Citipati

rod dinosaurů

Citipati (Mytologický „Pán pohřebního ohně“) byl rod menšího teropodního dinosaura, zástupce čeledi Oviraptoridae. Žil v období svrchní křídy na území dnešního Mongolska (poušť Gobi). Zkameněliny tohoto zřejmě všežravého teropoda byly objeveny v sedimentech souvrství Džadochta, starých asi 84 až 75 milionů let.[1]

Jak číst taxoboxCitipati
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 80 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce hlavy druhu C. osmolskae
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádOviraptorosauria
ČeleďOviraptoridae
PodčeleďOviraptorinae
RodCitipati
Binomické jméno
Citipati osmolskae
Clark, Norell & Barsbold, 2001
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a popis editovat

Podle objevů v lokalitě Šabarak-usu ("Planoucí útesy") se jeví jako pravděpodobné, že fosilní úlomky skořápek vajec oviraptorů (nebo příbuzných druhů) používali již kolem roku 8000 př. n. l. neolitičtí obyvatelé pouště Gobi, kteří je opracovávali a navrtávali do podoby "korálků" pro nošení na náhrdelnících a jiných přívěscích.[2]

V roce 2001 byl týmem paleontologů formálně popsán jediný dosud známý druh, C. osmolskae (na počest polské paleontoložky Halszky Osmólske (1930 – 2008), která se proslavila výzkumem mongolských druhohorních obratlovců). Citipati dosahoval délky kolem 2,5 až 2,7[3] metru a hmotnosti asi 75 kilogramů.[4]

Zařazení a paleobiologie editovat

Tento vývojově pokročilý oviraptorid byl blízce příbuzný známějšímu a mírně menšímu rodu Oviraptor, dále pak dalším asijským rodům Ganzhousaurus a Rinchenia. Zajímavé je, že tito dinosauři byli nejspíš na většině povrchu svého těla opeření a prokazatelně hnízdili, přičemž přímo seděli na snůškách svých vajec, zahřívali je a chránili. Snůšky dosahují počtu až 22 vajec, jejichž délka se blíží 18 centimetrům. Jde tak o největší vejce, prokazatelně přisouditelná oviraptorosaurům. V roce 2018 byl ve sbírkách Amerického přírodovědeckého muzea identifikován další jedinec sedící na hnízdě, o 11 % větší než původní exemplář.[5]

Čelisti v podobě silného bezzubého zobáku byly schopny velmi silného stisku.[6]

Zachování keratinu editovat

V roce 2016 byla publikována studie, která popisuje zachování keratinu v původní rohovině drápu exempláře Citipati, sedícího na hnízdě. Jde o další důkaz možnosti dochování organických molekul z fosilií starých desítky milionů let.[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Luke E. Meade, Michael Pittman, Amy Balanoff & Stephan Lautenschlager (2024). Cranial functional specialisation for strength precedes morphological evolution in Oviraptorosauria. Communications Biology. 7: 436. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-024-06137-1
  2. SOCHA, Vladimír. 10 tisíc let stará móda dinosauřích náhrdelníků. OSEL.cz [online]. 4. února 2022. Dostupné online.  (česky)
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  4. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 153 (anglicky)
  5. Mark A. Norell, Amy M. Balanoff, Daniel E. Barta and Gregory M. Erickson (2018). A Second Specimen of Citipati osmolskae Associated With a Nest of Eggs from Ukhaa Tolgod, Omnogov Aimag, Mongolia. American Museum Novitates Number 3899: 1-44. https://doi.org/10.1206/3899.1
  6. Luke E. Meade & Waisum Ma (2022). Cranial muscle reconstructions quantify adaptation for high bite forces in Oviraptorosauria. Scientific Reports. 12: 3010. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-06910-4
  7. https://news.ncsu.edu/2016/11/moyer-claw/

Literatura editovat

  • Norell, M. A., Clark, J. M., Chiappe, L. M., and Dashzeveg, D. (1995). "A nesting dinosaur." Nature 378:774-776.
  • Clark, J. M., Norell, M. A., & Chiappe, L. M. (1999). "An oviraptorid skeleton from the Late Cretaceous of Ukhaa Tolgod, Mongolia, preserved in an avianlike brooding position over an oviraptorid nest." American Museum Novitates, 3265: 36 str., 15 obr. (5. dubna 1999).
  • Clark, J.M., Norell, M.A., & Barsbold, R. (2001). "Two new oviraptorids (Theropoda:Oviraptorosauria), upper Cretaceous Djadokhta Formation, Ukhaa Tolgod, Mongolia." Journal of Vertebrate Paleontology 21(2): 209-213. (červen 2001)

Externí odkazy editovat