Hornický skanzen Mayrau

Hornický skanzen Mayrau
	Hornický skanzen Mayrau
Údaje o muzeu
Stát	Česko
Kód památky	10045/2-4294 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Zeměpisné souřadnice	50°9′55,67″ s. š., 14°4′57,55″ v. d.
	Webové stránky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Hornický skanzen Mayrau je technický skanzen, který se nachází v obci Vinařice u Kladna na místě bývalého dolu Mayrau, zvaného také Mayrovka (v letech 1946–1958 důl Fierlinger I, 1958–1990 Gottwald II). Je pobočkou Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Návštěvníkům nabízí prohlídku technických památek zaměřených na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti na Kladensku a Slánsku.

Muzeum stojí v západní části obce Vinařice^[1] v těsném sousedství věznice Vinařice a pramene Týneckého potoka.

Důl

S hloubením dolu Mayrau ve Vinařicích u Kladna započala uhelná společnost Pražská železářská v roce 1874.^[1] Tehdy už byl kladenský revír největším dodavatelem uhlí v českých zemích. Šachta, hluboká 527 m a pojmenovaná po tehdejším předsedovi správní rady společnosti JUDr. Kajetánu Mayerovi,^[1] se brzy stala mezi kladenskými doly pojmem. O deset let později byla o padesát metrů dál vyhloubena sdružená jáma Robert. Těžba na dole skončila 30.6. 1997. Následujícího roku byly obě jámy dolu zasypány.^[2] Za 120 let důlní činnosti se zde vytěžilo 34 milionů tun uhlí.^[1]

Skanzen

Ještě před ukončením provozu byl na dole Mayrau zřízen skanzen, který byl otevřen veřejnosti 19. srpna 1994.^[1] V expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami s oprýskanými zdmi i původními nápisy a nenatřeným zábradlím.^[1] Prožívají s horníkem jeho pracovní den od kantýny až po štolu. Průvodci jsou bývalí horníci, kteří na šachtě pracovali.

Skanzen vystavuje tři těžní stroje. Secesní stroj Ringhoffer pochází z roku 1905, kdy byl zakoupen na Světové výstavě v Paříži.^[1] Návštěvníkům je předváděn v provozu. Další těžní stroj Robert je z roku 1932, zažil tedy elektrifikaci dolu. Poslední ze tří strojů nese název Koepe, vyrobila jej firma Ruston roku 1905.^[1] Ve 130 m dlouhé štole uvnitř kopce Homole je expozice plně mechanizovaného porubu, ukazuje se zde důlní doprava, vývoj ražby v čase či přetlaková komora.^[1] V budově dýmnice najdeme expozice báňského záchranářství, v náraží jámy Robert lampovna a známková kontrola nebo řetízkové šatny. Od roku 2003 tu funguje výstavní galerie.^[1] Skanzen organizuje i vycházky po starých důlních dílech vrapické oblasti s průvodcem a spolupracuje s umělci, kteří v areálu pořádají výtvarná symposia a jiné akce. V prodeji je zde turistická známka č. 662.

Skanzen je vyhledávaným místem nejen turistů a zájemců o hornickou historii, ale také filmařů – v jeho prostorách se natočilo několik českých i zahraničních filmů.

Galerie

Parní stroj
Ovládání parního stroje
Důl Homole
Důlní vláček
Sprchy
Skříňky
Hornický záchranný přístroj
Fárací známky
Lampárna
Socha Kamenohlava od sochaře Kurta Gebauera v areálu skanzenu

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j DAVID, Petr. Velká turistická encyklopedie: Středočeský kraj. Praha: Knižní klub, 2007. 344 s. ISBN 978-80-242-1932-5. Kapitola Důl Mayrau, s. 64–65.
↑ Důl Mayrau v datech [online]. Zdař Bůh.cz [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.

Literatura

MALÁ, Renáta. Takovýho uhlího : Umouněný vzpomínky. Kladno: Arteum ve spolupráci s Klubem přátel hornických tradic, 2010. 84 s. ISBN 978-80-254-9189-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hornický skanzen Mayrau na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Hornický skanzen Mayrau
Oficiální stránky

[vte-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j DAVID, Petr. Velká turistická encyklopedie: Středočeský kraj. Praha: Knižní klub, 2007. 344 s. ISBN 978-80-242-1932-5. Kapitola Důl Mayrau, s. 64–65.

[zdarbuh-2] Důl Mayrau v datech [online]. Zdař Bůh.cz [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.

[1]

[2]