DŠK (kulomet)

sovětský těžký kulomet

DŠK (rusky ДШК), celým názvem Děgťarjov-Špagin Krupnokalibernyj (rusky Дегтярёва-Шпагина Крупнокалиберный), (Děgťarjov-Špagin velkorážní), je sovětský velkorážní kulomet užívaný ve druhé světové válce i po ní, kdy byla přijata do výzbroje modifikovaná verze DŠKM, známá též jako vz. 1938/46.

Děgťarjov-Špagin DŠK
TypVelkorážní kulomet
Místo původuSovětský svaz SSSR
Historie služby
Ve službě1938 — dosud
PoužívánaSovětský svaz SSSR a mnoho dalších
VálkyZimní válka, Druhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérVasilij Alexejevič Děgťarjov
Georgij Semjonovič Špagin
VýrobceTula
Vyrobeno kusů1 mil.
VariantyDK, DŠKM, DŠKS, Typ 54 HMG
Základní údaje
Hmotnost34 kg (bez podstavce)
Délka1626 mm
Délka hlavně1000 mm
Obsluhadvojčlenná posádka
Typ náboje12,7 × 108 mm
Ráže12,7 mm
Kadence600 střel/min
Úsťová rychlost850 m/s
Účinný dostřel2000 m
Maximální dostřel2500 m
Zásobování municípás 50 ran

Mimo pěchotní verzi se objevil ve výzbroji tanků a jiných bojových vozidel, lodí a obrněných vlaků.

V poválečném období se modernizované provedení kulometu označené DŠKM dostalo do výzbroje více než 40 zemí. V poválečném období probíhala v ČSR ve Zbrojovce Vsetín licenční výroba, která vyvrcholila konstrukcí protiletadlového čtyřkulometu vz. 53 zavedeného do výzbroje ČSLA. V současné době se kulomet stále ještě používá například jako protiletadlová výzbroj ShKH vz. 77 DANA.

Historie editovat

 
Kulomet DŠK na věži tanku T-55

Počátky vývoje tohoto kulometu spadají do počátku 30. let, ovšem návrhy zbraní byly neúspěšné až do roku 1938, kdy byla představena zbraň s automatickou funkcí na principu odběru prachových plynů z hlavně a závěrem uzamčeným pomocí uzamykacích destiček, s lafetou s ochranným štítem a kolečky s možností přestavby na protiletadlovou lafetu, pojmenovaná podle svých konstruktérů Děgťareva a Špagina. Robustní, téměř kovářsky hrubá zbraň byla vyráběna od roku 1938, kdy byla také přijata do výzbroje Rudé armády, a díky své spolehlivosti a účinnosti se osvědčila v bojích na východní frontě. Umožňovala ničení živých cílů na vzdálenost 3500 m, vzdušných na 2500 m a na vzdálenost 500 m prorážela průbojným nábojem pancíř o tloušťce 15 mm. Užívala se zejména k protiletadlové obraně a to nejen samostatně, ale také jako součást výzbroje tanků (IS-2, IS-3), samohybných děl (ISU-122, ISU-152), či obrněných automobilů (BA-64). Přepravovala se zejména na korbách vozidel GAZ AA, kde stála na trojnožce, přičemž hmotnost zbraně s podstavcem (trojnožkou) činila 82 kg, s dvoukolovým pojízdným podstavcem 157 kg.

Na přelomu let 1944 a 1945 došlo k modernizaci kulometu, která spočívala v úpravě zásobovacího systému, kdy podávací stůl nahradil otočnou rohatku. Došlo také ke změně tvaru úsťové brzdy. Takto upravená zbraň byla označena jako DŠKM 1938/46 (M jako modernizovaná).

Kulomet sloužil dále i po druhé světové válce a to nejen v SSSR, ale i v ostatních sovětských satelitech. Dodával se i do rozvojových zemí, kde v mnohých případech slouží dodnes. Byl součástí protivzdušné ochrany tanků T-54 a T-55. Čína tuto zbraň vyráběla licenčně pod označením Typ 54.

Za druhé světové války byl kulomet součástí výzbroje 1. československého armádního sboru v SSSR, po válce byl v Československu licenčně vyráběn.


Používané náboje editovat

 
Těžký kulomet DŠKM

Pro kulomety DŠK a DŠKM byly v československé armádě zavedeny následující varianty náboje 12,7 × 108 mm:

  • 12,7 PZ 32průbojný zápalný náboj – nejrozšířenější typ náboje s biogivální průbojnou zápalnou střelou B32. Střela má ocelové jádro, olověnou košilku, tombakový plášť a uvnitř zápalnou slož. Značení červeným proužkem a černá špička střely.
  • 12,7 PZSvprůbojný zápalný svítící náboj – konstrukce podobná, jako u předchozího typu. Stopovka umístěná v zadní části střely svítí za letu červeně. Použití zejména u protiletadlové střelby. Střela značena fialovou špičkou a červeným proužkem.
  • 12,7 Nh 50náhradní náboj – určen k nastřelování zbraní a balistickým zkouškám. Značen černou špičkou, červeným a šedým proužkem.
  • 12,7 Nh Sv 50náhradní svítící náboj – podobně jako předchozí, určen k nastřelování zbraní. Značen fialovou špičkou, červeným a šedým proužkem.
  • 12,7 Škškolní náboj – prázdná nábojnice se čtyřmi otvory po obvodu. Slouží k výcviku v nabíjení kulometu. Celá střela zbarvena bíle.

Náboje byly v rámci československé armády uloženy většinou v dřevěných truhlících na 300 ks nábojů. Truhlice obsahovala tři krabice z pozinkovaného plechu po 100 nábojích.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • KOLLER, David. Náboje pro kulomety DŠK a DŠKM. Střelecký magazín. 2002, čís. 4, s. 44–45. ISSN 1211-4014. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat