Díogenés z Oinoandy
Díogenés[pozn. 1] z Oinoandy (řec. Διογένης ὁ Οἰνοανδεύς Diogénēs ho Oinoandéas, 2. století n. l., Lýkie) byl řecký filosof, stoupenec Epikúrovy filosofie.
| Díogenés z Oinoandy | |
|---|---|
| Narození | 2. století Lýkie |
| Úmrtí | 2. století Oenoanda |
| Povolání | filozof |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Na sklonku svého života dal vytesat do mramorových desek[1] rozsáhlý filosofický nápis a nechal jej umístit na stěny veřejně přístupné sloupové haly v Oinoandě v Lýkii.[2] Nápis byl dlouhý několik desítek metrů[3] a obsahoval dosti podrobný přehled Epikurových názorů. Diogenés věnoval toto dílo svým spoluobčanům a lidstvu vůbec; chtěl tak lidem přiblížit spásonosné učení, a tím jim dopomoci k dosažení blaženosti.
První zlomky nápisu byly nalezeny ve zříceninách Oinoandy v roce 1884. Objevování a publikování zlomků pokračovalo i v dalších letech. Studium Diogenova nápisu je cenné pro detailnější poznání epikureismu.[4]
Jsem stár a stojím už před západem svého života, ale pokud mi není ještě souzeno, abych odešel ze světa s krásným chvalozpěvem za plné užití všech slastí, rozhodl jsem se přispět ještě včas na pomoc lidem zdravého úsudku, aby mi v tom nezabránila smrt. (...) Protože se tedy pomoc, kterou poskytuje tento spis, obrací k více lidem, rozhodl jsem se použít tohoto sloupoví, abych zde předložil k obeckému užitku lék spásy. A všechny způsoby, jak se tyto léky projevují, mohli bychom označiti jedním slovem takto: Zbavili jsme se pocitů strachu, které nás bezdůvodně tísnily, a ze strastí jsme jedny úplně potlačili, druhé, přirozené, jsme značně oslabili, omezivše je na nejmenší míru...Díogenés z Oinoandy[5]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Platná Pravidla českého pravopisu z roku 1993 (akademické vydání, ISBN 80-200-0475-0, str. 383) uvádějí, že se toto jméno má psát Diogenes (tedy všechny samohlásky krátké). Stejný údaj se nalézá v Internetové jazykové příručce. V Encyklopedii antiky (1973) a ve Slovníku antické kultury (1974) je používán tvar Diogenés (poslední samohláska dlouhá).
Reference
editovat- ↑ BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 154.
- ↑ BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 187.
- ↑ Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. S. 412.
- ↑ LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Překlad Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. S. 33 a 306.
- ↑ Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 stran. cnb000507093. [Fr. II, col II. Citovaný překlad části fragmentu je na str. 93–94.]
Literatura
editovat- Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 stran. cnb000507093. [Na str. 93–94 překlad několika fragmentů.]
- Epikúros. O šťastnom živote. Překlad Miloslav Okál. Bratislava: Pravda, 1989. 445 s. ISBN 80-218-0013-5. [ Na str. 412–416 překlad několika fragmentů do slovenštiny.]
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Díogenés z Oinoandy na Wikimedia Commons - DUFKOVÁ, Vlasta. Honba za literárním klenotem: Poznejte kusy největšího antického kamenného nápisu na světě!. EpochaPlus [online]. 27. 2. 2016 [cit. 22.3.2018]. Dostupné online.
