Vít (děkan)
Vít (latinsky Vitus; ? – 1. května 1271) byl kanovníkem a později i děkanem kapituly u sv. Víta v Praze. Kromě toho, že se stal se reformátorem církevního zpěvu,[1] patřil také k významným mecenášům a kulturním osobnostem 12. století v Čechách.
| Vít | |
|---|---|
| Úmrtí | 1. května 1271 |
| Povolání | kanovník |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Funkce | oltářník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatDěkan Vít byl po celý svůj život spjat s Prahou. Studoval na pražské katedrální škole a roku 1235 se stal při svatovítské kapitule kanovníkem. Dne 22. září 1241 se stal jejím děkanem.[1]
O Vítově životě zanechal podrobné svědectví Anonymní autor českých letopisů, známých dnes též jako Druhé pokračování Kosmovo. Podle letopisce proslul děkan Vít zejména svou výřečností, kterou prokazoval v četných kázáních, zbožností, štědrostí a organizačními schopnostmi. Jeho zásluhou byl zreformován liturgický provoz v pražské kapitule, k čemuž bylo zapotřebí nových liturgických rukopisů. Kanovníci se napříště ve zpěvu nechávali zastupovat profesionálními vikáři. Také zřídil placený katedrální pěvecký sbor tzv. bonifantů (dobrých žáků),[2] složený z chlapců studujících v Praze. Pro chrám sv. Víta děkan zakoupil varhany a dal opisovat nejrůznější kodexy s notovými záznamy, které byly v Čechách dále šířeny.[1]
Přičinil se i o výstavbu několika oltářů nejen v katedrálním chrámu, kde dal zhotovit nový oltář roku 1245,[1] ale i v jiných kostelech v okolí (např. Strahov). Oltáře i prebendy oltářníků financoval z vlastních prostředků. Kromě toho na vlastní náklady nechal postavit či obnovit kostely sv. Vavřince ve Veliké Vsi, sv. Víta v Kojeticích a sv. Vojtěcha ve Sluhách. Přiměl také nejvyššího zemského sudího Čéče (1256–1264), aby vystavěl, resp. obnovil, kostel Všech svatých na Pražském hradě, přičemž to byl děkan Vít, kdo na stavbu najímal kameníky a kostel po dostavbě hmotně zabezpečil (výnosy ze dvou vsí).
Letopisec, přirovnávající Víta pro jeho činy a oddanost Bohu obdivně k proroku Samuelovi, nakonec zaznamenal i pochvalný latinský epitaf na děkanově náhrobku ve formě slovní hříčky:
- Nomen sortitus fuit a vita vere Vitus
- Cuius erat vita morum fidei redimita
(„Vpravdě bylo vybráno jméno Vít od života / Koho život byl ověnčen mravy víry“).[3]
Několik exemplářů liturgických bohatě zdobených rukopisů, které byly vyrobeny v iluminátorské dílně děkana Víta, je dochováno v Knihovně Národního muzea v Praze:
- Evangeliář. Sig. XIV A 10[nedostupný zdroj]
- Epistolář. Sig. XIV A 9[nedostupný zdroj]
- Svatovítský pontifikál. Sig. XIV B 9[nedostupný zdroj]
Reference
editovat- ↑ a b c d Kronika Českých zemí. 4., aktualizované vyd. Praha: Fortuna Libri, 2012. ISBN 978-80-7321-651-1. S. 104.
- ↑ Hudební historie katedrály [online]. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze [cit. 2013-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-12.
- ↑ Jméno Vít se ve středověku lidovou etymologií odvozovalo od slova vita („život“)
Literatura
editovat- Druhé pokračování Kosmovo. In: Fontes rerum Bohemicarum. Tomus II (Prameny dějin českých. Svazek II). S. 321–326.
- Žemlička, Josef: Děkan Vít, hodnostář a dobrodinec pražské kapituly. Sonda do života významné kulturní osobnosti 13. století. In: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Zdeňky Hledíkové. Praha : Scriptorium, 1998 (Hlaváček, I.; Hrdina, J.; Kahuda, J.; Doležalová, E.) S. 549–569. ISBN 80-86197-00-X
