úmrtí | 2. března 2012 (ve věku 86 let) Kutná Hora |
| Povolání | folkloristka, etnoložka a členka pedagogického sboru |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Manžel(ka) | Josef Klíma |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rodina editovat
Dagmar Klímová se narodila 2. února 1926 do rodiny hudebníka. Celý život prožila v Praze, její rodové kořeny však zasahovaly na Pelhřimovsko, kde také později uskutečnila terénní sběry k tematice lidové písně i lokálních pověstí. Jak později vzpomínala, možná již v genech přirozeně získala cit pro lidovou kulturu; dědeček byl každému vynikajícím společníkem a vypravěčem a prababička vládla nad uměním lidového léčitelství.
Na počátku 60. let se vdala za Josefa Klímu, asyriologa a odborníka na klínopisné právo Přední Asie. Také díky manželovu zainteresování později přispívala komparatistickými studiemi klínopisných pramenů pro folkloristiku a rovněž orientalistiku. S manželem i za studijními či pracovními povinnostmi často a ráda cestovala do zahraničí, poznala mnoho evropských zemí.
Studium editovat
Během nepokojných let 1938–1945 studovala na reálném gymnáziu ve Sládkově ulici a na Strossmayerově náměstí v Praze. Velkou inspirací pro pozdější výběr zaměření dalšího studia jí byly především hodiny českého jazyka, vedené tehdejším ředitelem gymnázia Václavem Starým, který ji dokázal nadchnout pro systematické odkrývání a výklad odkazu Karla Jaromíra Erbena.
V závěru gymnaziálních studií, tedy v roce 1944, byla Dagmar Klímová totálně nasazena jako pomocná dělnice ve Vejnarově parní prádelně v pražských Vysočanech. Tehdy, jestliže okolnosti dovolily, docházela do knihovny Uměleckoprůmyslového muzea a četbou různorodých titulů, obzvláště pak v německém a francouzském jazyce, se připravovala pro vysokoškolské studium.
Nejprve si v roce 1945 na filozofické fakultě Univerzity Karlovy zvolila obory český jazyk a dějepis, roku 1950 ovšem již dokončila studium etnografie a slovanské filologie. Zde studovala mj. u profesora Karla Chotka, který rovněž ovlivnil její další odborné směřování. Pod jeho vedením se totiž účastnila terénních výzkumů slovesného folkloru sousedských vypravěčských besed v horňáckých obcích Nová Lhota a Javorník nad Veličkou, kam se také v pozdějších letech osobně i ve své práci příležitostně navracela.
Titul doktor filozofie získala v roce 1950, kandidátkou historických věd se stala roku 1961.
Profesní specializace editovat
Po studiu působila od roku 1950 jako vědecká síla ve Státním ústavu pro lidovou píseň, posléze mezi lety 1954–1983 v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. V roce 1991 získala pozvání k vedení folkloristického semináře na Mnichovské univerzitě, o rok později přednášela na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Po mnoho let činorodě přispívala jako členka k aktivitám České národopisné společnosti a International Society for Folk Narrative Research. Mimo to se během celé kariéry podílela na popularizaci své disciplíny a rozšiřování zorného pole veřejnosti, a sice přednáškami, články v tisku nebo také tematickými programy v rádiu. Odborné statě publikovala česky i cizojazyčně v oborových či multidisciplinárních časopisech, sbornících a rovněž samostatně v monografiích. Kompletní bibliografie Dagmar Klímové byla připravena redakcí Národopisné revue a vyšla jako samostatná příručka tiskem v roce 2007.
Výzkumný zájem Dagmar Klímové byl zasvěcen folklorním žánrům, především pohádce, pověsti historické, pověrečné i současné, také písni či drobným formám, jako je rčení nebo anekdota, a to i v mezinárodním kontextu. Zaměřila se taktéž na dělnický folklor, pracovala dále na studiích na pomezí literární vědy a lingvistiky, např. analyzovala několik děl fantasy literatury.
Při terénním sběru a podrobném studiu folklorních žánrů ji jako jednoho z prvních badatelů nezajímala pouze textová složka, ale obzvláště přirozené prostředí, kde se folklor stával živoucím, vypravěči a jejich repertoár, posluchači a jejich reakce na vypravěče i vyprávěné, atmosféra a životnost vypravěčských příležitostí.
Dodnes aktuální a zajímavý je její metodologický přístup k látce, totiž snaha o systematičnost a uvedení námětu do souvislostí; k některým svým studiím dokonce připojila návrh koncepce katalogizace.
Literatura editovat
- Beneš, Bohuslav: Jubileum české folkloristky. Národopisné aktuality 23, 1986, s. 186–189. (vč. výběrové bibliografie, dostupné z: http://na.nulk.cz)
- Dagmar Klímová. Bibliografická příloha Národopisné revue č. 21. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2007, 36 s.
- Klímová, Dagmar: To všechno jsem já. Ohlédnutí při příležitosti osmdesátin folkloristky Dagmar Klímové. Liberec: Nakladatelství Bor, 2006, 304 s.
- Dagmar Klímová. In: Brouček, Stanislav–Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek. Praha: Mladá fronta, 2007, s. 111–112.
- Pospíšilová, Jana: S Dagmar Klímovou o jejím vztahu k folkloristice a k lidem kolem ní. Český lid 90, 2003, č. 4, s. 371–381.
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Klímová
- Luffer, Jan: Zemřela Dagmar Klímová, významná folkloristka. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/zemrela-dagmar-klimova-vyznamna-folkloristka-f40-/lide.aspx?c=A120324_122457_lide_mc
